Kritizuje vaši práci. Delegují na vás odpovědnost. Na poradách mluví nad vámi.
Jsou to spolupracovníci, kteří se chovají jako vaši šéfové – a na dnešním pracovišti jsou až příliš častí. Někteří to myslí dobře a skutečně chtějí posunout projekty kupředu. Jiní jsou vyloženě šikanující.
„Někdy se snaží vypadat lépe. Někdy je to jejich vlastní úzkost nebo potřeba kontroly. Nevyhovuje jim šedá zóna, a pokud šéf zanechává vakuum ve vedení, berou na sebe vytvoření struktury,“ říká Ilene Marcusová, odbornice na pracovní prostředí, která mentoruje dynamiku šéfů a podřízených a napsala knihu Managing Annoying People.
Bez kontroly mohou být panovační kolegové pro organizaci velkou překážkou. Někteří zaměstnanci se kvůli nim mohou cítit méněcenní nebo v pasti. Podle studie profesorky Christine Porathové z Georgetownu a Alexandry Gerbasiové a Andrewa Parkera z Grenoble École de Management ve Francii mají totiž negativní interakce v práci mnohem větší vliv než ty pozitivní. Zjistili, že pouhá jedna negativní interakce má čtyřikrát až sedmkrát větší vliv než interakce pozitivní. To vede k menšímu sdílení informací, nízké motivaci a nižšímu výkonu.
„Neobratné nebo deenergizující vztahy v práci jsou pro vás, váš tým a organizaci nesmírně nákladné,“ řekl Porath. „Tyto vztahy mají schopnost nakazit i ostatní a jejich produktivitu.“
Pokud vám vadí panovačný spolupracovník, zeptejte se sami sebe proč. Vadí vám, že se ujímá vedení, protože vy sami chcete převzít vedení? Jste naštvaní, že kvůli tomu oni – a ne vy – působí na vyšší vedení impozantně? Nebo jste jen upřímně naštvaní, že si uzurpují vaše rozhodovací schopnosti a nelíbí se vám, jak s vámi mluví?
Ať už je vaše motivace jakákoli, těchto 10 strategií vám pomůže vypořádat se s panovačnými kolegy a získat zpět svou rozhodovací pravomoc (a štěstí) v práci.
Poptejte se, proč se chovají jako šéf. Chcete si ujasnit, že jste skutečně kolegové. Nechcete však působit jako uplakánci. Takže položit jim základní otázku je dobrý začátek: Je nějaký důvod, proč se chováte jako šéf? „Prostě tu otázku položte,“ říká Marcus. „Možná ani nevědí, že to dělají.“
Zajděte spolu na kávu nebo na skleničku. Možná ti prostě jen nevěří, že odvedeš dobrou práci. Tak je trochu víc poznejte. Zajděte si společně na kávu. Zajděte si na pár piv. Dejte si společně oběd. Budete šokováni, jak moc může čas strávený mezi čtyřma očima posílit váš vztah.
Používejte reflektivní naslouchání. Když vám řeknou „v úterý přijdete za klientem A“, zopakujte jim to s malou obměnou: „takže mi říkáte, že v úterý přijdu za klientem A?“. Trochu si s nimi zahrajte tuto hru a „začnou si uvědomovat, že vám to nechtějí říkat,“ říká Marcus. „Možná sami neslyší. Když použijete reflektivní naslouchání, pochopí, že se chovají panovačně“.
Používejte výroky na „ty“. Při komunikaci s nadřízeným jste se možná naučili používat výroky „já“. Např: „Mám pocit, že se mnou špatně zacházejí“ nebo „Mám pocit, že mé nápady nejsou brány v úvahu“. Když jste si rovni, výroky „ty“ fungují mnohem lépe. Říkejte věci jako např: „Proč se VY cítíte, jako byste měl tento projekt na starosti?“. „Proč se mnou VY takhle mluvíte?“.
Pozvěte je, aby vedli projekt společně s vámi. Vysvětlete svému panovačnému kolegovi, že nejlépe nepracujete, když vám někdo říká, co máte dělat. Vysvětlete, že vám oběma jde o stejný pozitivní výsledek – a nabídněte vedení projektu společně.
Přiveďte je zpět ke společnému cíli. Řekněme, že aktualizujete firemní webové stránky. Dobrým způsobem, jak sdělit, že necítíte jejich panovačnou atmosféru, je říct: „Všichni jsme tady proto, abychom udělali webové stránky co nejlepší, ale necítím se tak motivovaný, když mi říkáte, co mám dělat.“ Řekněte, že je to pro vás důležité. To jim může pomoci ukázat, že se snažíte o přístup založený na větší spolupráci. „Někdy jde o styl a oni si to neuvědomují, dokud nedostanou konkrétní zpětnou vazbu,“ říká Julie Jansenová, řečnice, koučka a autorka knihy Nevím, co chci, ale vím, že tohle to není:
Najděte si další spolupracovníky, které komandují. Pokud komandují vás, je pravděpodobné, že to dělají i jiným lidem. Tak se poptejte ve svém okolí. „Hele, Larry ti taky dává úkoly?“ „Ne. To vám může pomoci získat cenné podněty, díky nimž získáte zpět svou nezávislost.
Najděte si spolupracovníka, kterému nešéfují, a nechte ho, aby vás zaučoval. Pravděpodobně nejsou panovační ke každému. Je tu někdo jiný, kdo podle všeho zvládá tohoto panovačného spolupracovníka dobře, požádej ho o radu.
Jdi za skutečným šéfem. Požádejte osobu, která je skutečně odpovědná, o objasnění rolí a odpovědností. Řekněte jim: „Larry rozdělil úkoly. Je to tak, jak jste očekávali?“ a uvidíte, jaká může být reakce.
Přestaňte chodit kolem horké kaše. V určitém okamžiku musíte být přímí. Říkat věci jako „slyšel jsi, jak jsi se mnou právě mluvil?“ nebo „proč na mě štěkáš příkazy?“ může pomoci vynést problém do popředí – a doufejme, že poté budete moci vést konstruktivní diskusi. „Bohužel si myslím, že to lidé nedělají,“ říká Jansen. „Prostě se naštvou nebo se brání, jdou člověku za záda a stěžují si na něj. Nebo čekají, až to v nich začne vřít, a vybouchnou.“