v.
CARTOZIAN.
Okresní soud, D. Oregon.
John S. Coke, V. W. Tomlinson a J. O. Stearns, jr, všichni z Portlandu, Or., za Spojené státy.
McCamant & Thompson, Portland, Or., a William D. Guthrie, z New Yorku, pro žalovaného.
WOLVERTON, okresní soudce.
Jedná se o žalobu ze strany vlády na zrušení naturalizačního osvědčení žalovaného z důvodu, že v době vydání osvědčení nebyl a ani nyní není oprávněn k naturalizaci jako občan Spojených států.
Obžalovaný pochází z té části turecké říše, která je známá jako Turecko v Asii nebo Malá Asie, narodil se v Sivasu, který se nachází v západní Arménii směrem k Anatolii, a je arménské krve a rasy. Tvrdí se, že není svobodnou bílou osobou ve smyslu naturalizačních zákonů Kongresu. Žádné obvinění z podvodu není vzneseno a jedinou otázkou, kterou je třeba určit, je, zda má být žalovaný pro účely naturalizace klasifikován jako „svobodná bílá osoba“, jak jsou tato slova použita v § 2169 R. S. (Comp. St. § 4358).
V současné době je soudně stanoveno, že pouhá barva pleti jednotlivce neposkytuje praktický test, zda je způsobilý k získání amerického občanství, neboť ta se mezi osobami stejné rasy značně liší, „dokonce i mezi Anglosasy, a to v nepřehlédnutelných stupních od světlých blonďáků až po snědé brunety; ti jsou tmavší než mnoho světleji zbarvených osob hnědé nebo žluté rasy“. Ozawa v. United States, , 197, 43 S. Ct. 65, 69 (67 L. Ed. 199).
Test je rasový a pro praktické účely zákona musí být aplikován na skupinu nyní žijících osob, které mají společné vlastnosti požadované pro naturalizaci. Nejedná se ani o kritérium, které by bylo zcela určeno etnologickým a vědeckým výzkumem, ale musí vyhovovat obecnému chápání, že rasové charakteristiky jsou nyní stejné, nebo dostatečně na to, aby ospravedlnilo vykladače zákona napsaného slovy běžné řeči pro běžné chápání nevědeckými lidmi, že tyto osoby zařadili společně do zákonné kategorie jako bílé osoby. United States v. Thind, , 209, 43 S. Ct. 338, 67 L. Ed. 616. Při vymezení typu osob způsobilých k získání občanství soud používá tento jazyk:
„Slova známé řeči, která použili původní tvůrci zákona, měla zahrnovat pouze typ člověka, kterého znali jako bělocha. Tehdejší přistěhovalci pocházeli téměř výhradně z Britských ostrovů a severozápadní Evropy, odkud přišli oni i jejich předkové. Když rozšířili výsadu amerického občanství na ´každého cizince, který je svobodnou bílou osobou´, museli mít afirmativně na mysli právě tyto přistěhovalce, kteří jsou kostmi z jejich kostí a tělem z jejich těla a jejich druhu. V následujících letech přišli přistěhovalci z východní, jižní a střední Evropy, mezi nimi Slované a tmavoocí snědí lidé alpského a středomořského původu, a ti byli přijati jako nepochybně příbuzní těm, kteří zde již byli, a snadno s nimi splynuli. Právě potomci těchto a dalších přistěhovalců podobného původu tvořili bílou populaci země, když byl přijat oddíl 2169, znovu zavádějící naturalizační test z roku 1790; a není důvod pochybovat, že s podobným záměrem a smyslem.“
V případě Thind nebylo považováno za nutné rozhodnout, kteří lidé primárně asijského původu spadají pod slova oddílu, pokud vůbec nějací. Myšlenka soudu, řečeno obecně, je taková, že každý jednotlivý případ musí být určen na základě svých vlastních zvláštních *920 charakteristik, které je třeba shromáždit v termínech jazyka obecně chápaného v říši v době přijetí zákona.
