Dnes panuje kolem vyhlídky na genetickou modifikaci člověka mnoho obav a úzkosti. Přesto se stále více zdá, že se to v příštích desetiletích stane běžnou záležitostí.
V uplynulém roce jsem měl možnost hovořit se členy vědecké a podnikatelské komunity, kteří se zabývají genetickým inženýrstvím. Diskutoval jsem s nimi o tom, jak by se tato technologie mohla vyvíjet a jaké jsou některé potenciální přínosy a rizika pro společnost. V tomto příspěvku se s vámi podělím o to, co jsem se dozvěděl, pokud to bude zajímat i ostatní.
Proč bychom se měli zajímat o genetické inženýrství?
Mohlo by pomoci odstranit stovky nemocí. Mohlo by odstranit mnoho forem bolesti a úzkosti. Mohlo by zvýšit inteligenci a délku života. Mohlo by změnit měřítko lidského štěstí a produktivity o mnoho řádů. Na světě existuje jen hrstka oblastí výzkumu s tak velkým potenciálem.
Přiblížíme-li se, můžeme genetické inženýrství považovat za historickou událost srovnatelnou s kambrickou explozí v tom, jak změnila tempo evoluce. Když většina lidí přemýšlí o evoluci, má na mysli biologickou evoluci prostřednictvím přírodního výběru, ale to je jen jedna z forem. Časem ji pravděpodobně nahradí jiné formy evoluce, které působí mnohem rychleji. Jaké jsou některé z nich? Kandidáty podle mého názoru jsou (1) umělá inteligence nebo syntetický život, který se rozmnožuje a mutuje rychlým tempem (2) biologický život s využitím genetického inženýrství k direktivnějšímu přístupu a (3) nějaký sloučený hybrid obou. Místo toho, abychom čekali stovky tisíc let, než se objeví prospěšné mutace (jako v případě přírodního výběru), mohli bychom začít pozorovat prospěšné změny každý rok.
To všechno zní dost přitažené za vlasy, nemyslím si, že se něco z toho v blízké budoucnosti stane.
Je důležité oddělit to, zda si myslíme, že se něco stane, od toho, zda si myslíme, že by se to mělo stát. Mnoha lidem je nepříjemná představa, že se to stane, a to ovlivňuje jejich předpověď, jak pravděpodobné je, že se to stane.
Přemýšlejte, kde jsme dnes:
- Lidé již tisíce let geneticky upravují organismy pomocí selektivního šlechtění (na rozdíl od přirozeného výběru).
- Od 70. let 20. století začali lidé upravovat DNA přímo u rostlin a zvířat, vytvářet geneticky modifikované potraviny atd.
- Dnes se každoročně narodí půl milionu dětí pomocí oplodnění in vitro (IVF). Stále častěji se přitom provádí sekvenování embryí za účelem jejich vyšetření na nemoci a přivedení nejživotaschopnějšího embrya na svět (forma genetického inženýrství, aniž by se skutečně prováděly úpravy).
- V roce 2018 vytvořil He Jiankui první geneticky modifikované děti v Číně.
- V roce 2019 byla zahájena řada klinických testů genových terapií schválených FDA.
Genové inženýrství tedy probíhá na lidech již dnes a nevidím důvod, proč by mělo přestat.
S vytvořením CRISPR a podobných technik jsme zaznamenali explozi výzkumu kolem provádění skutečných úprav DNA. Doporučuji přečíst si knihu Jennifer Doudnaové a Samuela Sternberga Trhlina ve stvoření, kde je o tomto tématu skvělý přehled.
Děje se spousta výzkumů, ale skutečné úpravy lidské DNA nebudou povoleny. Snad si nemyslíte, že by lidé měli mít designové děti?
Pokud to má potenciál vymýtit mnoho nemocí a minimalizovat lidské utrpení, myslím, že bychom měli pokračovat ve výzkumu, ovšem s opatrností a rozvahou, jakou si zaslouží.
