Podniky nebo dílčí podíly na podnicích mohou být oceňovány pro různé účely, jako jsou fúze a akvizice, prodej cenných papírů a zdanitelné události. Přesné ocenění soukromě vlastněných podniků do značné míry závisí na spolehlivosti historických finančních informací o podniku. Finanční výkazy veřejných společností jsou auditovány certifikovanými účetními (Certified Public Accountants, USA), certifikovanými účetními (Chartered Certified Accountants, ACCA) nebo certifikovanými účetními (Chartered Accountants, Velká Británie) a certifikovanými profesionálními účetními (Chartered Professional Accountants, Kanada) a dohlíží na ně vládní regulační orgán. Alternativou jsou soukromé firmy, které nemají vládní dohled – pokud nepůsobí v regulovaném odvětví – a jejichž účetní závěrky obvykle nemusí být auditovány. Manažeři soukromých firem navíc často sestavují své účetní závěrky tak, aby minimalizovali zisky, a tedy i daně. Jinak manažeři veřejných firem mají tendenci chtít vyšší zisky, aby zvýšili cenu svých akcií. Proto nemusí být historické finanční informace firmy přesné a mohou vést k nadhodnocení nebo podhodnocení. Při akvizici kupující často provádí hloubkovou kontrolu, aby si ověřil informace prodávajícího.
Finanční výkazy sestavené v souladu s obecně uznávanými účetními zásadami (GAAP) vykazují mnoho aktiv na základě jejich historických pořizovacích nákladů, nikoliv podle jejich současných tržních hodnot. Například rozvaha firmy obvykle vykazuje hodnotu pozemků, které vlastní, v hodnotě, kterou za ně firma zaplatila, a nikoli v jejich současné tržní hodnotě. Podle požadavků GAAP však musí firma vykazovat reálné hodnoty (které se obvykle blíží tržní hodnotě) některých typů aktiv, jako jsou finanční nástroje určené k prodeji, a nikoliv jejich původní pořizovací cenu. Pokud je firma povinna vykazovat některá svá aktiva v reálné hodnotě, nazývá se tento proces „oceňování podle tržní hodnoty“. Vykazování hodnoty aktiv v účetních výkazech v reálných hodnotách však dává manažerům dostatek příležitostí k tomu, aby hodnoty aktiv vychýlili směrem nahoru a uměle tak zvýšili zisky a ceny svých akcií. Manažeři mohou být motivováni měnit zisky směrem nahoru, aby mohli získat prémie. Navzdory riziku zkreslení manažerů dávají kapitáloví investoři a věřitelé přednost tomu, aby znali tržní hodnoty aktiv firmy – spíše než jejich historické náklady – protože aktuální hodnoty jim poskytují lepší informace pro rozhodování.
Obvykle existují tři pilíře oceňování podnikatelských subjektů: analýzy srovnatelných společností, analýza diskontovaných peněžních toků a analýza předchozích transakcí. Mezi oprávnění k oceňování podniků patří certifikát Chartered Business Valuator (CBV), který nabízí CBV Institute, ASA a CEIV od American Society of Appraisers a CVA od National Association of Certified Valuators and Analysts.
Metoda diskontovaných peněžních tokůUpravit
Ve finanční teorii vychází výše alternativních nákladů ze vztahu mezi rizikem a výnosem nějakého druhu investice. Klasická ekonomická teorie tvrdí, že lidé jsou racionální a mají odpor k riziku. Potřebují proto pobídku k přijetí rizika. Motivace ve financích má podobu vyšších očekávaných výnosů po nákupu rizikového aktiva. Jinými slovy, čím rizikovější je investice, tím vyšší výnos investoři od této investice chtějí. Na stejném příkladu jako výše předpokládejme, že první investiční příležitostí je státní dluhopis, který bude vyplácet úrok 5 % ročně a splátky jistiny a úroku jsou garantovány vládou. Případně druhou investiční příležitostí je dluhopis vydaný malou společností a tento dluhopis rovněž vyplácí roční úrok ve výši 5 %. Kdyby měli na výběr mezi těmito dvěma dluhopisy, prakticky všichni investoři by si koupili státní dluhopis spíše než dluhopis malé firmy, protože první dluhopis je méně rizikový a zároveň vyplácí stejnou úrokovou sazbu jako rizikovější druhý dluhopis. V tomto případě nemá investor žádnou motivaci koupit rizikovější druhý dluhopis. Navíc, aby malá firma emitující druhý dluhopis přilákala kapitál od investorů, musí platit vyšší úrokovou sazbu než 5 %, kterou platí státní dluhopis. V opačném případě pravděpodobně žádný investor tento dluhopis nekoupí, a proto firma nebude schopna získat kapitál. Ale tím, že firma nabídne platit úrokovou sazbu vyšší než 5 %, motivuje investory ke koupi rizikovějšího dluhopisu.
