Jeho Svatost ekumenický patriarcha Bartoloměj je 270. nástupce apoštola Ondřeje a duchovní vůdce 300 milionů pravoslavných křesťanů na celém světě. Od svého nástupu na ekumenický stolec 2. listopadu 1991 neúnavně prosazuje vizi svého intronizačního poselství, kterou je duchovní obroda, pravoslavná jednota, křesťanské smíření, mezináboženská tolerance a soužití, ochrana životního prostředí a svět sjednocený v míru, spravedlnosti, solidaritě a lásce.
Jako ekumenický konstantinopolský patriarcha Bartoloměj pomohl církvi expandovat na mnoha frontách. Prostřednictvím dialogu a návštěv výrazně posunul vztahy pravoslavných s římskými katolíky, luterány, baptisty a dalšími. Jeho Svatost se velmi aktivně zapojila do dění v postkomunistické východní Evropě posílením kontaktů a vztahů s různými pravoslavnými národními církvemi a přímými návštěvami několika pravoslavných národů, včetně Ruska.
Ekumenický patriarcha Bartoloměj, v Evropě známý jako „zelený patriarcha“, zaujal mezi všemi náboženskými představiteli přední místo v péči o životní prostředí. Jeho Svatost iniciovala semináře a dialogy, na nichž se diskutuje o potřebě mobilizace morálních a duchovních sil k dosažení harmonie mezi lidstvem a přírodou.
Jako představitel pravoslavné křesťanské církve reprezentuje Jeho Svatost hlas a obavy dlouho trpící, ale rychle rostoucí víry. Pravoslavné církve si získávají příznivce po celém světě, zejména však ve vyspělých zemích, kde se k pravoslaví obracejí rekordní počty jednotlivců, protože v něm nacházejí prostý mír, lásku a spásu, které hledají.
Pravoslaví se znovu probouzí také v nově osvobozených zemích, kde v nedávné době docházelo k jednomu z nejhorších náboženských pronásledování v dějinách. V prvních desetiletích tohoto století byly celé pravoslavné populace vyhlazeny z rodných zemí, které znaly po staletí. Ekumenický patriarcha brzy po svém nástupu na trůn v roce 1991 procestoval celý pravoslavný svět a přinesl poselství obnovy a nové naděje. Je živým svědkem bolestného a spásného boje pravoslaví za náboženskou svobodu a vrozenou důstojnost člověka.
Jako občan Turecka poskytuje ekumenickému patriarchovi Bartolomějovi jeho osobní zkušenost jedinečný pohled na pokračující dialog mezi křesťanským a islámským světem. Cenným způsobem přispěl k řešení globálních konfliktů a budování míru, jako tomu bylo v případě bývalé Jugoslávie. Ekumenický patriarcha vytrvale usiluje o usmíření mezi katolickými, muslimskými, židovskými a pravoslavnými komunitami v regionu i na celém světě.
Jeho Svatost se hluboce angažuje ve vyjadřování náboženského významu ochrany a zachování životního prostředí. Přijal prince Filipa a společně s ním sponzoroval konferenci o životním prostředí na teologické fakultě v Halki. Zavedl první zářijový den jako příležitost pro každoroční poselství o ochraně stvoření a také ustanovil tentýž den jako den modliteb v ekumenickém patriarchátu a v celém pravoslavném světě.
Jeho Svatost ekumenický patriarcha Bartoloměj se narodil 29. února 1940 ve vesnici Aghioi Theodoroi na egejském ostrově Imvros (Turecko) Christosovi a Meropi Archontonisovým, kteří ho pokřtili Demetrios. Jeho otec byl holič a majitel kavárny.
Po studiích na Imvrosu a v Konstantinopoli se zapsal na renomovanou teologickou školu v Halki, kterou absolvoval s vyznamenáním v roce 1961. Ihned poté byl 13. srpna 1961 v metropolitní katedrále v Imvrosu vysvěcen na svatého diakona svým představeným, tehdejším metropolitou Imvrosu a Tenedosu a pozdějším metropolitou Eliopolisu a Chalcedonu Melitonem. Dostal jméno Bartoloměj. V letech 1961-1963 plnil vojenskou povinnost jako důstojník v záloze turecké armády.