Někteří řeknou, že každé dítě má právo zůstat geneticky nemodifikované, a jiní řeknou, že každé dítě má právo narodit se bez nemocí, kterým lze předcházet. Děláme mnoho rozhodnutí ve prospěch dětí, abychom se jim pokusili pomoci k lepšímu životu, a nevím, proč by toto mělo být nějakou výjimkou.
S podobnými etickými otázkami se potýká mnoho nových lékařských postupů, které se vyvíjejí. Obvykle se nové léky testují na myších, pak na nevyléčitelně nemocných pacientech a pak pomalu na širších souborech lidí. Procházejí zkouškami FDA na bezpečnost a účinnost. Pro testování nových léčebných postupů existuje dobře zavedená cesta. Genetické inženýrství má možná větší potenciál (jak pro dobro, tak pro škodu) než většina nových lékařských postupů, ale to neznamená, že nelze postupovat podobně.
Americká národní akademie věd a Národní lékařská akademie v roce 2017 také kvalifikovaně podpořily úpravu lidského genomu, „jakmile budou nalezeny odpovědi na problémy s bezpečností a účinností… ale pouze u závažných stavů pod přísným dohledem.“
Co se týče „designových dětí“, lidé tímto termínem označují výběr znaků, jako je výška nebo barva očí, které nesouvisejí se zdravím. Domnívám se, že někteří rodiče si budou chtít vybrat takové atributy, ale z toho neplyne většina potenciálních výhod. Více o tom budu hovořit o něco níže.
Nakonec to nebudou jen děti. V určitém okamžiku budou geneticky modifikováni i dospělí.
Nevím. Jen mi připadá špatné „hrát si na boha“ a pohybovat se na tomto území.
Přemýšlejte o operaci. Před třemi sty lety muselo působit dost divně „hrát si na boha“ a rozřezávat lidské tělo. Chirurgie byla také neuvěřitelně riskantní a surový proces (někomu mohla být například na bitevním poli amputována ruka nebo noha ve snaze zachránit mu život). Postupem času se chirurgie stala mnohem bezpečnější a začali jsme ji používat v méně život ohrožujících situacích. Dnes lidé podstupují čistě elektivní nebo kosmetické operace.
Stejně tomu bude pravděpodobně i v případě genetického inženýrství. Zpočátku se možná bude používat jen v zoufalých situacích, kdy lidé nebudou mít jinou možnost, ale nakonec se může stát natolik bezpečným, že se lidé budou geneticky upravovat z čistě kosmetických důvodů (například kvůli změně barvy vlasů). Podle mého názoru není ve své podstatě nic špatného na tom, že lidé chtějí měnit, vylepšovat nebo léčit své vlastní tělo, i když některá použití jsou naléhavější než jiná. A každý by se měl rozhodnout sám za sebe (já bych si netroufal rozhodovat za něj).
Dlouhodobé účinky na lidi poznáme až za mnoho desetiletí. Rozhodně bych nechtěl být jedním z prvních, kdo to udělá!“
Je mylná představa, že první úpravy provedené u lidí budou zcela nepředvídatelné. Existují geny, které má každý desátý člověk na Zemi, díky nimž je nějakým způsobem zdravější. Bude bezpečnější, než si mnozí lidé myslí, zavést tento gen někomu, kdo ho nemá, protože ho lze široce studovat ve stávající populaci. Většina nových léků je uváděna na trh jen na stovkách nebo tisících lidí, kteří je užívali během zkušebního období, a to je dostatečná laťka k prokázání bezpečnosti. Takže gen, který už má miliarda lidí na světě, by mohl být potenciálně mnohem bezpečnější než jakýkoli nový lék, který kdy přišel na trh.
Nové terapie se navíc často testují na nevyléčitelně nemocných lidech, kteří nemají jinou možnost, takže zdraví lidé by pravděpodobně nebyli počátečním trhem.
To neznamená, že v postupu nemohou být jiná rizika, ale představa, že by úprava lidského genomu měla zcela nepředvídatelné výsledky, je mylná.
