Když tohle píšu, mám na sobě džíny přes bezešvé spodní prádlo ve stylu hipsterů bez visaček. Včera jsem si vzala svetr s lemem do půli stehen přes úzké černé kalhoty a opět spodní prádlo, které mi zakrývá zadek. Nenosím tanga. Ani do práce, ani na rande, ani pod nejtenčí úzké džíny. Po opakovaných pokusech během dospívání přijmout pocit pruhu látky obepínajícího mé půlky jsem si řekla: K čertu s tím.
Nedělám si iluze, že moje politika je pokroková nebo feministická nebo že se lepím na muže nebo tak něco. Jde jen o to, že tanga jsou nejhorší a je mi záhadou, jak je lidé běžně nosí. Stejně tak mě zaráží, jak jsou lidé překvapeni tím, že já odmítám dělat totéž. Po pubertě jsem si vzala do hlavy, že přechod z pestrobarevných bavlněných kalhotek Hanes na slabá tanga Victoria’s Secret – ideálně s kamínky – je stejným znakem dospívání jako menstruace nebo to, že kluk během domácího večírku u rodičů v garáži kritizuje vaši techniku líbání. (Ne? To jsem jenom já?)
Ale po nesčetných hodinách, kdy se levné krajky intimně sbližovaly s mým řitním otvorem, jsem si uvědomila, že na rozdíl od menstruace se můžu z tang vymanit. No, o několik let později jsem objevila sílu hormonů, které řídí můj měsíční cyklus, ale tangům je pořád mnohem snazší se vyhnout. Prostě si je nekupujete ani nenosíte. Nebyl to žádný světelný okamžik, kdy jsem spálila svou sbírku tang a navždy se zapřísáhla, že tenhle styl už nebudu nosit. Prostě jsem je začala nosit méně a méně, až jsem je nenosila vůbec. Tady je, co je na tangách špatně:
Nejsou pohodlná. Zařezávají se mezi půlky zadku, kroutí se nebo se v průběhu dne přetahují na jednu stranu. Nutí vás stáhnout se na záchod, abyste si je upravili, nebo číhat na chodbě, dokud si nemyslíte, že nikdo nejde, a pak zabořit ruku do kalhot, abyste vylovili inkriminovanou část, dokud kolem nepropluje kolemjdoucí s podivně tichými botami a nedodá vám postranní pohled. Jste opravdu připraveni na celou řadu aktivit v tangách? Třeba běhat, abyste stihli metro, nebo dělat kotrmelce, abyste upoutali něčí pozornost? Ne, nejste, protože se vám udělá klín. Lidem, kteří mě ujišťují, že jejich tanga jsou pohodlná, to je skvělé a já jsem za vás moc ráda, teď prosím přestaňte znehodnocovat mou životní zkušenost, protože tohle je ono.
Tanga si nerozumí s vložkami do kalhotek ani s vložkami. Moje hormonální nitroděložní tělísko znamená mnohem slabší menstruaci a ve dnech, kdy jen špiním, si raději hodím na spodní prádlo vložku, než abych si zavedla tampon – a vložky jsou širší než tanga. Okraje vložky můžete vždycky přehnout přes okraje tang… pokud vám nevadí, že se vložka posouvá, lepí se vám na kůži a jinak vám připomíná, že chodíte s chuchvalcem papíru a dřevité celulózy zaseknutým mezi nohama. A pokud se rozhodnete pro vložky určené pro tanga, skvělé, nyní si můžete užívat jak látku, tak vložku zaklíněnou ve tvářích.
Tanga mohou vést k infekcím a kožním nálezům. Když se pruhy látky tanga zezadu dopředu pohybují, mohou přenášet bakterie tlustého střeva z anální oblasti do vulvy. Ahoj, vaginální infekce. Pak jsou tu kožní značky, malé výrůstky, které může oblečení vytvořit a následně podráždit: jak uvedla gynekoložka Shieva Ghofranyová pro Huffington Post: „Někdy se stane, že jsem uprostřed tanga a zeptám se pacientky: ‚Takže vy nosíte často tanga? A to kvůli kožním tagům, malým ‚hromádkám‘ měkké tkáně, které vznikají tím, že se kůže neustále tře na stejném místě.“ Okraj mých tang není místo, které bych chtěla mít odřené.“
„Ale co viditelné linie na kalhotkách?“ ptáš se a oční bulvy ti vystupují vzteky. Sportovním VPL se stále vyhýbám – nejsem žádná zrůda – ale není to tak těžké! Existují dva klíče, jak na to:
1. Bezešvé spodní prádlo. Bezešvé prádlo bez visaček a surového střihu je zázrakem moderního kalhotkového inženýrství. Hipsterky, bikiny, boy short, „cheekster“, na tom nezáleží, dejte mi to, budu to nosit, hlavně ať to nejsou tanga. Zatímco ty se budeš přehrabovat v hromadách spodního prádla Victoria’s Secret za 26,50 dolarů, abys našla ty nejroztomilejší šňůrky, které se ti vejdou mezi půlky, já budu lovit tuhle plně zakrývající dobrotu, která není vidět.
2. Dlouhé topy (nebo volné sukně a šaty). Dlouhá trička, svetry a saka jsou vašimi přáteli, stejně jako rozevláté/volné šaty a sukně. Oblečte si nejpohodlnější kalhotky po babičce, spojte je se sukní do áčka nebo otevřeným svetrem, který sahá až ke stehnům, a jděte si po svých bez klína.
Fajn, buďte pohodlná babička, řeknete si. Ale ty opravdu nenosíš tanga ani na rande? Zeptala jsem se člověka, který mě nejčastěji vídá bez oblečení, kdy jsem naposledy měla na sobě tanga. Odpověděl mi: „Huh. Hmm. Už je to dávno. Už si nevzpomínám. To není zrovna tvoje parketa.“ Tak tady to máte. Odpověď zní ne. Zjistil jsem, že pokud nastavíte laťku nízko a vaši partneři při svlékání očekávají rozumné spodní prádlo, při vzácné příležitosti, kdy se rozhodnete obléknout si něco ~seXXXy~, je jejich ocenění exponenciálně vyšší než úsilí, které do toho vložíte. (Teorie nízkých očekávání možná také vysvětluje, proč byl tentýž muž tak vděčný za ten večer minulý týden, kdy jsem nám udělala makaróny v krabici.)
A mohu vás ujistit, že pokud to budu mít na sobě, to „něco ~seXXXy~“ stejně nebudou tanga.
Sledujte Hayley na Twitteru.
.