McCartney řekl: „Chtěl jsem skončit malým smysluplným kupletem, a tak jsem následoval Barda a napsal kuplet.“ V rozhovoru pro Playboy v roce 1980 John Lennon přiznal McCartneyho autorství slovy: „To je zase Paul …. Měl v něm větu: ‚A nakonec láska, kterou dostaneš, se rovná lásce, kterou dáš‘, což je velmi kosmická, filozofická věta. Což opět dokazuje, že když chce, tak umí přemýšlet.“ Lennon tuto větu špatně citoval; skutečná slova zní: „A nakonec se láska, kterou bereš, rovná lásce, kterou dáváš…“
Nahrávání začalo 23. července 1969, kdy Beatles nahráli jeden minutový a třicetisekundový master take, který byl pomocí overdubů prodloužen na dvě minuty a pět sekund. V tomto okamžiku se píseň jmenovala „Ending“. První vokály do písně byly přidány 5. srpna, další vokály a kytarové předělávky byly přidány 7. srpna a basa a bicí 8. srpna, tedy v den, kdy byla pořízena fotografie na obálce Abbey Road. Orchestrální overduby byly přidány 15. srpna a závěrečný klavír a doprovodný zpěv 18. srpna.
Všichni čtyři Beatles mají v písni „The End“ sólo, včetně bubenického sóla Ringo Starra. Starr neměl sóla rád, raději obstarával bubenickou práci tomu, kdo v daném vystoupení zpíval. Jeho sólo na „The End“ bylo nahráno s dvanácti mikrofony kolem jeho bicí soupravy; při své hře prý částečně kopíroval bubnování Rona Bushyho ve skladbě Iron Butterfly „In-A-Gadda-Da-Vida“. Záběr, v němž Starr sólo předvedl, měl původně doprovod kytary a tamburíny, ale ostatní nástroje byly při mixáži ztlumeny, čímž vznikl efekt bubenického sóla.
McCartney, George Harrison a Lennon předvedli střídavě sekvenci tří dvoutaktových kytarových sól. Nápad na kytarový instrumentál nad touto sekcí byl Harrisonův a Lennon navrhl, aby každý z nich tří zahrál jednu sekci. Sóla začínají přibližně 53 sekund po začátku písně. Geoff Emerick, nahrávací inženýr Beatles, později vzpomínal: „John, Paul a George vypadali, jako by se vrátili v čase, jako by byli zase dětmi a hráli spolu jen tak pro radost. Ze všeho nejvíc mi připomínali pistolníky, s připoutanými kytarami, s pohledy plnými ocelového odhodlání, odhodlaní překonat jeden druhého. Přesto v nich nebyla žádná nevraživost, žádné napětí – bylo vidět, že se prostě baví.“
První dva takty hraje McCartney, druhé dva Harrison a třetí dva Lennon, pak se sekvence opakuje. Každý z nich má svůj osobitý styl, který podle McCartneyho odrážel jejich osobnosti. Ihned po třetím Lennonově sólu začínají klavírní akordy závěrečného verše „And in the end …“. Poté orchestrální aranžmá vystřídá pobrukování refrénu a Harrison zahraje závěrečné kytarové sólo, které píseň ukončí.
„The End“ měla být původně závěrečnou skladbou na Abbey Road, ale nakonec po ní následovala „Her Majesty“. Ačkoli „The End“ platí za poslední známou novou nahrávku, na níž se podíleli všichni čtyři členové Beatles, jednu další píseň, „I Me Mine“, nahráli tři členové skupiny (Lennon chyběl kvůli soukromému odchodu v září 1969) v lednu 1970 pro album Let It Be.
Kompilační album Anthology 3 z roku 1996 obsahuje remixovanou verzi „The End“, která obnovuje tamburínu a kytarové předehry smíchané z originálu a je upravena tak, aby zdůraznila kytarová sóla a orchestrální předehru. Po skladbě následuje varianta dlouhého klavírního akordu, kterým končí „A Day in the Life“, a uzavírá tak kompilaci. Sólo na bicí bylo později použito na začátku skladby „Get Back“ na albu Love z roku 2006
.