Mnoho onemocnění není řízeno jedním nebo dvěma geny. Takže vymýtit nemoci nebude tak jednoduché, jak říkáte.
To je pravda. Onemocnění existují ve spektru od jediného genového viníka až po mnoho tisíc rizikových variant, které zvyšují nebo snižují náchylnost k faktorům prostředí. Stále více výzkumů postupuje od odhalování těchto monogenních (jednogenových) příčin nemocí k odhalování příčin komplexnějších (polygenních) nemocí. Výsledky se rychle zlepšují v důsledku větších souborů dat, levnějšího sekvenování a využití strojového učení.
I ve světě, kde by byly možné pouze jednoduché úpravy genů, by bylo možné odstranit mnoho lidského utrpení. Například společnost Verve vyvíjí genové terapie, které by pomocí relativně malých úprav snížily výskyt srdečních chorob, jedné z hlavních příčin úmrtí na světě. Ale zdá se, že jiná onemocnění, jako je deprese nebo cukrovka, nejsou způsobena jediným genem, nebo dokonce hrstkou genů.
Naštěstí se strojové učení (a techniky, jako je hluboké učení) dobře hodí k řešení složitých, vícerozměrných problémů, jako je hodnocení polygenních rizik, a strojové učení se právě teď zlepšuje neuvěřitelným tempem. Společnosti jako GenomicPrediction začaly nabízet skóre polygenních rizik nastávajícím rodičům. Kromě toho se stále zvětšují soubory dat sekvenovaných genomů (některé mají v tuto chvíli přes milion sekvenovaných genomů), což časem zlepší přesnost modelů strojového učení.
Mnoho věcí není řízeno geneticky. Nelze vytvořit šťastné/zdravé lidi jen pomocí genetického inženýrství.
Také pravda. Kromě genetiky je třeba vzít v úvahu mnoho faktorů životního prostředí a životního stylu. Složky životního stylu/výchovy jsou samy o sobě těžkou výzvou, ale naštěstí je můžeme do jisté míry ovlivnit. Můžeme například jíst zdravější potraviny, chodit na procházky nebo cvičit. Naproti tomu nad svou genetikou máme dnes jen velmi malou kontrolu.
Většina lidí bere jako samozřejmost, že své geny nikdy nemohou změnit, což je vlastně docela smutné, když se nad tím zamyslíte. Je to hrozný pocit, když uvíznete v nějaké situaci, kterou nemůžete změnit. Představte si člověka, který neustále bojuje se svou váhou, bez ohledu na to, jak moc se soustředí na cvičení a dietu, a srovnává se s lidmi, kteří zřejmě jedí, co chtějí, aniž by přibrali jediné kilo. Příroda k nám může být velmi krutá a geny mohou vytvořit v životě nerovné podmínky. Genetické inženýrství možná není celým řešením, ale určitě by odemklo jeho velký kus.
Je to kluzký svah od prevence nemocí k vylepšování, kde uděláme hranici?
Pravděpodobná odpověď je, že jasná hranice neexistuje a my ji neuděláme. Overtonovo okno se bude stále posouvat s tím, jak se lidé budou s genetickým inženýrstvím lépe sžívat.
Genetické inženýrství bude zpočátku zaměřeno na prevenci nemocí, protože to je v současné době jeho společensky nejpřijatelnější forma. Ale pokud máte například gen, který vytváří nízkou hustotu kostí (díky čemuž jste náchylní k osteoporóze), a vy to pomocí genetického inženýrství napravíte, jsou vaše silnější kosti prevencí nemoci, nebo jsou jejím vylepšením (umožňují vám sportovat a zvedat těžké věci)? Odpověď zní: obojí. Takových nejasných hranic je mnoho. Podle mě je cílem pouze zlepšit stav člověka, takže rozdíl mezi prevencí špatných výsledků a vytvářením dobrých výsledků je méně relevantní.
