Když v dubnu demokratický kandidát na prezidenta Pete Buttigieg házel kameny na „Mika Pence světa“ kvůli jejich historickému křesťanskému přesvědčení o manželství, sexualitě a hříchu, vzbudil tím pozornost zpravodajských médií. Zviditelnil také náboženské hnutí, které se hlásí k pojmu křesťan, ale popírá plnou autoritu Písma, na němž je založena „víra jednou provždy odevzdaná svatým“ (Juda 3, NKJV).
Buttigiegovo „pokrokové křesťanství“ mu umožňuje hlásit se k víře, kterou učil Ježíš Kristus v evangeliích, a přitom zůstat ženatý se svým mužským partnerem.
Křivení Božího slova je kořenem veškeré nevěry, říká R. Albert Mohler Jr, prezident The Southern Baptist Theological Seminary v Louisville ve státě Kentucky. Je to hřích, který začal v rajské zahradě a pokračuje jako pokušení pro všechny věřící, poznamenává Mohler.
Ve vysílání CNN Town Hall, kde Buttigieg označil Penceovo přesvědčení za „druh sociálního extremismu“ zaměřeného na „sexualitu a pravověrnost“, zároveň upozornil věřící evangelikály na volbu, kterou jim vnutila politická a společenská levice: buď potvrdí novou sexualitu ztělesněnou v hnutí LGBTQ, nebo potvrdí plnou autoritu Písma a budou v postmoderní kultuře anathemou.
Mohler řekl Decision, že jakkoli je pro jinak biblicky věrné křesťany lákavé hledat „střední cestu“ s morálními postoji převládající kultury – především v oblasti sexuální etiky -, taková představa není v souladu s věrným čtením Písma.
„Argumentoval jsem tím, že názor každého na tyto věci bude znám,“ říká Mohler. „Může to tak být, když se ucházíte o úřad. Může to být, když se nastěhujete na kolej. Může to být, když vejde nový soused a vy skončíte v rozhovoru. Ale jde o to, že v těchto otázkách se není kam schovat. Existuje spousta křesťanů, kteří se snaží schovat ve vysoké trávě, a to nebude fungovat.“
Buttigieg a další pokrokáři se nikde neschovávají. Jejich cíl, soudě podle každého dalšího zpravodajského cyklu, se zdá být zaměřen na vytlačení biblického křesťanství na okraj společnosti.
V minulém století byl staronový teologický liberalismus většinou přizpůsoben elitám, říká Mohler, kde metastázoval v hlavních protestantských denominacích. Dnes nový liberalismus pod „progresivním“ praporem zasahuje do konzervativnějších církví uprostřed kultury, která biblické hodnoty vykresluje jako utlačovatelské a bigotní.
„Mladí křesťané nechtějí vypadat nenávistně,“ říká Mohler. „Nechtějí vypadat, že nejsou v pohodě. A mimochodem, my nechceme, aby mladí křesťané byli nenávistní nebo nepřátelští. Ale nemůžeme tyto věci definovat podle pojmů světa.“
Termín pokrokový křesťan představuje široký soubor, od umírněných, kteří se hlásí k víře v „autoritativní“ Bibli, ale odmítají pasáže, které považují za kameny úrazu, až po liberály, kteří v Boha téměř nevěří.
Společným znakem progresivních křesťanů není politika – i přes velkou shodu s levicovými politickými názory – ale postmoderní teologie, která se vyhýbá jistotě a oslavuje tajemství pro něj samotné. Prohlášení o víře na stránkách progressivechristianity.org například hovoří o nalézání „milosti v hledání porozumění“ a dodává: „Věříme, že větší hodnotu má zpochybňování než absolutno.“
Mark Tooley, laický představitel Spojených metodistů a prezident konzervativního Institutu pro náboženství a demokracii ve Washingtonu, D.C., se již několik desetiletí snaží o obnovu denominace, která se téměř rozštěpila kvůli otázkám LGBTQ, protože konzervativní afričtí a asijští metodisté se střetávají s delegáty liberálních a progresivních amerických kongregací.
Tooley říká, že na rozdíl od jejich staronových liberálních předchůdců není neobvyklé najít progresivního křesťana, který potvrzuje některé zázraky a dokonce i Apoštolské vyznání víry, ale popírá plnou biblickou autoritu a křesťanské nároky na pravdu vůči jiným náboženstvím. Pocity a sentimenty mají přednost před Písmem a rozumem.
„To platí pro protestanty hlavní linie, ale stále častěji také pro mnoho příslušníků postevangelikální levice,“ říká Tooley.
Mezi náboženskými progresivisty existuje také tendence nenávidět západní civilizaci a myšlenku americké svobody jako výjimečné, poznamenává Tooley. „Přesto jsou obvykle sami do značné míry americkými výjimečnými,“ říká. „Mají velmi výjimečná očekávání o tom, co Amerika je a co se od ní očekává. Očekávají, že Američané budou jedinečně altruističtí a sebezapíraví, na rozdíl od jiných společností na světě.“
Michael Brown, moderátor syndikovaného rozhlasového programu „Line of Fire“ a prezident FIRE School of Ministry v Concordu v Severní Karolíně, říká, že progresivní verze křesťanství se v podstatě stává jiným evangeliem. Mnoho mladých lidí přitahuje jeho důraz na sociální spravedlnost, protože vidí skutečné předsudky a zaujatost a „mají srdce plné solidarity s těmi, kteří se zdají být marginalizovaní a vyvržení.“
„To je pozitivní,“ říká Brown. „Negativní je, že s vaničkou často vylévají i dítě. Zapomínají na skutečné osvobozující pravdy evangelia. A v mnoha případech je největším problémem to, že v našich církvích už léta nehlásáme skutečně silné poselství evangelia.“
Jedním z léků na takové odklony od křesťanské věrnosti je podle Browna to, aby křesťané byli kontrakulturní ve světě, kde se proud mocně vzdaluje od Písma.
Mohler se obává, že uprostřed obrovského kulturního tlaku mohou být věrní křesťané nakonec považováni za stejně podvratné, jako byli první křesťané v Římě.
„V těchto otázkách neexistuje střední cesta,“ říká Mohler. „Neexistuje žádná střední cesta mezi potvrzením a popřením tělesného vzkříšení Krista. Neexistuje také žádná střední cesta mezi definováním manželství jako svazku muže a ženy a tvrzením, že to může být i něco jiného. … Křesťané tedy budou muset odpovídat s plnou mírou přesvědčení, jinak jsou prostě na pomalejší cestě k popření víry než někteří jiní.“
Foto: Mgr: AP