Při ocenění metodou diskontovaných peněžních toků se nejprve odhadnou budoucí peněžní toky z investice a poté se odhadne přiměřená diskontní sazba po zvážení rizikovosti těchto peněžních toků a úrokových sazeb na kapitálových trzích. Poté se provede výpočet pro výpočet současné hodnoty budoucích peněžních toků.
Metoda směrných společnostíUpravit
Tato metoda určuje hodnotu firmy na základě sledování cen podobných společností (tzv. „směrných společností“), které se prodaly na trhu. Těmito prodeji mohou být akcie nebo prodeje celých firem. Pozorované ceny slouží jako referenční hodnoty pro ocenění. Z těchto cen se vypočítají cenové násobky, jako je poměr ceny k zisku nebo poměr ceny k účetní hodnotě – jeden nebo více z nich se použije k ocenění firmy. Například průměrný násobek ceny k zisku směrných společností se použije na zisk předmětné firmy, aby se odhadla její hodnota.
Může se vypočítat mnoho cenových násobků. Většina z nich je založena na prvku finančního výkazu, jako je zisk firmy (price-to-earnings) nebo účetní hodnota (price-to-book value), ale násobky mohou být založeny i na jiných faktorech, například na ceně za jednoho odběratele.
Metoda čisté hodnoty aktivEdit
Třetí nejběžnější metoda odhadu hodnoty firmy se zabývá aktivy a závazky podniku. Solventní společnost by mohla minimálně ukončit činnost, prodat aktiva a vyplatit věřitele. Veškerá hotovost, která by zůstala, stanoví dolní hranici hodnoty společnosti. Tato metoda je známá jako metoda čisté hodnoty aktiv nebo nákladová metoda. Obecně platí, že diskontované peněžní toky dobře fungující společnosti tuto spodní hodnotu převyšují. Některé společnosti však mají větší hodnotu „mrtvé než živé“, například slabě výkonné společnosti, které vlastní mnoho hmotných aktiv. Tuto metodu lze použít i k ocenění heterogenních portfolií investic a také neziskových organizací, pro které není analýza diskontovaných peněžních toků relevantní. Obvykle se při oceňování vychází z předpokladu řádné likvidace aktiv, ačkoli některé scénáře oceňování (např. alokace kupní ceny) předpokládají ocenění „v užívání“, jako je např. odpisovaná reprodukční pořizovací cena nová.
Alternativním přístupem k metodě čisté hodnoty aktiv je metoda přebytku zisku. (Tato metoda byla poprvé popsána v Odvolacím a revizním memorandu č. 34 Finančního úřadu USA a později upřesněna v rozhodnutí Revenue Ruling 68-609). Při metodě nadměrného zisku odhadce určí hodnotu hmotných aktiv, odhadne přiměřený výnos z těchto hmotných aktiv a odečte tento výnos od celkového výnosu podniku, přičemž zůstane „nadměrný“ výnos, o němž se předpokládá, že pochází z nehmotných aktiv. Na přebytečný výnos se použije vhodná míra kapitalizace, čímž se získá hodnota těchto nehmotných aktiv. Tato hodnota se přičte k hodnotě hmotných aktiv a všech neprovozních aktiv a celkový součet představuje odhad hodnoty podniku jako celku. Viz Účtování čistého přebytku, Oceňování zbytkového výnosu.