V letech 1963-68 pokračoval v postgraduálním studiu na základě stipendia Ekumenického patriarchátu na Papežském orientálním institutu Gregoriánské univerzity v Římě. Po předložení disertační práce získal doktorát z kanonického práva: a obhájil disertaci „O kodifikaci posvátných kánonů a kanonických předpisů v pravoslavné církvi“. V dalším studiu pokračoval na Ekumenickém institutu ve švýcarském Bossey a na Mnichovské univerzitě, kde se specializoval na církevní právo. Hovoří plynně sedmi jazyky – řecky, anglicky, turecky, italsky, latinsky, francouzsky a německy. Publikoval mnoho článků a je zakládajícím členem „Společnosti pro spravedlnost východních církví“, v níž působil jako viceprezident.
Po návratu do Konstantinopole v roce 1968 byl jmenován asistentem děkana Posvátné teologické školy v Halki a 19. října 1969 byl svým duchovním otcem vysvěcen na svatého kněze. O šest měsíců později Jeho Svatost ekumenický patriarcha Athenagoras povýšil otce Bartoloměje na archimandritu v patriarchální kapli svatého Ondřeje.
Když byl Dimitrios v roce 1972 zvolen ekumenickým patriarchou, zřídil svůj patriarchální úřad a mladého archimandritu Bartoloměje jmenoval jeho ředitelem. O Vánocích roku 1973 byl otec Bartoloměj vysvěcen na biskupa a jmenován metropolitou Filadelfie (Malé Asie). V čele Osobního patriarchálního úřadu zůstal až do své intronizace na metropolitu chalcedonského 14. ledna 1990. V červenci 1990 doprovázel patriarchu Dimitriose na jeho historické 27denní návštěvě Spojených států jako jeho hlavní poradce a administrátor.
V lednu 1991 vedl metropolita Bartoloměj pravoslavnou delegaci na 7. valném shromáždění Světové rady církví v australské Canbeře. Na tomto zasedání se ujal vedoucí úlohy při formulování pravoslavných námitek, že se Světová rada teologicky odchyluje od základních pravoslavných přesvědčení. Na rozdíl od některých jiných pravoslavných církevníků byl však silným zastáncem udržování rozšířených kontaktů s ostatními církvemi. Od roku 1975 byl členem Komise pro víru a řád WCC a osm let zastával funkci místopředsedy.
Po 19 let stál věrně po boku zesnulého ekumenického patriarchy Dimitrije jako jeden z jeho nejbližších důvěrníků. Pomáhal mu ve všech aspektech jeho patriarchální služby, a proto si od samého počátku získal nerozdělenou lásku a úctu zesnulého patriarchy. Po smrti patriarchy Dimitriose 2. října 1991 byl Jeho Svatost 22. října 1991 z Boží milosti jednomyslně zvolen arcibiskupem konstantinopolským, novořímským a ekumenickým patriarchou.
Po dokončení prvního roku na ekumenickém stolci zahájil Jeho Svatost v roce 1992 oficiální zahraniční návštěvy hory Athos a církve na Krétě. V roce 1993 navštívil klášter svaté Kateřiny na hoře Sinaj, patriarcháty Alexandrie, Antiochie, Ruska, Srbska, Rumunska a Bulharska, luteránskou církev Švédska, pravoslavnou arcidiecézi Švédska a Skandinávie, římskokatolickou a evangelickou církev Německa a pravoslavnou arcidiecézi Německa.
V květnu 1993 byl ekumenický patriarcha pozván do Bruselu na setkání s Jacquesem Delorsem, předsedou Komise Evropské unie, a v roce 1994 byl pozván, aby promluvil na plenárním zasedání Evropského parlamentu. Později téhož roku vystoupil na 6. valném shromáždění Světové konference o náboženství a míru v italském městě Riva del Garda.
V průběhu roku 1995 navštívil Jeho Blaženost patriarchu Etiopské církve a Jeruzalémské pravoslavné církve. Při této návštěvě byl přijat významnými politickými osobnostmi Státu Izrael Ezerem Weizmanem a Jicchakem Rabinem i předsedou Organizace pro osvobození Palestiny Jásirem Arafatem. Další oficiální návštěvy se uskutečnily v pravoslavné církvi ve Finsku, při příležitosti 1000. výročí křesťanství v Norsku, na mezinárodních a mezináboženských ekologických summitech v Japonsku a Anglii a v pravoslavné misii v Koreji. Také Francii, kde se setkal s prezidentem Jacquesem Chirakem, pravoslavnou arcidiecézí Francie, všemi římskokatolickými hierarchy shromážděnými v Lurdech a byl pozván, aby promluvil na plenárním zasedání U.N.E.S.C.O.
