Pravdivé příběhy obětí podvodů s kreditními kartami, které se bránily

Podstatné čtení, doručované každý týden

Předplaťte si předplatné a dostávejte každý týden do své schránky nejdůležitější zprávy týdne.

Vaše cesta s kreditními kartami je oficiálně v plném proudu.

Sledujte svou schránku – brzy vám zašleme první zprávu.

Když vám někdo ukradne kreditní nebo debetní kartu, šance na to, že zloděje někdy najdete, natož aby byla tato osoba stíhána nebo dokonce zadržena, je mizivá. Existují však oběti krádeží karet, které odmítají nechat podvodníka na holičkách.

Po odhalení podvodných účtů a poplatků je jejich nahlášení a odstranění časově náročné, včetně kontaktování Federální obchodní komise, policie a úvěrových agentur.

Málokdy však tyto akce vedou k dopadení a stíhání zločince, říká Eva Velasquezová, prezidentka organizace Identity Theft Resource Center. Oběti tak mohou mít pocit, že jsou jejich případy krádeží ignorovány. Z tohoto důvodu se některé oběti krádeží karet přepnou do bojového režimu.

„Když lidé vystoupí, pomůže to,“ říká Rob Douglas, redaktor portálu IdentityTheft.info. „Oběť si řekne: ‚
Nechci být jen statistikou‘: a pak udělá další krok, aby pomohla úřadům identifikovat a stíhat pachatele.

Zde je několik lidí, kteří zažili podvod s kartou a překročili základní protokol. Ačkoli výsledky nebyly přesně takové, v jaké doufali, nikdo z nich svého pokusu o pomstu nelituje.

Vypátral pachatele – a vydal z toho knihu

Greg Scott z Minneapolis-St. Paul v Minnesotře se zabývá internetovou bezpečností. Když mu byly v roce 2011 ukradeny kreditní karty, jeho zkušenosti s vyšetřováním se mu hodily.

„V té době jsem byl nezávislým dodavatelem a nakupoval jsem zařízení pro zákazníky,“ říká Scott. „Šel jsem si nějaké koupit a moje karta byla zamítnuta.“

Účet byl u U.S. Bank, kam okamžitě zavolal. „Žena na oddělení podvodů se jmenovala Kim a byla perfektní,“ říká Scott. „Společně jsme vystopovali každou jednotlivou transakci. Ty poplatky byly odstraněny. Ale potom jsem řekl: ‚Kim, já se tím živím. Pojďme přibít nějaké padouchy.“

S Kiminou pomocí se vydali po stopách zlodějů na konkrétní místa. „Vyrobili falešné kreditní karty a používali je v kamenných obchodech,“ říká Scott. „Pronásledovali jsme je. Mluvili jsme s prodavači v obchodech a ti si pamatovali, jak ten člověk vypadal.“

Nakonec dvojice identifikovala více než 14 000 dolarů na pokusech o podvody s kartami. Scott si dělal rozsáhlé poznámky, shromažďoval údaje, vše zabalil a předal FBI.

Byli pachatelé dopadeni a odsouzeni k dlouhému pobytu ve vězení? No, ne. „FBI poděkovala, ale nikdo nic neudělal a všechno to zmizelo v černé díře,“ říká Scott.

Ačkoli se zátah nepovedl, Scott říká, že je rád, že shromáždil všechny informace o zloději kreditních karet. Scott tuto zkušenost proměnil v úspěšný počin. „Napsal jsem ‚
Bullseye Breach‘, knihu o internetové bezpečnosti převlečenou za román o tom, jak ruští mafiáni ukradli 40 milionů čísel kreditních karet zákazníků fiktivního obchodního řetězce. To, co se mi stalo, hrálo roli, zejména v postoji hlavního hrdiny k FBI.“

Stejně jako Scott mohou oběti získat nečekaným způsobem. Kromě toho se v souhrnu stížnosti počítají.

„Zavolejte orgány činné v trestním řízení, protože zprávu potřebujete pro svou důvěryhodnost u bank, ale nečekejte, že policisté hnou prstem jen kvůli vám,“ říká Scott. „Když zavolá jeden člověk, koho to zajímá? Policie to neudělá. Ale 100 nebo 1 000 telefonátů o stejném trestném činu? To si získá jejich pozornost.“

Příklad: V roce 2017 byla Lisa Reidová zatčena za to, že použila nejméně 50 účtů kreditních karet seniorů a naúčtovala zboží za nejméně 1 milion dolarů. Hrozí jí povinný následný trest odnětí svobody v délce dvou let.