Kromě toho stojí za zmínku, že dnes neustále děláme věci, které „vylepšují“ lidské tělo (nošení běžeckých bot, používání opalovacího krému, korekční čočky atd.). A dokonce dnes děláme věci, kterými se geneticky vylepšujeme, například si vybíráme, s kým budeme mít děti, nebo páry, které si dělají screening IVF. Genetické vylepšování může být dnes pro některé lidi děsivé, ale myslím, že je to hlavně proto, že je to nové. Časem by to mohlo být považováno za stejně normální, jako když si necháte upravit zrak operací LASIK.
Pokud bude chtít mít každý určitou vlastnost, nezpůsobí to menší rozmanitost světa?
Jsou některé geny, například ty, které zvyšují riziko srdečních onemocnění, které bude chtít většina lidí eliminovat. Takže v tomto smyslu může být genetická rozmanitost menší. Ale nemyslím si, že to bude převažující trend, a to ze dvou důvodů. Prvním je, že lidské preference jsou velmi rozmanité (například v tom, co je považováno za krásné), a druhým je, že mnoho lidí má touhu vyniknout a být jedineční. Pokud se stane levnou a všudypřítomnou nějaká definice krásna, pak už nebude mít stejnou hodnotu a preference se budou vyvíjet, stejně jako v módě. Když budete moci být, kým chcete, myslím, že ve skutečnosti uvidíme mnohem větší rozmanitost, ne menší.“
Záblesk toho, jak by to mohlo vypadat, můžete vidět už dnes ve videohrách, kde si lidé mohou vytvořit vlastního avatara. Když lidé mohou být jakoukoli postavou, je škála jejich projevu mnohem větší než v reálném životě.
Genetické inženýrství by také mohlo pomoci párům stejného pohlaví mít geneticky příbuzné děti, což by byl nový vývoj. A mohlo by dokonce vést k dětem, které jsou produktem více než dvou lidí. Představte si dítě, které je produktem deseti, nebo dokonce sta lidí.
Nakonec se možná dočkáme toho, že se lidé budou měnit způsobem, který se dnes přirozeně nemůže vyskytnout (prsty s pavučinami? šupiny? noční vidění jako kočka?). Pokud se nám v příštím století skutečně podaří zvládnout genetické inženýrství, objeví se mnoho krásných nových forem individuálního projevu, které si dnes ani neumíme představit. Změní se samotná představa o tom, co to znamená být člověkem.
Mnoho velkých podnikatelů a umělců trpělo ADHD, autismem, depresemi, schizofrenií a dalšími poruchami, které lidé možná budou chtít odstranit pomocí genetického inženýrství. Nebyly by v tomto světě tyto vlastnosti eliminovány ve jménu konformity a neochoty riskovat?“
Nemyslím si to. Rodiče usilují o to, aby jejich děti byly v životě všelijaké: umělci, vědci, politici, generálové, náboženští vůdci, podnikatelé atd. Každý z nich může mít některé genetické rysy společné a jiné velmi odlišné. Kdyby se ukázalo, že nejlepší šancí stát se úspěšným umělcem je začít s určitou sadou genů, která by zahrnovala ADHD, předpokládám, že mnoho rodičů by se pro ni přesto rozhodlo.
Pravděpodobně se ocitneme ve světě s mnohem větším počtem geniálních výtečníků, pokud se rodičům podaří získat genetický náskok při výchově dalšího Picassa nebo Einsteina. Ostatní rodiče se rozhodnou pro rovnováhu. Neexistuje správná nebo špatná odpověď, jen preference.
Nakonec, to, že dnes vidíme příklady jako výše uvedené, neznamená, že tomu tak musí být i v budoucnu. Geniální lidé jsou často „špičkoví“ (výjimeční v několika oblastech s vážnými nedostatky v jiných), ale ve světě, kde je zvládnuto genetické inženýrství, mohou existovat lidé se všemi přednostmi (a více), s malými nebo žádnými nedostatky, takže není zaručeno, že tyto dvě věci musí být spojeny.