O tom, že Arméni jsou původem z Alp, lze jen stěží pochybovat. Nejstarší autority je tak klasifikují, stejně jako ty, které přišly později. Hérodotos, kniha 7, c. 73 (Rawlinsonův překlad, sv. 4, s. 67), je klasifikuje jako Frýgy, ale během svého pobytu v Evropě nesli jméno Brigiové.
Podle Strabóna, kniha XI, § 14, existuje jakýsi vztah mezi Médy a Armény na jedné straně a Tesaly na straně druhé. Strabón žil asi v polovině prvního století př. n. l.
D. C. Brinton ve svém díle Races and Peoples, str. 167, uvádí: „Jeho poslední kontingent, Arméni, byl větví thráckých Brigů a obsadil jejich území v Malé Asii kolem roku 700 př. n. l.“
H. F. B. Lynch, Armenia, Travels and Studies, London, 1901, svazek 2, str. 67: „Vše nasvědčuje tomu, že se do svých historických sídel dostali ze západu jako větev značné imigrace indoevropských národů, které překročily úžiny z Evropy do Malé Asie a možná původně přišly ze svých domovů ve stepích severně od Černého moře.“
W. Z. Ripley v knize Races of Europe, s. 448, s odkazem na von Luschana jako na nejkompetentnější autoritu prohlašuje: „…“: „O kontinuitě alpské rasy napříč Malou Asií nelze pochybovat.“
Svědek Roland Burrage Dixon o von Luschanovi říká, že „byl jedním z vynikajících německých antropologů, který zemřel v tomto roce“. Dále uvádí, že profesor A. C. Haddon, profesor antropologie na Cambridgeské univerzitě, ve svém díle The Races of Man and their Distribution (Lidské rasy a jejich rozšíření), str. 15, 16, „řadí Armény výslovně k alpské rase, přičemž je řadí do skupiny s Čevenoly ve střední Evropě a dinárskou skupinou na Balkáně, kterou považuje za ´pravděpodobně odnož Anatolců´ a která je v jeho pojetí v podstatě synonymem pro Armény.“ Dixon, který je sám autorem a napsal dílo s názvem „Rasové dějiny člověka“, klasifikuje Armény jako „nepochybně alpský typ“. Odvolává se na mnoho autorit, které všechny potvrzují výše uvedená prohlášení uvedených autorů.
Svědek Franz Boas, profesor antropologie na Kolumbijské univerzitě, přednášející a autor na toto téma, říká: „Alpská skupina se v současnosti dělí na západoalpský a dinárský typ“. Dinárský „je odvozen od Dinárských Alp neboli Východních Alp a tento termín je odvozen od názvu nejvyšší hory Dinara“. Tyto Alpy se nacházejí „severovýchodně od Jadranu“. Prof. Boas se dále odvolává na autory a spisovatele, které Dixon ve svém svědectví uvádí, považuje je za zcela spolehlivé a pokračuje: „Váha jejich autority byla taková, že jejich závěry byly bez váhání přijaty, zejména důkazy týkající se evropského původu Arménů a jejich migrace do Malé Asie. Důkazy jsou natolik přesvědčivé, že už nikdo nepochybuje o jejich rané migraci z Thrákie přes Hellespont do Malé Asie.“
Ačkoli se arménská provincie nachází v hranicích turecké říše a leží v Malé Asii, její obyvatelé se vždy drželi stranou Turků, Kurdů a spřízněných národů, a to, dá se říci, hlavně kvůli svému náboženství, i když barva pleti s tím mohla mít něco společného. Arméni se podle tradice velmi brzy, asi ve čtvrtém století, přihlásili ke křesťanskému náboženství a od té doby se důsledně drží své víry a praktikují ji. Ať už mezi kavkazskou a bílou rasou existuje nebo může existovat jakákoli analogie, která by mohla být v tomto sporu nápomocna, spojenectví Arménů s Kavkazany v Rusku bylo vždy velmi těsné. Arméni totiž po mnoho generací, možná staletí, obývali území v kavkazském Rusku, volně a harmonicky se s tímto národem mísili a rasy se snadno a spontánně mísily a splývaly. To silně svědčí o příbuznosti obou typů lidí a o tom, že oba pocházejí z alpského rodu. Takto vyvinutý status těchto lidí se zdá být prakticky průkazný pro jejich způsobilost k občanství ve Spojených státech, když vidíme, že jsou z alpského kmene, a tak zůstávají až do současnosti, aniž by se znatelně mísili s mongolskou nebo jinou příbuznou rasou.
