Mariánský žaltář byla modlitba vytvořená cisterciáky, která zahrnovala modlitbu 150 Zdrávasů rozdělených do skupin po 10 Otčenášů. Ke sledování jednotlivých Zdrávasů se používaly modlitební korálky. Nejednalo se však o meditační modlitbu, ani o modlitbu, která by se „kázala“. Maria zjevila svatému Dominikovi, která tajemství mají být zvěstována, aby odpovídala modlitbám Žaltáře: příběhy z Kristova života, které přímo odporovaly herezi albigenských tím, že se soustředily na vtělení, smrt a triumfální zmrtvýchvstání Ježíše Krista.
Jak řekl P. Reginald Garrigou-LaGrange, velký dominikánský teolog 20. století: „To, co nedokázalo slovo kazatele, udělala za srdce sladká modlitba Zdrávas Maria“. Nakonec se této „sladké modlitbě“ začalo říkat růženec – „věnec z růží“, který vedl k nesčetným obrácením a zázrakům, z nichž neméně důležitým bylo překonání albigenské hereze.
Papež Lev XIII. řekl: „Díky tomuto novému způsobu modlitby … se začala vracet zbožnost, víra a jednota ; a projekt a zařízení heretiků se rozpadly.“
V roce 1213, pouhých pět let poté, co svatý Dominik dostal růženec, se katolická vojska pod společným velením hraběte Simona de Montfort a svatého Dominika vydala do boje proti albigenským do Muretu, malého městečka poblíž Toulouse ve Francii. Albigenští byli odhodláni ovládnout Francii a dále šířit svou kacířskou víru. Katolíci byli samozřejmě odhodláni bojovat za Krista. Katolickým jednotkám bohužel nedorazily posily a jejich početní stav byl bezútěšný. Katolíci měli pouhých 1500 mužů, zatímco jejich nepřítel 30 000.