Viggo Mortensen byl právě v pořadu This Morning. Před svým vstupem do snídaňové show herec seděl v zákulisí a sledoval, jak moderátoři Eamonn Holmes a Ruth Langsfordová uvádějí příspěvek o pláči dětí v letadle. Cítil se hravě, a tak rozhovor zahájil slovy, že sám rád křičí v letadle. Děti ho prý žádaly, aby byl zticha. Nastal rozšířený okamžik ticha v přímém televizním přenosu. Nakonec studio naplnil nejistý Holmesův smích. „Ale to nevadí,“ pokračoval Mortensen, „protože když létám, vždycky nosím helmu.“
Stále má na sobě uhlazený tmavý oblek, který nosil pro televizi. Tváří se zničeně. „Asi to nebylo to pravé, co jsem měl říct. Ta věc s helmou.“ Moderátoři, jak říká, byli zmatení. „Myslím, že lidé ode mě nečekají, že budu dělat vtipy.“
Přejděte prosím na moderní prohlížeč a zkuste to znovu.
Ve svých 57 letech je Mortensen hudebníkem, malířem, fotografem, spisovatelem a majitelem nezávislého nakladatelství Perceval Press a také příznivcem esoterických fotbalových týmů po celém světě. „Ale herec nic moc,“ prohodil kdysi jeho přítel David Cronenberg. Možná ani moc ne komik – nebo, jak říká, není tím známý. V jeho třicetileté kariéře jsou zřejmě charakteristické dva filmy, které před deseti lety natočil s Cronenbergem, Dějiny násilí a Východní přísliby. V prvním z nich byl otcem z maloměsta s děsivou minulostí, ve druhém ruským mafiánem, který v londýnských lázních bodl nahého muže do oka. Tyto role možná hrály Holmesovi do karet.
Mortensenův nový film je ale hlavně komedie: Captain Fantastic je hořkosladký a okořeněný radikalismem. Hraje Bena Cashe, který vychovává šest dětí na samotě v lesích na severozápadě Pacifiku. Děti se neučí jen lovit jeleny a lézt po skalách, ale čtou Chomského a odmítají kapitalismus. Ve velmi vtipném filmu je Mortensenův mrtvolný grif možná tím nejzábavnějším ze všeho.
Mortensen mluví klidně, na hraně ticha. „Způsob, jakým je rodina zobrazována ve filmech, je často binární. Buď máte šťastnou rodinu, nebo totální dysfunkci, kdy se díváte a říkáte si: ‚Ach, ti byli tak podělaní, že mě to dojalo. Ve skutečnosti je štěstí i dysfunkce. Ale to je méně pohodlné prodávat.“
Politika jeho postavy ve filmu Captain Fantastic není svět od světa. První den natáčení přijel s kánoí a stohem vlastních knih, aby zaplnil rodinnou knihovnu: Quebeckou poezií, knihou Howarda Zinna Lidové dějiny amerického impéria. Ale nic není jednoduché. Navzdory jejich marxismu by prý Donald Trump Casheovy schválil pro jejich ostrovtip. Rodina se může stát bublinou, útočištěm před světem. Říkám mu, že mi to připomíná nechvalně známý projev Margaret Thatcherové o tom, že neexistuje nic jako společnost, jen jednotlivci a rodiny. „Jasně, vzpomínám si, jak to Thatcherová říkala a používala myšlenku rodiny k útoku na sociální stát. Podporovat soběstačnost, aby se eliminovaly investice do veřejných projektů.“
Mortensen má za sebou rušné volby. Byl nadšeným stoupencem Bernieho Sanderse, ale volba Hillary Clintonové ho natolik rozladila, že se rozhodl volit Jill Steinovou ze strany Zelených. Když se o tom veřejně zmínil, reakce některých lidí obávajících se zákulisního Trumpova vítězství byla drsná. Významný filmový blogger Sasha Stone napsal otevřený dopis o 2000 slovech: „Viggo, očekávala jsem, že budeš mít soucit a ohled na ty nejzranitelnější. Jak dokazují tvá nedávná slova, zjevně to tak není.“
Na půl přikývne. Clintonová je podle něj prostě nepoctivá. „Rozumím argumentu, že Trumpovi pomáhám. Ale lidé říkali, že v roce 2000 byl problém volit Ralpha Nadera, a ne Ala Gora, a ty volby stejně ukradl Bush.“ „To je problém. Zkřiví tvář.