Povede to k novodobé eugenice?
Eugenika se týkala různých politických nebo vládních skupin, které se snažily upravit genofond pomocí síly.
Ideálním výsledkem je svoboda volby pro každého jednotlivce. Když si lidé budou moci vybrat, jak chtějí sami sebe (a své děti) upravovat a léčit, myslím, že to bude velmi osvobozující. Ve společnosti se najdou lidé, kteří by se mohli pokusit tuto technologii zneužít (stejně jako každou jinou technologii), ale dokud bude široce dostupná, myslím, že se tím toto riziko hodně zmírní. Je nepravděpodobné, že by jedna země nebo politická skupina měla výlučný přístup ke genetickému inženýrství na dlouhou dobu (je celosvětově široce zkoumáno a mezi jednotlivými skupinami dochází k velké výměně informací, a to jak formálně, tak neformálně).
Jednou možná genetické inženýrství dokonce umožní vytvořit lidi, kteří budou tolerantnější a budou více přijímat ostatní kolem sebe. Kmenovost je součástí naší evoluce a může mít genetickou složku. Dokonce i děti vykazují tuto vlastnost již od útlého věku. Jak zajímavé by bylo, kdyby se lidé dokázali v tomto rozměru geneticky změnit? Zatím nevíme, jak to udělat, ale v budoucnu by to mohlo být možné.“
Nevznikne tak svět majících a nemajících? Co když to bude dostupné jen bohatým lidem? Co když to dopadne jako Gattaca?“
Stejně jako mnoho jiných technologií bude i genetické inženýrství téměř jistě nejdříve dostupné ve vyspělých zemích a bude drahé. To však není nic výjimečného. Mobilní telefony, letadla, a dokonce i základní hygienické zařízení jsou po světě rozšířeny nerovnoměrně. Krása technologie spočívá v tom, že má tendenci časem snižovat náklady, takže se nakonec dostane k širší skupině lidí. Mobilní telefon byl kdysi nástrojem pouze pro bohaté lidi na Wall St, nyní je dostupný i těm nejchudším lidem na světě. Je otevřenou otázkou, zda se genetické inženýrství bude řídit nákladovou křivkou, která bude spíše podobná technologiím (v čase nižší podle Moorova zákona), nebo zdravotnictví (v čase rostoucí podle Eroomova zákona), ale to souvisí spíše s politickými rozhodnutími než se samotnou technologií. Hlavní je, že vysoké počáteční náklady nejsou dobrým důvodem, proč bránit inovacím. Kdybychom se řídili tímto přístupem, pravděpodobně bychom se nedočkali žádného ze zlepšení, která dnes ve světě vidíme.
Je také pravda, že genetické inženýrství nabídne výhody těm, kteří k němu mají přístup. To by mohlo v některých ohledech vytvořit méně rovné podmínky, ale v jiných ohledech by je mohlo ve skutečnosti učinit spravedlivějšími. Dnes někteří lidé vyhrávají v genetické loterii už při narození, zatímco jiní prohrávají (například mají sklony k depresím, poruchám učení atd.). Pokud by každé dítě mohlo začít s geneticky rovnými podmínkami, připadá mi to jako spravedlivější svět.
Koneckonců, genetická modifikace může probíhat i u dospělých lidí. Takže i když k ní někdo nemá přístup při narození, může mít z genetického inženýrství prospěch i později v životě.
Gattaca tento poslední bod opomíjí a naznačuje, že pokud jste se nenarodili do elitní skupiny, budete vždycky pozadu. Realita pravděpodobně umožní větší sociální mobilitu, přičemž z nových metod genetického inženýrství budou mít prospěch i dospělí. Přesto je to velmi zábavný film a doporučuji každému, kdo se o toto téma zajímá, aby se na něj podíval.
Co když se lidé pokusí vylepšit vlastnosti, jako je inteligence?
