Předstíraná hra

Předstíraná hra je forma symbolické hry, při níž děti používají předměty, činnosti nebo představy k tomu, aby představovaly jiné předměty, činnosti nebo představy a pomocí své fantazie přiřazovaly role neživým předmětům nebo lidem.

Děti začínají rozvíjet svou představivost, z klacíků se stávají lodě a z košťat koně. Jejich hra je většinou osamocená, přiřazují role neživým předmětům, jako jsou jejich panenky a plyšoví medvídci.1

Předškoláci ve věku od 3 do 5 let jsou schopnější představovat si role, které stojí za jejich předstíranou hrou. Jejich hra se stává více společenskou a baví je vymýšlet si. Přidělují sobě i ostatním role zahrnující několik na sebe navazujících kroků často s předem stanoveným plánem, například předstírají, že jsou u lékaře nebo že pořádají čajový dýchánek.2

Výzkum inspirovaný Jeanem Piagetem přinesl následující popisný vývoj předstírané hry:

  • Jednotlivá předstíraná proměna směrem k sobě (s hračkami, které se podobají skutečným předmětům):
  • Objekt je předstíraným činitelem (s hračkami, které se podobají skutečným objektům, s objektem se zachází, jako by jednal):
  • Jediná předstíraná proměna (s hračkami, které se nepodobají skutečným objektům): Dítě se chová, jako by jedlo jídlo z hračky: Dítě vytvoří postel ze stavebních kostek; dítě vytvoří palačinku z modelíny.
  • Předstíraná role (s hračkami spojenými s rolí, které se podobají skutečným předmětům): Dítě předstírá, že je kuchař s hračkou jídla; dítě předstírá, že je policista s hračkou odznaku a hračkou auta.
  • Více proměn předstírané role (s hračkami, které se podobají reálným předmětům): Dítě přebírá role, jako je lékař, pacient a zdravotní sestra, a přitom si hraje s panenkami nebo hračkovými zvířaty.
  • Předstírání rolí (bez podpory hraček, které se podobají reálným objektům):
  • Více předstíraných rolí (s podporou hraček, které se podobají reálným předmětům): Dítě staví předměty potřebné pro předstírané prostředí, například farmu s kostkami a hospodářskými zvířaty z modelíny: Skupina dětí používá hračky z lékařské ordinace a hraje si na lékaře, pacienta a zdravotní sestru.
  • Více předstíraných rolí (bez hraček, které se podobají reálným předmětům): Děti používají kostky nebo modelínu, aby vytvořily předstírané prostředí a určily role, které mají hrát.3

Jak děti postupují jazykově, kognitivně a sociálně, jejich hra začíná zahrnovat fantazii, drama a napodobování. Dramatická hra spočívá v tom, že dítě předstírá, že se vžívá do role někoho jiného, a napodobuje činnosti a řeč z dříve pozorované situace. Pokud se do hry zapojí další osoba, nazývá se sociodramatická hra. Sociodramatická hra je nejpokročilejší formou symbolické hry a vyžaduje využití představivosti při plnění svých rolí.4 Děti se prostřednictvím sociodramatické hry učí dovednostem vyjednávání, naslouchání, sdílení, střídání a respektování pocitů, myšlenek, nápadů a fyzického prostoru druhých.5

Rodiče, mateřská centra a školy mohou posílit schopnost dítěte hrát si, že si vymýšlí, tím, že mu poskytnou volné části, které mají více než jeden účel, jako jsou stavebnice, krabice a nerealistické materiály, které si lze symbolicky představit jako jiné předměty. Kostýmy, rekvizity a tematické prostředí, jako jsou hrací obchody s potravinami nebo domečky pro panenky, umožňují předstírat hru.6

Hra venku na dětských hřištích posiluje rozvoj motoriky a sociálních dovedností, které umožňují plnější vyjádření a svobodu prostřednictvím aktivního pohybu a hlasitého hovoru. Venkovní prostředí nabízí větší dostupnost málo strukturovaných, nerealistických, přírodních materiálů a prostornost, která podporuje předstíranou hru. Chlapci se více zapojují do dramatické hry a dívky jsou při hře venku asertivnější.7

Nová inovativní dětská hřiště jsou navrhována tak, že výrazně podporují předstíranou hru. Města ze starého Západu, pevnosti, hrady, pirátské lodě, záchranářská hasičská auta, vlaky a vesmírné lodě jsou některé z motivů zabudovaných do dnešních dětských hřišť.8 Skluzavky, požární tyče, visuté žebříky, prolézačky, mosty a pružinové houpačky podporují předstíranou hru, stejně jako paluby, střechy, tunely, mluvící trubky a bublinové panely. Plošiny s výřezy oken a dveří vytvářejí místa, kde se děti mohou zapojit do předstírané hry.9

  • 1. Frost, Joe L., Pei-San Brown, John A. Sutterby, Candra D. Thornton, The Developmental Benefits of Playgrounds Olney, MD: Association for Childhood Education International, 2004. s. 23.
  • 2. Tamtéž, s. 24.
  • 3. Frost, Joe L., Sue Wortham a Stuart Reifel. Hra a vývoj dítěte. Upper Saddle Valley, NJ: Prentice-Hall, 2001. s. 48.
  • 4. Tamtéž. s. 186.
  • 5. Tamtéž. s. 186.
  • 6. Tamtéž. s. 186. Op. cit. podle Frost, Brown, Sutterby, Thornton. s. 24-25.
  • 6. Srov. Trawick-Smith, Jeffrey. „Symbolické myšlení: Play, Language, and Literacy in the Preschool Years.“ Early Childhood Development: A Multicultural Perspective, 3. vydání, Prentice Hall. < http://wps.prenhall.com/chet_trawick-smith_early_3/5/1495/382746.cw/index.html > 20. 8. 2010.
  • 7. Op. cit. v: Frost, Wortham, Reifel. pp. 430-431.
  • 8. „Témata.“ Struktury krajiny. < http://www.playlsi.com/Explore-Products/Park-Themes/Pages/Park-Themes.aspx > 20. 8. 2010.
  • 9. Frost. Brown, Pei-San, John Sutterby a Candra Thornton. „Dramatická hra ve venkovním herním prostředí“. PTO Today. < http://www.ptotoday.com/play3.html > 23. 8. 2010.

.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.