Jedná se o klinickou, prospektivní a longitudinální studii srovnávající účinnost a výskyt nežádoucích účinků topického isotretinoinu oproti topické kyselině retinové v léčbě acne vulgaris. Třicet účastníků bylo rekrutováno z pacientů navštěvujících ambulanci dermatologického oddělení Všeobecné nemocnice „Dr. Manuel Gea González“ v Mexico City. Patřili k oběma pohlavím a jakékoli rase, jejich věk se pohyboval mezi 13 a 30 lety a měli 15 až 100 zánětlivých lézí v obličeji (papulo-pustuly) a/nebo 15 až 100 nezánětlivých lézí (komedony) a ne více než tři nodulo-cystické léze. Vylučovací kritéria byla následující: těhotenství nebo kojení, systémová léčba steroidy, antibiotiky, antiandrogeny nebo perorálními retinoidy v předchozích 24 měsících, léčba ultrafialovým zářením, přecitlivělost na retinoidy nebo závažné systémové onemocnění. Ze 44 dotazovaných pacientů bylo 14 vyloučeno. Od zbývajících osob byla získána podrobná klinická anamnéza, byl zaznamenán stupeň seborey a spočítány léze akné. Každý pacient dostával buď isotretinoin gel 0,05 %, nebo krém s kyselinou retinovou 0,05 %. Pacienti byli poučeni, aby si ráno a večer myli obličej neutrálním mýdlem a po večerní očistě aplikovali přípravek. Pacienti byli znovu vyšetřeni po 2, 4, 8 a 12 týdnech léčby a při každé návštěvě byl zaznamenán počet lézí a stupeň závažnosti akné podle klasifikace Plewiga a Kligmana. Závažnost nežádoucích účinků, jako je pálení, pruritus, erytém, xeróza a deskvamace, byla hodnocena zaslepeně zkoušejícím, který nevěděl, do jaké skupiny pacient patří, a klasifikována jako 1 = mírná, 2 = střední a 3 = závažná. Účinnost každého léku byla stanovena podle snížení počtu lézí mezi 0. a 12. týdnem léčby. Vynikající odpověď odpovídala 76-100% snížení počtu lézí, dobrá odpověď 51-75% snížení, přiměřená odpověď 26-50% snížení a špatná odpověď 0-25% snížení. Výsledky byly statisticky analyzovány pomocí chí-kvadrát testu, přesného Fisherova testu a Wilcoxon-Mann-Whitneyho testu. Změny v počtu lézí mezi týdny 0 a 12 byly analyzovány zvlášť pro každou skupinu léčby a hladina statistické významnosti byla stanovena na 0,05. Analýza byla provedena pomocí programu Stat, verze 4.0.
Výsledky: Pacienti byli náhodně zařazeni buď do skupiny I (izotretinoin), nebo do skupiny II (kyselina retinová). Každou skupinu tvořilo 15 osob a shodou okolností bylo v každé skupině devět žen a šest mužů. Klinické rozdíly mezi skupinami při první návštěvě nebyly statisticky významné. V obou skupinách byla obecně zaznamenána dobrá odpověď na léčbu (obr. 1). Oba léky měly podobný stupeň účinnosti na zánětlivé léze. Při první návštěvě převažovaly stupně III a IV, zatímco po 12 týdnech léčby byla většina pacientů zařazena do stupně I nebo II (obr. 2). Podobné výsledky byly pozorovány i u nezánětlivých lézí (obr. 3). Deset pacientů ze skupiny II si stěžovalo na pálení spojené s léčbou, zejména v 8. a 12. týdnu, a také na erytém a deskvamace ve 12. týdnu. Erytém a pálení trvalo několik minut nebo hodin, zatímco deskvamace přetrvávala několik dní. Sedm jedinců užívajících isotretinoin uvádělo podráždění, které bylo mírného stupně.