V dnešním světě existuje mnoho inteligentních lidí a zdá se, že přinejmenším ti etičtí nepředstavují příliš velký problém. Řekněme tedy, že bychom pomocí genetického inženýrství zdvojnásobili počet inteligentních lidí na světě (pomocí IQ nebo jakékoliv jiné definice inteligence, kterou preferujete), přičemž procento těch etických by zůstalo stejné nebo větší. Nebo podobně bychom mohli zdvojnásobit chytrost stávajících lidí. Byl by to problém?“
Jistě by se stalo několik dobrých věcí. Například by se pravděpodobně zvýšilo tempo zlepšování společnosti, protože by světové problémy řešilo mnohem více chytrých a schopných lidí.
Největší negativní změnou by mohlo být to, že bychom se my ostatní cítili trochu pozadu nebo zmatení ze všech nových pokroků a oblastí výzkumu, kdyby se nám podobně nezvýšila inteligence. To se redukuje na otázku, zda si myslíte, že bychom měli více oceňovat celkový růst společnosti, nebo relativní místo člověka v ní. Na to by si měl každý odpovědět sám (nemyslím si, že existuje jediná správná odpověď).
Takže by to mohlo dopadnout smíšeně, nebo velmi dobře, záleží na úhlu pohledu. (Poznámka na okraj: toto je skvělý krátký příběh o tom, jaké to může být, když společnost začne postupovat vpřed.)
Ještě jeden myšlenkový experiment na závěr: Pokud se lidé chtějí stát chytřejšími, máme právo jim v tom bránit? Pokud je to tím, že získají vzdělání, většina lidí by řekla, že ne. Pokud je to prostřednictvím genetického inženýrství, jak se to liší?“
Měli by mít rodiče možnost vybrat si geny svého dítěte?“
Obecně si myslím, že ano, protože rodiče si vybírají nejrůznější věci, které mají na jejich děti zásadní vliv (co jedí, jak se vzdělávají, zda se vůbec narodí atd.), jako jejich opatrovník. To je dnes v právu dobře zavedený koncept, kdy opatrovníci dělají zásadní rozhodnutí za dítě až do jeho 18 let (nebo odpovídajícího věku v každé zemi). Jakmile děti dosáhnou plnoletosti, pravděpodobně převezmou kontrolu nad svou genetickou modifikací, stejně jako mohou rozhodnout o tom, zda si nechají udělat tetování.
Bylo by škoda, kdyby geny, které rodiče pro své děti vybrali, byly fixovány na neurčito do budoucnosti. Jak jsem diskutoval jinde, je pravděpodobné, že v budoucnu bude možné upravovat geny i u živých lidí, nejen u embryí. Doufejme tedy, že děti nebudou doživotně svázány s genetickými preferencemi svých rodičů.
Závěr
Představte si, že jste nastávající rodič. Kolik byste zaplatili za to, abyste měli jistotu, že vaše dítě přijde na svět zdravé? Představte si, že jste dospělý člověk s život ohrožující nemocí. Kolik byste zaplatili za to, abyste dostali lék, který vyžaduje genetickou úpravu? Odpověď na tyto otázky hodně napovídá o tom, jak bude genetické inženýrství v budoucnu pravděpodobně přijato.
Dnes je všeobecně považováno za bezohledné geneticky upravovat člověka. Domnívám se však, že do dvaceti let se tento názor dramaticky změní, a to do té míry, že v mnoha případech bude považováno za bezohledné lidi geneticky nemodifikovat.
Genetické inženýrství je dnes jednou z oblastí výzkumu s největším potenciálem. Domnívám se, že bychom do něj měli i nadále investovat a podnikatelé by měli usilovně pracovat na tom, aby v této oblasti uváděli na trh nové produkty. Ano, má svá rizika a musíme postupovat obezřetně. Ale mnoho nových technologií má rizika – dokonce i život ohrožující – a my je nakonec dokážeme využít k velkému prospěchu světa. Neměli bychom dovolit, aby strach brzdil pokrok v nových slibných oblastech výzkumu.
.