Podle: Julia Luckenbill
Když na své dítě mluvíte, podporujete jeho jazykový vývoj. Přemýšlejte o tom, co říkáte, z pohledu vašeho kojence nebo batolete. Kdyby umělo mluvit, mohlo by se vás zeptat…
1. Jaké je vaše dítě? Když na něco ukážu, řekni mi, co to je. Zatímco mi to říkáte, podívejte se na to a ukažte na to také.
2. Použijte gesto spolu se slovem, které říkáte, abych ho mohl/a říct také. Když mi říkáš, že je čas jíst, poklepej si na rty. Mohu toto gesto napodobit a říct ti, když mám hlad.
3. Mluv se mnou o tom, co děláš. řekni mi, co se bude dít dál, abych věděl, co mám očekávat.
4. Mluv se mnou o tom, co dělám. Používání slov k popisu mých činů a pocitů mi pomáhá naučit se i tato slova.
5. Používejte slova k popisu mých činů a pocitů. Střídavě si se mnou povídejte tam a zpět. Poslouchejte, co říkám – potom napodobujte mé vrkání nebo žvatlání. Pokud jsem starší, můžeš odpovídat na mé otázky a klást své vlastní. Mám rád otevřené otázky, které nemají správné nebo špatné odpovědi.
6. Modelujte větší a lepší věty. Když řeknu: „Dvě kočky,“ můžeš říct: „Máš na tričku dvě kočky!“. Hodně se od tebe naučím.
7. Zpívej si se mnou. Je snazší učit se slovíčka v písničkách. Můžu se naučit říkanky, písničku ABC, barvy oblečení a jména kamarádů.
8. Vezmi mě do knihovny. Přečti mi knížku, nech mě rozhodnout, jak to uděláš a kdy skončíme. Dejte mi do úst deskové knihy, manipulujte s nimi a rozhodněte, které prozkoumám. Podívejte se do spořitelny a kupte mi několik deskových knih (otřete je vlhkým hadříkem). Doma k nim připevni plstěné záložky a já budu moci snadněji otáčet stránky, a to úplně sám.“
9. Zkuste se podívat, jak se mi daří otáčet stránky. Vyrobte si knihy o mně. Když se uvidím v knize, naučím se, že knihy mohou být i o věcech z mého života.
10. Ukažte mi slova na věcech. Když ukážeš na slova v knihách a na nádobách, začnu chápat, jak spolu tištěná a mluvená slova souvisejí.
11. Buď hravý, když se učím: Rád se tě ptám, jaký tvar má abeceda z vykrajovátek na sušenky. Můžeš říct: „Vytvořil jsi písmeno L,“ nebo se zeptat: „Zajímalo by mě, jaké písmeno jsi vytvořil?“. Méně zábavné je, když se vás někdo zeptá: „Co je to?“.
12. Dejte mi čas na učení a zkoumání. Není třeba spěchat s učením názvů barev, písmen a věcí. Naučím se je ve svém vlastním čase.