Tady je pět úrovní vědomí (pokud mohu posoudit)

Toto je myšlenkový experiment, kus „mentální gymnastiky“, který mě napadl včera při plavání v bazénu.

Přemýšlel jsem nad otázkou – Co máme na mysli, když říkáme „vysoké vědomí“ nebo „nízké vědomí“ – a pak mě napadlo: „Nebylo by hezké tyto věci nějak kategorizovat?“

Vymyslel jsem tedy tento jakýsi postup „úrovní“ vědomí, o který jsem se chtěl podělit. Pár věcí:

– Smyslem tohoto příspěvku není tvrdit, co je či není pravda nebo jak by se věci měly u jednotlivce vyvíjet. Je to jen myšlenkový experiment. A i když existuje nějaký vývoj (1-5), opravdu netvrdím, že některé stavy jsou lepší než jiné, s výjimkou fáze 1, která je pro někoho na nic. Ale kromě toho jsou to jen stavy, ve kterých můžeš být, a ne ty, ve kterých bys nutně měl být.“

– Je to podloženo mými dosavadními životními zkušenostmi. Vědomí je natolik subjektivní, že se určitému zkreslení, jako je toto, zřejmě nelze vyhnout.

– Nesnažím se být vyčerpávající a popsat každý aspekt každého stavu – jen se snažím poskytnout obecnou představu. Těch 5 stádií také není tak jasně vymezeno, jak jsem je vyložil. Určitě se některé fáze překrývají, zejména při přechodu z jedné do druhé – přinejmenším až do č. 5. Opět jen myšlenkový experiment.

Když už to máme za sebou, zde je mé pojetí 5 úrovní vědomí.

Myšlení oběti – „Věci se dějí mně“

V této fázi se jedinec považuje za oběť svých okolností a je zcela ovládán vnějšími lidmi a událostmi. Stěžují si, naříkají nad svou „smůlou“, věří, že život je vždy nespravedlivý, a podobně.

Vnímají věci zásadně tak, že se „dějí jim“ (obvykle špatné věci), a všechny své problémy svádějí na někoho nebo něco jiného. Lidé v této fázi mají obvykle špatné vztahy, finanční situaci, zdraví atd. protože jejich vnější okolnosti odrážejí stav jejich vnitřního světa.

Převzetí kontroly nad sebou samým & okolnostmi

V této fázi začíná jedinec přebírat odpovědnost za svůj život a začíná vykonávat kontrolu nad svými vnějšími i vnitřními okolnostmi. To zahrnuje uvědomění si, že jste autonomní, že jste „hlavním aktérem“ ve svém vlastním životě a že máte moc zlepšit svou situaci. Začínáte se učit ovládat své myšlenky a emoce, což vede k pozitivním výsledkům ve světě.

Tento proces zahrnuje stanovení cílů a jejich dosažení, rozvoj správných návyků, nácvik pozitivního a konstruktivního myšlení, získání kondice, zvýšení atraktivity, překonání strachu, závislostí a zlozvyků atd. Na tom je založena většina tradiční/mainstreamové svépomoci/osobního rozvoje.

(Více o tom najdete v mé knize Sebezdokonalování v praxi – stručný, praktický průvodce pozitivním osobním rozvojem, kde je i trocha spirituality)

Toto je obecně dobré místo. Důvod, proč je to „úroveň 2“, je ten, že zde není nutné si uvědomovat, že existuje něco mimo mysl. Mezi „myslí“ a „vědomím“ se nerozlišuje – stále jsou vnímány jako totéž. Vaše myšlenky a pocity jsou pozitivní a posilující, zejména ve srovnání se stupněm 1, ale stále jste zcela „v nich“.

3.1 „Nejsem své myšlenky“

Tento stupeň je o vystoupení z mysli – uvědomění si, že samotné myšlenky jsou jen věci procházející vaším polem vědomí (vědomí). Myšlenky nejsou „vy“ a nemusíte se k nim připoutávat nebo jim dokonce věnovat pozornost, pokud nechcete.

3.2 „Nejsem své emoce“

Důsledkem výše uvedeného je uvědomění si, že emoce jsou na tom stejně – jen něco, co vzniká a prochází polem vědomí. Emoce není „vy“ v tom smyslu, že když se objeví, nemusíte podle ní jednat. Někdy chápeme, že to platí nejprve pro emoce (před myšlenkami), protože se od mládí učíme, že nemáme jednat na základě „negativních“ emocí (hněv apod.), ale obvykle se neučíme, že nejsme svými myšlenkami.

Praktikování nějakého druhu meditace spolu s pochopením toho, co je to „být přítomen“ nebo uvědomění si přítomnosti/přítomného stavu, přináší stupeň 3.

„Vůbec žádné já neexistuje“ (Ukazuje se také, že nemám svobodnou vůli)

Tento stupeň je poznáním, že vůbec žádné „ty“ neexistuje. Nejen myšlenky a emoce jsou dočasné jevy procházející vědomím – všechno je.

To zahrnuje všechny myšlenky, pocity, emoce a smyslové vnímání – stejně jako pocit, že vůbec existuje „ty“. Pocit, že existuje „já“ (ego), které „prožívá vaše zkušenosti“ a je oddělené od všeho ostatního, je prostě jen další dočasný (a přesto se opakující) jev v poli vědomí.

