Správa investic

Výkonnost fondů je často považována za kyselý test správy fondů a v institucionálním kontextu je přesné měření nezbytností. Za tímto účelem instituce měří výkonnost každého fondu (a obvykle pro interní účely i složek každého fondu), který spravují, a výkonnost měří také externí firmy, které se specializují na měření výkonnosti. Přední firmy zabývající se měřením výkonnosti (např. Russell Investment Group v USA nebo BI-SAM v Evropě) sestavují souhrnné údaje za odvětví, které např. ukazují, jak si fondy obecně vedly v porovnání s danými indexy výkonnosti a srovnatelnými skupinami v různých časových obdobích.

V typickém případě (řekněme akciového fondu) by se výpočet prováděl (pokud jde o klienta) každé čtvrtletí a ukazoval by procentuální změnu oproti předchozímu čtvrtletí (např. +4,6 % celkového výnosu v amerických dolarech). Tento údaj by se porovnával s ostatními podobnými fondy spravovanými v rámci instituce (pro účely sledování vnitřních kontrol), s údaji o výkonnosti fondů srovnatelných skupin a s příslušnými indexy (pokud jsou k dispozici) nebo případně s výkonnostními benchmarky vytvořenými na míru. Specializované firmy zabývající se měřením výkonnosti počítají kvartilové a decilové údaje a velká pozornost by byla věnována (percentilovému) pořadí každého fondu.

Je pravděpodobně vhodné, aby investiční firma přesvědčila své klienty, aby hodnotili výkonnost za delší období (např. 3 až 5 let), aby se vyhladily velmi krátkodobé výkyvy výkonnosti a vliv hospodářského cyklu. To však může být obtížné a v celém odvětví existuje vážné zaujetí krátkodobými čísly a vlivem na vztah s klienty (a z toho vyplývajícími obchodními riziky pro instituce).

Trvalým problémem je, zda měřit výkonnost před zdaněním nebo po zdanění. Měření po zdanění představuje přínos pro investora, ale daňové pozice investorů se mohou lišit. Měření před zdaněním může být zavádějící, zejména v režimech, které zdaňují realizované kapitálové zisky (a nikoli nerealizované). Je tedy možné, že úspěšní aktivní manažeři (měřeno před zdaněním) mohou dosahovat mizerných výsledků po zdanění. Jedním z možných řešení je vykazovat pozici po zdanění některého standardního daňového poplatníka.

Měření výkonnosti s ohledem na rizikoRedakce

Měření výkonnosti by se nemělo omezovat pouze na hodnocení výnosů fondu, ale musí zahrnovat i další prvky fondu, které by investory zajímaly, například míru podstupovaného rizika. Součástí měření výkonnosti je i několik dalších aspektů: vyhodnocení, zda se manažerům podařilo dosáhnout svého cíle, tj. zda byl jejich výnos dostatečně vysoký, aby odměnil přijatá rizika; jak jsou na tom v porovnání se svými kolegy; a konečně, zda výsledky řízení portfolia byly způsobeny štěstím nebo schopnostmi manažera. Potřeba odpovědět na všechny tyto otázky vedla k vývoji sofistikovanějších měřítek výkonnosti, z nichž mnohá mají svůj původ v moderní teorii portfolia. Moderní teorie portfolia stanovila kvantitativní vazbu, která existuje mezi rizikem a výnosem portfolia. Model oceňování kapitálových aktiv (CAPM), který vyvinul Sharpe (1964), zdůraznil pojem odměňování rizika a vytvořil první ukazatele výkonnosti, ať už se jedná o poměry upravené o riziko (Sharpeho poměr, informační poměr) nebo diferenciální výnosy ve srovnání s referenčními hodnotami (alfy). Sharpeho poměr je nejjednodušším a nejznámějším ukazatelem výkonnosti. Měří výnos portfolia převyšující bezrizikovou míru v porovnání s celkovým rizikem portfolia. O této míře se říká, že je absolutní, protože se nevztahuje k žádnému benchmarku, čímž se předchází nevýhodám spojeným se špatnou volbou benchmarku. Zároveň neumožňuje oddělit výkonnost trhu, do kterého je portfolio investováno, od výkonnosti správce. Informační poměr je obecnější formou Sharpeho poměru, v níž je bezrizikové aktivum nahrazeno referenčním portfoliem. Tento ukazatel je relativní, protože hodnotí výkonnost portfolia ve vztahu k referenčnímu měřítku, takže výsledek je silně závislý na volbě tohoto měřítka.

Viz také: Optimalizace portfolia

Alfa portfolia se získá měřením rozdílu mezi výnosem portfolia a výnosem srovnávacího portfolia. Tato míra se jeví jako jediná spolehlivá míra výkonnosti pro hodnocení aktivního řízení. Ve skutečnosti musíme rozlišovat mezi normálními výnosy, které poskytuje spravedlivá odměna za vystavení portfolia různým rizikům a které se získávají prostřednictvím pasivního řízení, a abnormální výkonností (nebo překonáním výkonnosti) v důsledku dovedností (nebo štěstí) manažera, ať už prostřednictvím načasování trhu, výběru akcií nebo štěstí. První složka souvisí s alokací a volbou investičního stylu, které nemusí být pod výhradní kontrolou manažera a závisí na ekonomickém kontextu, zatímco druhá složka je hodnocením úspěšnosti rozhodnutí manažera. Pouze druhá složka, měřená pomocí alfa, umožňuje vyhodnotit skutečnou výkonnost manažera (ale pak pouze v případě, že předpokládáme, že případná lepší výkonnost je způsobena dovednostmi, a nikoliv štěstím).

Výnosnost portfolia lze vyhodnotit pomocí faktorových modelů. První model, navržený Jensenem (1968), se opírá o CAPM a vysvětluje výnosnost portfolia s tržním indexem jako jediným faktorem. Brzy se však ukáže, že jeden faktor k dobrému vysvětlení výnosů nestačí a že je třeba vzít v úvahu i další faktory. Jako alternativa k modelu CAPM byly vyvinuty vícefaktorové modely, které umožňují lépe popsat rizika portfolia a přesněji vyhodnotit jeho výkonnost. Například Fama a French (1993) zdůraznili dva důležité faktory, které kromě tržního rizika charakterizují riziko společnosti. Těmito faktory jsou poměr účetní knihy k tržní hodnotě a velikost společnosti měřená její tržní kapitalizací. Fama a French proto navrhli třífaktorový model pro popis normálních výnosů portfolia (Fama-Frenchův třífaktorový model). Carhart (1997) navrhl přidat momentum jako čtvrtý faktor, aby bylo možné zohlednit krátkodobou perzistenci výnosů. Pro měření výkonnosti je zajímavý také Sharpův (1992) model stylové analýzy, v němž faktory představují indexy stylů. Tento model umožňuje vytvořit vlastní benchmark pro každé portfolio pomocí lineární kombinace indexů stylů, které nejlépe kopírují stylovou alokaci portfolia, a vede k přesnému vyhodnocení alfa portfolia.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.