Očkování dospělých

Úvod

Očkování je bezpečné, účinné a nedostatečně využívané – mnoho tisíc životů je stále ztraceno v důsledku infekčních onemocnění, kterým lze předcházet očkováním. Potřeba očkování přetrvává i v dospělosti, a to z důvodu slábnoucího očkování v dětství a také z důvodu zvýšeného rizika onemocnění, kterým lze předcházet očkováním, u některých dospělých se zvláštními predispozičními rizikovými faktory, jako jsou imunodeficit, některá zaměstnání, cestování, těhotenství, životní styl nebo určité zdravotní potíže. Poradní výbor pro očkovací postupy (ACIP) Centra pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC) každoročně přezkoumává a aktualizuje očkovací kalendář pro dospělé. Níže je uveden přehled doporučených očkování u osob ve věku 19 let a starších (tabulka 1) na základě doporučeného očkovacího kalendáře ACIP/CDC, který vstoupil v platnost v únoru 2018. Toto schéma bylo schváleno řadou odborných lékařských organizací, včetně American College of Physicians, American Academy of Family Physicians, American College of Obstetricians and Gynecologists a American College of Nurse-Midwives.1,2

Zpět na začátek

Očkování proti chřipce

Při absenci kontraindikací se doporučuje rutinní každoroční očkování vakcínou proti chřipce odpovídající věku. To se týká i těhotných žen a dospělých s alergií na vejce pouze na kopřivku. U dospělých s alergií na vejce jinou než kopřivka (např. angioedém nebo respirační potíže) podávejte inaktivovanou vakcínu proti chřipce nebo rekombinantní vakcínu proti chřipce ve zdravotnickém zařízení pod dohledem poskytovatele zdravotní péče, který dokáže rozpoznat a zvládnout závažné alergické stavy. Živý oslabený chřipkový virus nebyl pro sezónu 2017-2018 doporučen z důvodu nízké účinnosti proti chřipce A H1N1 pdm09 ze sezóny 2013-2014,3 ale pro sezónu 2018-2019 je opět doporučenou možností pro osoby, u kterých je to možné (zdravé netěhotné osoby ve věku 2 až 49 let).

Kontraindikace a bezpečnostní opatření pro očkování proti chřipce u dospělých

• Historie Guillainova-Barrého syndromu během 6 týdnů po předchozím očkování proti chřipce
• Historie závažné alergické reakce na jakoukoli složku vakcíny, nebo po předchozí dávce jakékoli chřipkové vakcíny
• Živý oslabený chřipkový virus je kontraindikován u osob starších 50 let, v těhotenství, u jakéhokoli imunokompromitovaného pacienta a u osob v úzkém kontaktu s imunokompromitovanými osobami nebo u osob, které se o ně starají, nebo pokud byl v předchozích 48 hodinách podán antivirotikum proti chřipce.

K dispozici je celá řada chřipkových vakcín; viz www.cdc.gov/flu/protect/vaccine/vaccines.htm

Zpět na začátek

Očkování proti tetanu, záškrtu a acelulárnímu kašli

Dospělí, kteří dosud nedostali dávku tetanového toxoidu, redukovanou dávku difterického toxoidu, a acelulární pertusové vakcíny (Tdap) jako dospělý nebo dítě (běžně se doporučuje ve věku 11-12 let), by měli dostat 1 dávku Tdap a následně každých 10 let posilovací dávku tetanového a difterického toxoidu (Td).

U těhotných žen podejte 1 dávku Tdap během každého těhotenství, nejlépe na začátku 27. až 36. gestačního týdne.
Informace o použití Tdap nebo Td jako profylaxe tetanu při léčbě ran viz: www.cdc.gov/mmwr/preview/mmwrhtml/rr5517a1.htm.

Vakcína Tdap a další vakcíny obsahující pertusi jsou kontraindikovány u osob s anamnézou encefalopatie, např. kómatu, snížené úrovně vědomí nebo prolongovaných záchvatů, které nelze přičíst jiné identifikovatelné příčině a které se vyskytly do 7 dnů po podání předchozí dávky vakcíny obsahující tetanový nebo difterický toxoid nebo acelulární pertusi. Tdap je rovněž kontraindikován, pokud se po předchozí dávce nebo na některou složku vakcíny vyskytla závažná alergická reakce.
Očkování proti tetanu, difterii a acelulární pertusi používejte s opatrností u osob s:

• Guillain-Barré syndromem během 6 týdnů po předchozí dávce vakcíny obsahující tetanový toxoid
• Historií reakcí přecitlivělosti Arthusova typu po předchozí dávce vakcíny obsahující tetanový nebo difterický toxoid. Odložte očkování, dokud neuplyne alespoň 10 let od poslední vakcíny obsahující tetanový toxoid
• Progresivní nebo nestabilní neurologické onemocnění. Očkování by mělo být odloženo, dokud se neurologický stav neobjasní nebo nestabilizuje.
• Středně těžké nebo těžké akutní onemocnění, horečnaté nebo ne.