Abychom pokračovali ve zkoumání dále, můžeme s jistotou tvrdit, že Arméni jsou běloši, a navíc že se snadno slučují s evropskou a bílou rasou.
*921 dr. Paul Rohrbach z Berlína, významný vědec, který byl osm let profesorem geografie a politické ekonomie na obchodní akademii v Berlíně, hodně cestoval po mnoha zemích, včetně Arménie v Malé Asii, specializoval se na studium historie, filologie a etnologie, zejména s ohledem na Rusko, Malou Asii a Blízký východ, a napsal šest nebo sedm knih a řadu časopiseckých článků, uvádí jako svou zkušenost, že barevná hranice není nikde na světě vedena proti Arménům. Pokud jde o slučování s bílými rasami, potvrzuje, že mezi Rusy a Armény existují tisíce a tisíce sňatků; mezi těmito rasami lidí neexistují žádné předsudky. Zmiňuje se o Arménovi, který se v Rusku stal hrabětem a oženil se s ruskou hraběnkou nebo baronkou, a o arménském misionáři, který se oženil s německou baronkou. Když rozšířil rozsah své odpovědi, zjistil, že Arméni se všude mísí s bělochy.
Svědek Dixon, hluboký učenec, nyní profesor antropologie na Harvardově univerzitě, který hodně psal o antropologii a etnologii a který se během mírových konferencí ve Versailles účastnil jako zástupce vlády prezidenta Wilsona jednání na téma etnografie, uvádí své přesvědčení, že váha autority převažuje ve prospěch tvrzení, že Arméni jsou běloši a že Kavkazan a Evropan, jak se používají v běžné řeči, jsou prakticky synonyma; alespoň tak je tomu v současném používání. Dále potvrzuje, že Arméni se snadno asimilují s obyvateli Francie, Německa a Ruska.
Dr. Barton je zahraničním tajemníkem Americké rady komisařů pro zahraniční misie. V září 1885 se usadil v Harpootu a zůstal tam až do léta 1892, kdy se vrátil do této země. V roce 1919 se opět vydal jako vedoucí humanitární výpravy v rámci Blízkovýchodní pomoci do Turecka a Arménie, kde vykonával pomocné práce. Během svého počátečního působení v misijním poli připravil pro Encyklopedii misií článek na téma „Arménie a Arméni“. Svědčí o tom jeho svědectví: „Nikdy jsem neslyšel, že by naznačovali, že nejsou bílí. Ve všech rozhovorech s Američany a cizinci jsme je vždy považovali za bílé. * * * Občas zemí prošli barevní lidé, ale vždy byli označeni za zcela odlišné od Arménů, o nichž se nikdy nemluvilo jinak než jako o běloších, nikdy se o nich neuvažovalo jinak než jako o běloších.“ Na otázku: „Vzhledem k tomu, že ve Spojených státech, Kanadě a Evropě se běžně a s oblibou používají termíny ´běloši´ a ´bělošské osoby´, zařadil byste podle svého názoru Armény mezi ´bělošské osoby´?“ odpověděl: „Určitě ano“. Později říká: „Obecně se má za to, že patří k alpské třídě bělochů“. Svědek dále potvrzuje, že se snadno asimilují s Evropany a obyvateli této země. V rámci svých informací ví o deseti nebo patnácti Arménech v Bostonu, kteří se oženili s americkými manželkami.