V Kapitánu Fantastikovi je zakotvena lechtivá myšlenka – že přes všechnu svou revoluční teorii je Ben Cash jen dalším patriarchou, nejstarším bílým mužem v místnosti. Mortensen říká, že pro zdůraznění tohoto bodu se krátce uvažovalo o tom, že jedno z dětí bude adoptováno z Latinské Ameriky. „Ale film může vyprávět jen tolik příběhů.“ Přesto, nejsou v roce 2016 chvíle, kdy, pokud jste levičák, běloch a muž, máte pocit, že nejlepší, co můžete udělat, je nechat mluvit někoho jiného? „Opět to chápu.“ Odmlčí se. „Nebezpečné na tomto rozhovoru je, že se jedna věc vytrhne z kontextu nebo se podtrhne. Ale já se nebojím žádné otázky.“
Mortensen vzpomíná na lednovou premiéru filmu Captain Fantastic na festivalu Sundance. Když stál na červeném koberci, byl dotázán na zprávu, že Akademie má před příštím ročníkem Oscarů rozšířit rozmanitost svých členů. „A já jsem řekl: ‚To zní dobře. Ale u Oscarů byste měli vždycky sledovat peníze. Kvůli penězům se každý rok dělají strašná rozhodnutí. Protože Oscaři jsou raketou. Ano, jsou tu černí umělci a indiáni a Asiaté a Hispánci, kteří jsou z tohoto cirkusu s cenami nespravedlivě vyloučeni, ale mnoho bílých umělců je vyloučeno také.“ „To je pravda. Pak se objeví rozhovor a já jen říkám, že bílí herci jsou nespravedlivě opomíjeni. A samozřejmě se na YouTube objeví všechny ty komentáře o tom, že jsem jen privilegovaný hollywoodský běloch. A já si pomyslel: ‚OK – měl jsem prostě říct ano‘.“
Mortensenova filmová kariéra začala malou rolí po boku Harrisona Forda jako amišský farmář v thrilleru Svědek. Bylo mu sedmadvacet let. Před herectvím pracoval jako řidič kamionu, dělník v loděnici a prodavač květin, pendloval mezi Evropou a USA. Syn dánského otce a americké matky prožil dětství také díky migraci: z Manhattanu do Kodaně a pak do Argentiny, kde jeho otec spravoval drůbeží farmy, než se rodiče rozvedli a on ve dvanácti letech s matkou skončil ve Watertownu, tak daleko na severu státu New York, že to byla skoro Kanada. (Nyní žije v Madridu se svou partnerkou, herečkou Ariadnou Gilovou). Práce na filmu se ukázala jako pomalá – ale Svědek naznačil starosvětskou auru, kterou nakonec viděli i ostatní. Mimo kameru se proslavil hloubkou svého výzkumu. Pro Východní přísliby si nechal přeložit do ruštiny gangsterské dialogy a pak si ověřoval jejich autenticitu mezi lidmi, kteří je mohli znát, když sám cestoval po Moskvě a Petrohradě. (Prozaičtěji řečeno, Kapitán Fantastic ho viděl, jak se učí hrát na dudy.)
