Paul in scripture
V této části se Dr. Mark Goodacre, vedoucí lektor Nového zákona na Birminghamské univerzitě, zabývá biblickými odkazy na Pavla.
Mapa míst v Pavlově příběhu
Ať už si tento jev vysvětlujeme jakkoli, není pochyb o tom, že události prvních Velikonoc někdy na počátku 30. let prvního století měly na první Ježíšovy následovníky silný vliv. Přesto naprosto bizarní povahu tvrzení, která vznášeli, lze po dvou tisících letech obeznámenosti s křesťanstvím snadno přehlédnout. Zastavme se na chvíli a zamysleme se nad tím, co vlastně říkali:
Bůh jednal rozhodně, jednou provždy, když poslal svého milovaného Syna svému vlastnímu lidu, Izraeli. Tento Ježíš, kterého někteří uznávali jako Krista, byl vystaven strašlivé a ponižující smrti. Všichni v Římské říši věděli o ukřižování a skutečnost, že Ježíš zemřel tímto způsobem, nebyla něčím, na co by byl někdo hrdý. To, že mohl být Boží Pomazaný takto veřejně ponížen, působilo pobuřujícím dojmem. Ale pro tyto první Ježíšovy lidi bylo veřejné ponížení překonáno vzkříšením, Božím ospravedlněním Ježíše, a to je přesvědčilo, že Ježíš nebyl zločinec, který zemřel za své vlastní hříchy; zemřel za hříchy druhých.
Pavel pronásledovatel
V této fázi je nesprávné mluvit o křesťanství. Tito první Ježíšovi následovníci byli zbožní Židé, kteří nadále přinášeli oběti v Chrámu a dodržovali celý židovský Zákon. V podstatě se jednalo o malou sektu v rámci judaismu. Jak by se tedy na takovou sektu dívali ostatní Židé, kteří nebyli jejími členy? Naštěstí máme na tuto otázku celkem jasnou odpověď, protože jedním z nejznámějších konvertitů k nové mesiášské sektě byl Žid jménem Pavel a před svým obrácením byl tak zděšen tvrzeními tohoto nového hnutí, že ho, jak nám říká, násilně pronásledoval.
Proč tedy lidé jako Pavel pronásledovali Ježíšovy následovníky? Zdá se, že problém se soustředil kolem kříže. Pro horlivé Židy, jako byl Pavel, bylo jednoduše nepřijatelné, že by zvláštní Boží vyslanec mohl zemřít smrtí zločince. Popisuje to jako „kámen úrazu“ pro Židy (1 Kor 1,23), přičemž používá řecké slovo skandalon, z něhož odvozujeme naše slovo „pohoršení“. Bylo nemyslitelné, že by Mesiáš mohl takto trpět. Pro někoho, jako byl Pavel, by byl tento problém ostře vyhrocený. Ten nepocházel z Izraele, ale narodil se v Tarsu v dnešním Turecku. Židům jako Pavel, kteří žili mimo židovskou vlast, se říkalo diasporní Židé. Protože žili mezi pohany, byli si obzvláště vědomi toho, jak se jejich náboženství může jevit jejich okolí. Židé byli povoláni k tomu, aby byli světlem národům (Izajáš 42,6); tento příběh o ukřižovaném Mesiáši mohl mít opačný účinek. Mohl by vystavit judaismus posměchu.
Pavel se tedy snažil toto začínající hnutí utlumit dříve, než mohlo napáchat příliš velké škody.
Damašská cesta
Důležitost Pavlova obrácení, jeho obratu od pronásledování Ježíše k jeho kázání, nelze podceňovat. Pro samotného Pavla je obtížné popsat, co se stalo, a ve fascinující pasáži jednoho ze svých listů to vysvětluje jako zjevení Ježíše při vzkříšení (1 Kor 15,8-10)
Pavel misionář
Zkušenost z Damašské cesty byla obrácením i povoláním. Bylo to obrácení od jeho předchozího života horlivého pronásledovatele Ježíšových následovníků a bylo to povolání k novému životu, v němž prosazoval věc nového hnutí s ještě větší vervou, než projevoval předtím. Pavel nyní s bezmeznou energií hlásal evangelium o ukřižovaném Kristu za hříchy všech lidí široko daleko, počínaje Jeruzalémem a pokračuje až do Říma. Na svůj úspěch byl do jisté míry pyšný:
Lukáš vypráví o třech obrovských misijních cestách, které mapují postup z Antiochie v Sýrii a postupují na západ přes (dnešní) Turecko a Řecko a nakonec opět zpět do Jeruzaléma. Pro Pavla to byla obzvlášť trestná činnost. Na rozdíl od ostatních raně křesťanských misionářů si Pavel vydělával na živobytí všude, kam se vydal. Lukáš uvádí, že byl stanovým dělníkem (Sk 18,3), a Pavel často mluví o tom, jak spojoval hlásání evangelia s prací svých rukou (viz 1 Kor 9).
Pavelův život byl pozoruhodný a není pochyb o tom, že změnil směr křesťanství. Zapůsobil jako apoštol, teolog i autor dopisů. Apoštol Pavel rozšířil církev široko daleko, otevřel dveře pohanům a urputně bojoval za své přesvědčení, že evangelium je určeno všem lidem a že pohanům se nesmí klást žádné překážky. Pavel jako teolog byl první, kdo se zabýval mnoha zajímavými otázkami, které Ježíšův život, smrt a vzkříšení vyvolaly. A Pavel jako autor dopisů nám dal nejen některé z nejhlubších raně křesťanských teologických úvah, ale také jeden z nejlepších a nejpronikavějších spisů v dějinách.
Zjevení
Na konci Bible však neleží Pavel, ale Zjevení, kniha, která na první pohled vypadá jako černá ovce v rodině Nového zákona. Se svými fantastickými vizemi nebe, krvavými příběhy o budoucnosti, neproniknutelnými znameními a symboly se nejeden čtenář v rozčilení vzdal snahy rozluštit její tajemství.
Někteří křesťané se Zjevením zápasili; Luther si přál, aby v Novém zákoně vůbec nebylo. V jádru je však Zjevení hluboce křesťanskou knihou. Jejím hlavním poselstvím je, že navzdory jakémukoli zdání opaku je Bůh stále Pánem a Králem nad vesmírem. Je to vize Božího království, jeho soudu, ale především jeho svrchovanosti nad vším. Tam, kde je ve světě nespravedlnost, bude napravena. Tam, kde je hřích, nemoc, choroba a ďábel, budou vymýceny. Jan je vidoucí a bylo mu dáno zjevení o tom, co se děje v nebi. Je schopen vidět Boží perspektivu. A poselství, které tam slyší, je, že Bůh přece jen skutečně vládne, a to prostřednictvím svého Syna Ježíše, který zvítězil nad smrtí svým vlastním vítězstvím nad smrtí.