Veřejně pranýřovala pracovnici kavárny, která vykrádala účty

Jako studentka Kalifornské univerzity, která je závislá na studentských půjčkách a práci na částečný úvazek, aby vyšla s penězi, je Angie Lee opatrná. V září 2017 však rozhazovala za kávový nápoj za 4 dolary. Proces platby se zdál být běžný, i když žena u okénka jí pomalu vracela kartu.

Téhož odpoledne obdržela Leeová zprávu od společnosti vydávající její kreditní karty, která ji upozornila na podezřelou aktivitu na účtu. Někdo provedl online platby v hodnotě téměř 1 000 dolarů, čímž účet vyčerpal, a pak se ho pokusil znovu použít.

„To bylo poprvé za několik měsíců, co jsem tu kartu použila, takže najednou je tu problém? To mi nedávalo smysl,“ říká Lee. „V hlavě se mi hned objevila ta paní. Prostě jsem si řekla, že to musí být ona, že jo, tak jsem sedla do auta a jela tam zpátky.“

Lee přiznává, že to, co udělala potom, bylo možná neuvážené. Člověk, který je natolik odvážný, že bezostyšně ukradne čísla karet, může být schopen i jiných, nebezpečnějších trestných činů.

„Třásla jsem se, ale zaparkovala jsem, vešla dovnitř a uviděla ji a řekla jsem: ‚Hej, ty! Ty jsi mi vzala kreditní kartu! Koupila sis věci s mojí kartou! Jsi zlodějka! Řekla: ‚Ne, nic jsem neudělala, jsi blázen,‘ ale nechovala se správně. Byla velmi nervózní.“

Přijel vedoucí ve službě a odvedl je do zadní místnosti a pryč od vyplašených zákazníků, kde jim Lee vysvětlil, co se stalo. Pracovnice zpočátku popírala, že by se něčeho dopustila, ale Lee se zeptal, zda má kavárna bezpečnostní kamery, a vedoucí odpověděl, že ano. Následovalo přiznání.

„Začala plakat a říkat, že ji k tomu donutil její přítel a že ona nic z toho nenadělala, ale on,“ říká Lee.

Přestože Lee řekla, že je jí ženy líto, zavolala policii a požadovala opatření. Přijel policista a přijal oznámení. Žena nebyla zatčena, ale musela se dostavit k soudu.

„I tak to od ní bylo špatné,“ říká Lee. „Navíc to možná byla lež.“

Lee říká, že je na sebe pyšná, že se s ním utkala tváří v tvář. „Neřekla bych lidem, aby to dělali nebo nedělali, ale ano, jsem ráda, že jsem to udělala. Dá se říct, že jsem se díky tomu cítila silná,“ říká.

Podobné střety s pracovníky kaváren ostatně zažily i další oběti podvodů s platebními kartami, které si své konfrontace dokonce nahrály, jako například incident v kalifornském Lakewoodu, kde mladá maminka nechtěla přijmout slabou omluvu zloděje.

Velasquezová však radí nebrat věci tímto způsobem do vlastních rukou. Je to příliš riskantní. „Mohl tam být přítel té zlodějky a rozhodně mohl být nebezpečný,“ říká.

Vylezla z taxíku a bude cestovat k soudu

Jako generální ředitelka Czardomu, velké skupiny pro styk s veřejností, je Jennifer Demarchiová zdatná cestovatelka, ale nikdy nečekala, že ji taxikář okrade o kartu – a ještě ji při tom ohrožuje a napadne.

Po přistání na mezinárodním letišti v Los Angeles v říjnu 2017 si Demarchiová vzala taxík do svého hotelu. Pokusila se zaplatit debetní kartou, ale automat nefungoval. „Čtyřikrát jsem ji přejela, ale nezaregistrovala se,“ říká Demarchiová. „Pak zamkl dveře a sebral mi tašku.“

Vyděšená Demarchiová vylezla z otevřeného okna auta a vběhla do hotelu. Přestože měla v úmyslu zaplatit jízdné, ochrana před újmou byla její hlavní prioritou. Řidič ji následoval do haly a přivolal strážce zákona.

Záhadou bylo, že šerif dokázal zprovoznit čtečku karet. Byla vyměněna jména a řidič byl propuštěn.

Poté se začaly objevovat podvodné poplatky.

„O hodinu později mi přišel účet na 2 300 dolarů za Sprint v Kansasu,“ říká Demarchi. „Nemám žádný účet u Sprintu, tak jsem znovu zavolala šerifovi, který ho přijel najít.“

Ukázalo se, že řidič měl více čteček karet a minimálně s jednou dokázal zcizit čísla jejích účtů.

Demarchiová nechala šerifa udělat snímek obrazovky podvodných transakcí, které se objevily na výpisu z jejího internetového bankovnictví.

