U dětí s ušními infekcemi po zavedení tympanostomické trubičky nevedly infekce spojené s methicilin-rezistentním Staphylococcus aureus (MRSA) k horším výsledkům než infekce způsobené jinými patogeny, ukázala studie provedená v jednom centru.
Podle doktora Briana Wiatraka z Dětské nemocnice v Alabamě v Birminghamu a jeho kolegů sice děti s otorheou způsobenou MRSA častěji potřebovaly perorální nebo intravenózní antibiotika (podávaná periferně zavedeným centrálním katétrem), ale v nutnosti dalšího chirurgického zákroku nebyly rozdíly podle infikujícího organismu (asi 56 % v každé skupině).
Také žádné dítě nevyžadovalo hospitalizaci kvůli léčbě infekce kůže nebo měkkých tkání, ani se u něj nevyvinuly komplikace zánětu středního ucha, včetně trombózy esovité dutiny, ochrnutí obličeje nebo meningitidy, uvedli vědci v prosincovém vydání časopisu Archives of Otolaryngology — Head & Neck Surgery.
Akční body
- Otorhea způsobená zlatým stafylokokem rezistentním na meticilin (MRSA) po zavedení ušní rourky nenesla v retrospektivní studii provedené v jednom centru horší výsledky než otorhea bez MRSA.
- Více pacientů ve skupině MRSA vyžadovalo perorální nebo parenterální, na rozdíl od lokální antibiotické léčby.
„Tato zjištění by měla usnadnit vhodnou péči o MRSA otorheu po zavedení tympanostomické rourky a pomoci snížit obavy rodičů ohledně diagnózy MRSA otorhey oproti non-MRSA otorhee,“ napsali autoři.
Otorhea je nejčastější komplikací spojenou se zavedením tympanostomické rourky. Od 90. let 20. století se počet ušních infekcí spojených s MRSA zvyšuje.
S cílem ověřit, zda jsou infekce způsobené MRSA závažnější než jiné typy, Wiatrak a jeho kolegové retrospektivně přezkoumali záznamy dětí léčených v jejich centru pro otorheu po zavedení trubičky v letech 2003 až 2008.
Studie zahrnovala 1 079 pacientů (průměrný věk 4 roky); 15,8 % z nich mělo infekci způsobenou MRSA. Pro srovnání výsledků výzkumníci vybrali kontrolní skupinu 170 dětí s otorheou bez MRSA, která věkově odpovídala dětem s infekcí MRSA.
V kontrolní skupině byly nejčastějšími patogeny Pseudomonas aeruginosa (24,8 %), S. aureus citlivý na meticilin (16 %), Streptococcus pneumoniae (9,9 %) a Haemophilus influenzae (8 %).5 %).
Konzervativnější léčba – irigace octem/vodou plus lokální antibiotikum – zabírala častěji u pacientů s infekcemi jinými než MRSA (66 % oproti 36,3 %, P<0,001).
Větší procento pacientů s infekcí MRSA vyžadovalo přidání perorálních antibiotik (40,7 % oproti 24,8 %) a intravenózních antibiotik (11,1 % oproti 3,6 %). Oba rozdíly byly významné na úrovni P<0,001.
Nebyl zjištěn žádný rozdíl v podílu dětí, které potřebovaly menší nebo větší chirurgický zákrok (P=0,35), což podle Wiatraka a jeho kolegů „potvrzuje bezpečnost trendu přizpůsobovat agresivitu léčby závažnosti infekce, nikoliv léčit agresivněji na základě konkrétního patogenu (MRSA)“.
„Věříme, že náš výběr specifického antibiotika na základě výsledků kultivace a svědomité dodržování postupů kontroly infekce pomáhá snižovat riziko vzniku nových lékových rezistencí,“ napsali.
Poznamenali, že léčba otorhey MRSA prošla za posledních 10 let podstatnými změnami.
„Mnozí z prvních pacientů s kultivačně prokázanou MRSA otorheou byli hospitalizováni na dvoutýdenní kúru parenterálních antibiotik a s větší pravděpodobností museli podstoupit mastoidektomii, pokud se u nich rozvinula chronická infekce středoušní sliznice nebo granulační tkáně,“ napsali vědci.
Léčba mírných až středně těžkých infekcí se stala méně agresivní, ale ne méně účinnou, dodali.
Autoři přiznali některá omezení studie, včetně retrospektivního designu, některých rozdílů v medikamentózní a chirurgické léčbě otorhey mezi čtyřmi dětskými otolaryngology, kteří léčili všechny pacienty, a možného zkreslení výběru v kontrolní skupině.
Autoři uvedli, že nejsou ve střetu zájmů.
.