Desvenlafaxin sukcinát (DVS) je jedním z několika inhibitorů zpětného vychytávání serotoninu a noradrenalinu (SNRI). Dalšími jsou venlafaxin-hydrochlorid, milnacipran a duloxetin. Desvenlafaxin byl schválen americkým Úřadem pro kontrolu potravin a léčiv (FDA) pro léčbu velké depresivní poruchy (MDD) na základě řady randomizovaných, placebem kontrolovaných klinických studií. Klinické studie zkoumaly účinnost DVS v dávkách od 50 do 400 mg/den pro léčbu MDD u dospělých ambulantních pacientů. Účinky DVS v dávce 50 mg/den byly v těchto klinických studiích jasně odlišeny od placeba v redukci symptomů MDD. Při dávkách > 50 mg/den nebyl zjištěn žádný další terapeutický přínos. Doporučená dávka DVS se pohybuje v rozmezí 50 až 100 mg. Desvenlafaxin je v současné době třetím SNRI schváleným FDA pro tuto indikaci. Předběžné důkazy také naznačují klinickou užitečnost DVS v léčbě vazomotorických příznaků menopauzy, příznaků úzkosti a bolestivých fyzických příznaků. Upravené farmakokinetické a farmakodynamické profily DVS odlišují tento lék od původního přípravku, venlafaxinu. Významnými odlišnostmi oproti venlafaxinu jsou dávkování jednou denně a dosažení ustálených plazmatických koncentrací během 4 až 5 dnů. Souhrnně lze říci, že současné důkazy naznačují, že DVS má prokázanou účinnost, přijatelný profil bezpečnosti a snášenlivosti, vhodné dávkování a minimální vliv na enzymový systém cytochromu P450. Potenciální výhodou oproti jiným selektivním inhibitorům zpětného vychytávání serotoninu a noradrenalinu je snížené riziko farmakokinetických lékových interakcí. Desvenlafaxin sukcinát prokázal svou účinnost při léčbě MDD, ale jeho proměnlivá účinnost, jak ukázaly jednotlivé studie, omezené dlouhodobé údaje a odlišný poměr rizika a přínosu ve srovnání s dřívějšími antidepresivy znamenají, že je nutné tento lék dále zkoumat.