„Mám číslo případu a vedou proti mně řízení,“ říká. „Vyčerpal můj běžný účet! Řekla jsem šerifovi, že přiletím svědčit, a taky to udělám. Cítila jsem se zneuctěná.

„Snažili se mě od toho odradit, ale rozhodně ne. On ví, že po něm jdu. Chci, aby šel do vězení. Chci, aby přišel o všechno. Měl by být trestně stíhán. Žiju v New Jersey, ale vrátím se do Kalifornie a budu svědčit.“

Demarchiho doporučení pro ostatní v podobné situaci zní: Buďte asertivní. „Doporučila bych lidem bojovat,“ říká. „Věřím ve spravedlnost. Všichni by měli usilovat o odsouzení.“

Vyboural motel, který si zloděj rezervoval pomocí své karty

Zloději by se měli vyhnout tomu, aby se zaměřili na obyvatele San Franciska Briana Hilla. Ten je zapojen do programu sousedské hlídky a pomáhá zachovávat klid jako člen Castro Community on Patrol. Když mu byly v roce 2013 z jeho garážovaného auta ukradeny kreditní karty, byl na akci připraven.

V autě zloději našli náhradní ukrytou peněženku, ve které byly tři kreditní karty, kalifornský občanský průkaz a karta pojištěnce s Hillovým číslem sociálního pojištění. Brzy provedli dobití účtu, který nevyžadoval PIN, a otevřeli poštovní schránku, aby nechali přesměrovat Hillovu poštu. Pak zažádali o nové účty na jeho jméno.

Namísto toho, aby Hill kompromitovanou kartu uzavřel, nechal ji záměrně otevřenou. Sledoval transakce a nakonec je vystopoval až do motelu v zapadlé části San Franciska.

Poté se tam objevil.

„Zeptal jsem se na recepci, jestli jsem ubytovaný, což je opravdu divná otázka, ale nereagovali,“ říká Hill. „Řekli: ‚Ano, máte dva pokoje na dvě noci. V tu chvíli jsem si pomyslel: ‚Dobře, teď je čas zavolat policii‘.“

Přijeli policisté.

„Chtěl jsem jít dovnitř sám, ale oni mě zastavili,“ říká Hill. „Tak jsme šli všichni. Jedna místnost byla prázdná, ale ve druhé se nějaký chlap snažil utéct a oni ho zatkli. Uvnitř našli ukradený notebook a mou kartu, kterou naklonovali a na které bylo vyraženo jeho jméno. Použil ji v obchodě s motocykly, aby si koupil bundu za 300 dolarů. Byly tam i další karty z mého auta.“

Tyto důkazy vedly k tomu, že byl muž obviněn ze šesti trestných činů a několika přestupků. Hill se zúčastnil téměř všech soudních jednání a prosil státní zástupce a soudce, aby nešli s rozsudkem na lehkou váhu.

„Měl jsem tlustou složku rozhovorů se společnostmi vydávajícími kreditní karty, zpochybňoval jsem falešné karty a poplatky,“ říká Hill. „Náprava škod zabrala desítky hodin. Všude si zakládal účty, kupoval pneumatiky, utrácel v cyklistických obchodech. Hodil jsem to na stůl a řekl: ‚Chci, aby na tři roky odešel. Nezapomeňte, že volím.“

Nakonec zločinec strávil asi devět měsíců v okresním vězení. „Není to výhra, ale něco to znamená,“ říká Hill.

„Doporučoval bych lidem, aby to udělali, aby šli dál, než musí. Vydejte se po stopách. Jednejte rychle. Možná na něco přijdete,“ říká Hill. „Tihle chlapi byli chuligáni, ne mafie. Kdyby více lidí dělalo to, co já, bylo by jich méně.“

Douglas má jen obdiv k obětem, které jdou nad rámec doporučených postupů ochrany úvěru.

„Právě tito lidé a jejich příběhy motivují představitele orgánů činných v trestním řízení a zákonodárné orgány, aby se touto problematikou blíže zabývali,“ říká. „Často to skutečně vede k významným zatčením a může nás to přimět ke zkoumání lepších metodik, zákonů a technik. Tyto příběhy nás často dostatečně šokují, abychom udělali víc. Personalizuje to.“

Nikdy se však nevystavujte nebezpečí, nabádá Velasquez. Provádějte výzkum a práci na nohou, abyste pomohli vyšetřování, ale nekonfrontujte se s podvodníky.

„Nemáte tušení, do čeho jdete,“ říká Velasquez. „Mohou být ozbrojení, mohou to být zločinci.“ Pamatujte, že žádná podvodná platba kreditní kartou nemá větší cenu než váš život.

Viz související:Proč byste měli podat policejní oznámení o podvodu s platební kartou, Známý podvod: Když vám přátelé a rodina ukradnou identitu

.