Otázka: „Za koho Ježíš zemřel? Zemřel Ježíš za všechny?“
Odpověď: Za koho? Za koho přesně Ježíš zemřel, je mezi evangelikálními věřícími v Bibli předmětem teologických sporů. Někteří křesťané věří, že Ježíš zemřel pouze za vyvolené; to je učení o omezeném vykoupení, L v kalvinismu TULIP. Jiní křesťané věří, že Ježíš zemřel za každého, kdo kdy žil nebo bude žít; to je učení o neomezeném vykoupení, které zastávají arminiáni a většina čtyřbodových kalvinistů neboli amyraldiánů.
Omezené vykoupení, někdy nazývané partikulární vykoupení, je založeno na učení o vyvolení nebo předurčení (Římanům 8,30.33; Titovi 1,1). Protože pouze Boží vyvolení budou spaseni, zní tato úvaha, Ježíš musel zemřít pouze za ně. Jinak by Ježíšova smrt „zklamala“ ty, kteří nejsou vyvolení. Pokud Ježíš zemřel za všechny, pak bude peklo plné lidí, za které Ježíš zemřel – bylo jeho vykoupení nedostatečné? Pokud Ježíš zemřel pouze za vyvolené, pak jeho vykoupení dokonale splnilo svůj cíl. Každý člověk, za kterého Ježíš zemřel, bude v nebi.
Neomezené vykoupení naproti tomu říká, že Ježíš zemřel za všechny, ale že užitek z jeho oběti budou mít jen ti, kteří na ni odpoví vírou. Jinými slovy, Ježíšova smrt byla dostatečná pro všechny, ale účinná jen pro některé (ty, kteří mají víru). Pokud Ježíš nezemřel za všechny, zní tato úvaha, pak je nabídka spasení prázdná, protože nevyvolení nemohou být spaseni. Učení o neomezeném vykoupení se opírá o verše jako 1J 2,2: „On je smírnou obětí za naše hříchy, a nejen za naše, ale i za hříchy celého světa.“
Přesné teologické myšlení je dobrá věc. Jsme povoláni být studenty Slova (2 Timoteovi 2,15). V tomto bodě se však zdá, že většina lidí se řídí spíše teologickým systémem, aby se dostala k odpovědi, než jasným Božím slovem. Kdyby nebylo teologických systémů (konkrétně kalvinismu a arminiánství), otázka, za koho Ježíš zemřel, by se pravděpodobně nikdy neobjevila – ale ona se objevila! Jedna strana tvrdí, že pokud Kristus nezemřel za všechny, pak nemůže existovat žádná skutečná nabídka spasení. Druhá strana říká, že pokud Kristus zemřel za některé, kteří nikdy nebudou spaseni, pak jeho smrt v jistém smyslu nesplnila svůj účel. Ať tak či onak, zdá se, že jde o útok na Boží charakter nebo na Kristovo dílo – buď je omezena Boží láska, nebo Ježíšova moc. To představuje zbytečné dilema a vytváří napětí tam, kde žádné být nemusí. Víme, že Boží láska je nekonečná (Žalm 107,1) a že Kristova moc je nekonečná (Koloským 1,16-17). Toto dilema je falešné a vytváříme si ho sami.
Stručně řečeno, nabídka spasení je univerzální – pro všechny, kdo uvěří (Římanům 10,11.13). Víme také, že bez ohledu na to, jak široké je Kristovo vykoupení, je v určitém ohledu omezené – je účinné pouze pro ty, kdo uvěří (Jan 3,18).
Jan 10 poskytuje další vhled do otázky, za koho Ježíš zemřel. V této pasáži vidíme, že Kristus zemřel za své ovce (J 10,11.15). Také všichni, kdo jsou jeho ovce, k němu přijdou (verše 4 a 27) a jsou v Kristu zachováni v bezpečí (verše 28-30). Když se však dělíme o evangelium, nesnažíme se posluchače poselství „předem prověřit“. Nezabýváme se tím, kdo jsou vyvolení nebo za koho Ježíš mohl či nemusel zemřít. Tyto diskuse by odváděly pozornost od cíle evangelizace. Při předkládání evangelia jednoduše říkáme: „Ježíš zemřel za tvé hříchy a vstal z mrtvých. Jeho smrt je dostatečná k tomu, aby zaplatila za vaše hříchy, pokud v Něho vložíte svou víru“. To je biblicky přesné vyjádření, které se vyhýbá snaze o přílišnou konkrétnost. Kázání apoštolů v Novém zákoně se nesnaží o jemnější střih
.