To přichází spolu s pochopením, že neexistuje svobodná vůle v tradičním smyslu. ‚Vy‘ se samostatně nerozhodujete, protože neexistuje žádné ‚vy‘, které by rozhodovalo. Věci se prostě dějí uvnitř vědomí – včetně onoho pocitu „já“, které činí rozhodnutí a volby.

Tady chápete, že jste nepatrným vyjádřením celku – „vesmíru“ nebo jak to chcete nazvat – a že existujete současně jako tento malý kousek vědomí i jako všechno existující.

V této fázi existuje intelektuální pochopení těchto věcí a možná také pocit či „vědomí“, že tomu tak je. Tento pocit může přicházet a odcházet, nebo může být stále přítomen, někdy silnější a někdy slabší.

Toto stádium může být vyvoláno četbou a učením se o spiritualitě, praktikováním mírné meditace nebo prožitím silného psychedelického tripu (nebo kombinací všech tří).

Trvale žít v souladu s č. 4 – Citace na citaci „osvícení“

Toto stadium je život v souladu s poznáním, že žádné já neexistuje a že „vy“ jste jen vyjádřením celku – ve 100 % případů. Někteří lidé to mohou nazývat „osvícením“.

Jaký je vlastně obsah tohoto stavu – a zda je vůbec možné v něm trvale existovat – je předmětem diskuse. Nemohu udělat o moc víc, než zde zprostředkovat zkušenosti jiných lidí, protože já v něm samozřejmě nejsem.

Tento stav může spočívat:

– Úplné zastavení myšlenek/interního dialogu (žádný hlas ve vaší hlavě)

– Být zcela přítomen po 100 % času (důsledek výše uvedeného)

– Pocit bezmezné/nekonečné lásky ke všemu a všem

. Pocit naprosté „jednoty“ po 100 % času – úplné rozpuštění hranic mezi já a druhým – a/nebo schopnost přecházet mezi tímto stavem a stavem, kdy se cítíme jako oddělené já (lze také označit jako nedvojnost)

Znovu, je to z velké části moje spekulace. Vzhledem k mimořádně subjektivní povaze vědomí (a omezenosti jazyka) je i pro lidi, kteří takového stavu dosáhli, obtížné vysvětlit, jaký je.

V tuto chvíli jsem této myšlence zcela otevřený, ale také si nejsem jistý, zda 1) je to skutečně možné, zejména trvale, nebo 2) by vlastnosti tohoto stavu byly stejné pro každého, kdo ho dosáhne.

Stupeň 1 vs. 5 – „Náhoda do“ -> „Náhoda skrz“

Takže jakýmsi ironickým způsobem vlastně neskončíš tak daleko od místa, kde jsi začal. Ani v 1., ani v 5. stádiu nejste autonomním aktérem (nikdy jím ve skutečnosti nejste) – ale v 1. stádiu se považujete za odděleného a izolovaného, za oběť okolností, které se věci „dějí vám“.

V 5. stádiu poznáváte a chováte se tak, že vůbec nejste vy – jste spíše vyjádřením celku a „vy“ ego ve skutečnosti neexistuje a nemá nad ním kontrolu – věci se spíše „dějí skrze vás“ . Má to téměř kruhovou povahu a v některých ohledech nekončíte tak daleko od místa, kde jste začali, jen s několika velmi zásadními rozdíly.

Závěrečné myšlenky

Několik závěrečných poznámek –

Chronologický postup těmito stavy se velmi liší. Přechod z jednoho do druhého může trvat mnoho let, nebo k němu může dojít okamžitě. Mně osobně například přechod ze stádia 1 do stádia 2 trval několik let, zatímco někteří lidé zůstávají celý život ve stádiu 1.

Mnoho lidí tráví dlouhá léta meditací nebo duchovní praxí v naději, že dosáhnou „osvícení“ – a přesto existují svědectví o jedincích, kteří se stali osvícenými okamžitě ve zlomku vteřiny.

A opět chci objasnit, že neexistuje žádný hodnotový soud o tom, který z těchto stavů je lepší nebo horší – s výjimkou 1. stadia, které se skládá jen ze spousty nadměrného a zbytečného utrpení.

2. stadium může být ve skutečnosti nejlepším místem, kde lze zažít nejvíce štěstí a „úspěchu“ v hmotném světě. Mnoho velmi úspěšných lidí prožije celý život, aniž by si uvědomili, že nejsou svou myslí – a přitom vydělávají spoustu peněz, plní si své sny, mají obrovský pozitivní vliv na svět a tak dále.

Zda by měl někdo vůbec usilovat o „osvícení“ (zda/jak hodnotný cíl to je), je otázka, na kterou opravdu neznám odpověď.

Co si myslíš ty?

Tento příspěvek tedy není úplně „užitečný“ v tradičním smyslu – většina mých příspěvků má být užitečná v nějakém praktickém smyslu a poskytnout něco, co si můžete odnést, ale tento je spíš jen proto, že mě opravdu zajímají názory lidí na toto téma.

Tak co si myslíte…?“