Dr. Boas po odkazu na mnoho autorit z oblasti antropologie a etnologie potvrzuje, že „by bylo naprosto nemožné zařadit je do jiné než bílé rasy“.
M. Vartan Malcolm, který se narodil v arménském Sivasu, byl v této zemi naturalizován, je uznávaným advokátem v New Yorku a napsal práci o Arménech v Americe, byl svědkem v projednávaném případě. Shromáždil mnoho statistických údajů týkajících se jeho rasy ve Spojených státech. Uvádí, že podle sčítání lidu z roku 1920 žilo tehdy ve Spojených státech 37 647 Arménů narozených v zahraničí; rodilých bělochů, jejichž oba rodiče byli Arméni, 14 047; rodilých bělochů, jejichž jeden rodič byl Armén a druhý ne, 1 146, což dohromady činí 52 840 osob. Ze stejného sčítání zjistil, že počet naturalizovaných Arménů je 10 574. Uvádí také tabulku, která je výsledkem zvláštního šetření provedeného u 339 osob; cílem bylo zjistit rozsah sňatků mezi Armény, z níž vyplývá, že z tohoto počtu bylo 257 osob provdáno za 125 arménských dívek a 132 za rodilé bílé Američany nebo v několika případech za dívky irského, německého, švýcarského nebo francouzského původu. Je pravda, že tyto informace byly získány prostřednictvím dotazníků rozeslaných svědkem, ale uvádí, že osobně zná daleko větší část osob, u nichž bylo takové šetření provedeno.
Prof. Boas cituje práci Julia Drachslera s názvem „Intermarriage in New York City“, sestavenou na základě prozkoumání asi 100 000 oddacích listů vydaných úředníkem města New York, z níž vyplývá, že u první generace přistěhovalců činí míra sňatečnosti 10,4 %. „To,“ říká svědek, „znamená, že 10 procent první generace *922 přistěhovalců uzavírá sňatek s lidmi, kteří nepatří k jejich národnosti. * * * Nyní je tato míra u Arménů prakticky stejná jako průměrná míra. Je to 9,63.“
Paní M. K. je přesvědčena, že se jedná o velmi vysokou hodnotu. Otis Floyd Lamson, která se narodila v arménském Erzerumu, získala hlavní vzdělání na univerzitě v Berlíně, ovládá šest nebo sedm jazyků, hodně cestuje, vyučovala francouzštinu a němčinu na dívčí škole v této zemi, také doučovala, je členkou mnoha společenských a vzdělávacích klubů a organizací, byla naturalizována v roce 1911, provdala se za amerického občana narozeného ve Wisconsinu a je velmi intelektuální a vysoce kultivovaná, byla předvolána jako svědek a podala svědectví, že „zdejší Arméni se velmi snadno asimilují s americkým domácím životem, pokud ovládají angličtinu.“ Podle jejích zkušeností se nesetkala s žádnou diskriminací, pokud jde o sňatky mužů a žen arménské krve s rodilými Američany; nezjistila ani, že by otázka barvy pleti nebo rasy vstupovala jako překážka.
Omezil jsem se na svědectví, která se nacházejí ve spisu, a nepokoušel jsem se o nezávislé šetření týkající se rasy, barvy pleti, asimilace nebo amalgamace.
Zdá se, že předložené svědectví splňuje pojem nezbytný pro způsobilost k naturalizaci podle § 2169 R. S., zaprvé, že Arméni v Malé Asii jsou alpského původu, evropského přesvědčení; zadruhé, že jsou běloši, jak je běžně uznáváno v řeči běžných zvyklostí a jak je v této zemi všeobecně chápali a vykládali naši předkové a celá společnost, když byl oddíl 2169 Kongresem přijat a později potvrzen; zatřetí, že se snadno slučují s bílými rasami, včetně bílých lidí ve Spojených státech.
Jako analogickou autoritu ohledně způsobilosti Arménů k naturalizaci viz In re Halladjian (C. C.) 174 F. 834.
Soud proto rozhodne, že žaloba bude zamítnuta.
.