Ve dnech 27.-30. června 1995 navštívil Jeho Svatost papeže Jana Pavla ll. a římskou církev během jejich patronátního svátku, při kterém oznámil rozhodnutí ekumenického patriarchátu pokračovat v bratrské komunikaci a spolupráci s římskokatolickou církví.
V září 1995 předsedal oslavám na Patmosu u příležitosti 1900. výročí od nahrání Apokalypsy sv. Při této příležitosti svolal 1) Posvátné shromáždění hlav pravoslavných církví, které rozeslalo poselství celému světu, 2) mezinárodní sympozium o životním prostředí s důrazem na oceány a 3) mezinárodní vědecké setkání o Posvátné knize Zjevení.
V prosinci 1995 vykonal reciproční návštěvu arcibiskupa z Canterbury a také pravoslavné arcidiecéze Thyateira a Velké Británie. Následovala návštěva Švýcarska a Světové rady církví, Světové luteránské federace, Světového svazu reformovaných církví a Mezinárodního výboru olympijských her, kde navrhl revitalizaci balkánských olympijských her, a Centra evropského výzkumu v Lausanne. Koncem roku 1996 navštívil vzdálené eparchie Austrálie a Nového Zélandu.
Ekumenický patriarchát se nachází na křižovatce Východu a Západu, což mu nabízí jedinečný pohled na světová náboženství a kultury. Ekumenický patriarcha Bartoloměj podporuje dialog mezi křesťanstvím, islámem a judaismem a oslovuje Dálný východ. V roce 1996 uskutečnil historicky první návštěvu ekumenického patriarchy v Hongkongu a založil tam pravoslavnou arcidiecézi, což byla vůbec první oficiální přítomnost v Číně od druhé světové války.
S Vlatadonskou iniciativou cenně přispěl k usmíření a míru mezi balkánskými národy, jako v případě Bosny, a spolu s patriarchou srbské pravoslavné církve Pavlem pracoval na rozvoji spolupráce mezi katolickou, muslimskou a pravoslavnou komunitou v bývalé Jugoslávii. V roce 1994 spolupořádal v Istanbulu konferenci o míru a toleranci, na níž se sešli křesťané, muslimové a židé. V návaznosti na ještě dřívější mezináboženskou konferenci ve švýcarském Bernu vydává Bosporskou deklaraci, v níž se opakuje: „Zločin spáchaný ve jménu náboženství je zločinem proti náboženství.“ Konference se konala v roce 1994. Na tyto iniciativy navázal v následujících letech svými činy a v září 2000 odcestoval do Bahrajnu, aby dále podporoval dialog.
Od tragédie 11. září Jeho Svatost Bartoloměj neúnavně cestuje, zabývá se strašidlem mezinárodního terorismu a podporuje mezináboženskou komunikaci a činnost. Koncem prosince 2001 spolupředsedal spolu s předsedou Evropské komise Romanem Prodim významnému mezináboženskému setkání na téma „Boží mír ve světě“ v Bruselu, kterého se zúčastnili významní náboženští představitelé křesťanství, islámu a judaismu. Účastníci konference podepsali Bruselskou deklaraci, v níž se mimo jiné uvádí, že „je odpovědností náboženských vůdců zabránit tomu, aby byl náboženský zápal zneužíván k účelům, které jsou jeho úloze cizí“. Dále odsoudila násilí, terorismus nebo špatné zacházení s lidmi, které nemají náboženské ospravedlnění a jsou v rozporu s duchem míru a spravedlnosti.
Dvanáctého ledna 2002 odcestoval Jeho Svatost do Íránu a vystoupil na ministerstvu zahraničních věcí s projevem na téma „Přínos náboženství k nastolení míru v současném světě.“
Úloha ekumenického patriarchy Bartoloměje jako hlavního duchovního vůdce pravoslavného křesťanského světa a přechodné osobnosti globálního významu je každým dnem stále důležitější. Spolu s jeho inspirativním úsilím ve prospěch náboženské svobody a lidských práv ho řadíme mezi přední světové apoštoly lásky, míru a smíření pro lidstvo.