Jako rodič můžete s výzkumem dojít jen velmi daleko. Než se Červánkovi narodil Henry, manželé spřádali plány. „Zkoumali jsme plenky. Vývoj mozku.“ Říká, že se dozvěděl, jak se dítě skutečně definuje. Přesto Henrymu půjčoval pohádky na videu, aby se vyhnul reklamám, zářil pýchou, když se nepřipojil k ovacím při Titaniku. „A peníze, které jsem občas vydělal, byly užitečné, umožnily mi vystavit ho různým kulturám.“
Henryho vkus bude mít na otcovu kariéru seismický dopad. V roce 1999 byl Peter Jackson den před natáčením trilogie Pán prstenů, když se rozhodl, že už nechce herce Stuarta Townsenda v roli Aragorna. Ačkoli Mortensenovi nabídl tuto roli, měl jen omezený zájem; Henry, vášnivý čtenář Tolkiena, ho přemlouval, aby nabídku přijal. O tři filmy později pohltila herce, který předtím ručně odpovídal na dopisy fanoušků, nová úroveň slávy.
Pro někoho tak soběstačného se člověk diví, jak zvláštní byl filmový byznys. Zmínil jsem, že britský herec Mark Strong mi jednou řekl, že musel požádat asistenta u jednoho filmového trháku, aby se za něj nesnažil oblékat ponožky. Mortensen si mne ruce. Infantilizuje velkorozpočtová filmová tvorba?“
„Může. Ale lidé se nechávají infantilně ovlivňovat. A vy jako herec udáváte tón. Mladí herci vidí starší herce, jak se chovají infantilně. ‚Chci ten největší trailer. Chci jít na premiéru v téhle zemi a vzít s sebou rodinu, i když distributor musí zaplatit hotel a bude pro něj těžší koupit si další film‘. Nechat si od svého agenta vyplnit smlouvu privilegii a pak říct: „Aha, to mám ve smlouvě“, jako by s tím neměli nic společného. V dospělosti to nejsou dobré výmluvy.“ Protáhne končetiny a jeho hlas je o zlomek hlasitější. „A to, jak se chováš na place, jak mluvíš se štábem. Spousta zkušených herců se rozhodne nezůstávat ani mimo kameru, nebo odvádějí tak špatnou práci před kamerou, že je zřejmé, že jim může být úplně jedno, co děláš. Už se mi stalo, že jsem musel herci ve scéně, kde se soustředil na mě, říct: „Víš, vypadáš hrozně unaveně, proč nejdeš domů? Raději bych to dělal s někým ze štábu.“
„Říkám to bez jmenování. Ale je to jen jeden z příkladů prasáctví.“ „Ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne. Pokračuje dál. Je na vážkách. „Pak je tu smysl pro soutěživost, podněcovaný těmi cenami, které rostou jako houby po dešti. Přijímání zakázek, protože byste mohli být nominováni. Snaha vyhrát scény. Rozhodnou se plakat, protože jim to přinese nominaci, a na druhém herci nezáleží. Ale to se děje i v nezávislých filmech. Není to výjimečné jen u studiových filmů. Není to výjimečné ani u amerických filmů. Viděl jsem, jak to funguje v Londýně.“
„Film funguje jen proto, že se lidé přizpůsobují jeden druhému. A když se nepřizpůsobí, no, filozof Lao-c‘ říkal, že když nezměníš směr…“ – najednou se mu na tváři objeví obrovský úsměv a na vteřinu se stále rozšiřuje – „… tak můžeš skončit tam, kam jsi zamířil.“
Kapitán Fantastic vychází ve Velké Británii 9. září
{{vlevo nahoře}}
{{vlevo dole}}
{{vpravo nahoře}}
.
{{bottomRight}}
{{/goalExceededMarkerPercentage}}
{{/ticker}}
{{heading}}
{{#paragraphs}}
{{.}}
{{/paragraphs}}{{highlightedText}}
- Sdílet na Facebooku
- Sdílet na Twitteru
- Sdílet e-mailem
- Sdílet na LinkedIn
- Sdílet na Pinterestu
- Sdílet na WhatsApp
- Sdílet na Messenger
.