Zpět na začátek

Očkování proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám (MMR)

Dospělí narození v roce 1957 nebo později by měli dostat alespoň 1 dávku vakcíny MMR, pokud nemají prokázanou imunitu.
Důkaz imunity je:

• Narození před rokem 1957 (s výjimkou zdravotnického personálu, viz níže)
• Dokumentované absolvování MMR
• Laboratorní důkaz imunity nebo onemocnění (dokumentace onemocnění diagnostikovaného zdravotnickým personálem bez laboratorního potvrzení se nepovažuje za důkaz imunity).

V aktualizaci z 25. října 2017 ACIP uvedl, že dospělí, kteří dříve obdrželi ≤ 2 dávky vakcíny obsahující příušnice a u kterých orgán ochrany veřejného zdraví identifikoval zvýšené riziko příušnic během epidemie, by měli dostat dávku MMR.4

Speciální populace
Těhotné ženy bez průkazu imunity proti zarděnkám: podat 1 dávku MMR před propuštěním ze zdravotnického zařízení po porodu.
Podejte 2 dávky MMR s odstupem nejméně 28 dnů (nebo 1 dávku, pokud předtím dostaly 1 dávku MMR) u následujících skupin:

• Infekce virem lidské imunodeficience (HIV) a počet CD4 buněk ≥ 200 buněk/μl po dobu nejméně 6 měsíců a bez průkazu imunity proti spalničkám, příušnicím nebo zarděnkám.
• Studenti v postsekundárních vzdělávacích institucích, zahraniční cestovatelé a domácí kontakty imunokompromitovaných osob (nebo 1 dávka, pokud již dříve obdrželi MMR)
• Zdravotnický personál narozený v roce 1957 nebo později bez průkazu imunity proti spalničkám nebo příušnicím, nebo 1 dávka MMR proti zarděnkám (pokud se narodili před rokem 1957, zvážit očkování MMR).

MMR je kontraindikována u osob s:

• Závažnou imunodeficiencí, např. hematologickými a solidními nádory, chemoterapií, vrozenou imunodeficiencí nebo dlouhodobou imunosupresivní léčbou, infekcí HIV s těžkým imunokompromitovaným stavem. Za imunosupresivní dávku steroidů se považuje denní příjem 20 mg nebo více prednisonu nebo ekvivalentní dávky po dobu 2 nebo více týdnů. Očkování by mělo být odloženo nejméně o 1 měsíc po ukončení imunosupresivní steroidní terapie. Kompletní informace o použití konkrétních živých vakcín u osob užívajících imunosupresivní léky nebo s imunosupresí z jiných důvodů by měli poskytovatelé konzultovat s doporučeními ACIP.
• Anafylaxe na neomycin
• MMR by neměla být podávána ženám, které jsou těhotné nebo se pokoušejí otěhotnět; těhotenství je třeba se vyhnout do 28 dnů po obdržení vakcíny

Používejte MMR s opatrností u osob s:

• Před nedávnem (do 11 měsíců) obdržely krevní přípravek obsahující protilátky (konkrétní interval závisí na přípravku). Vakcína by měla být odložena o příslušný interval, pokud jsou podávány substituční imunoglobulinové přípravky. Viz: Pokyny k osvědčeným postupům ACIP.
• Historie trombocytopenie nebo trombocytopenické purpury
• Potřeba tuberkulinového kožního testu. Očkování proti spalničkám může dočasně potlačit tuberkulinovou reaktivitu. Vakcína obsahující spalničky může být podána ve stejný den jako tuberkulinový kožní test nebo by měla být odložena nejméně o 4 týdny po očkování.

Zpět na začátek

Očkování proti varicelle

Dospělí bez průkazu imunity proti varicelle, kteří dříve nedostali žádnou vakcínu obsahující varicellu, by měli dostat 2 dávky vakcíny proti varicelle (VAR) s odstupem 4 až 8 týdnů. Pokud dříve obdrželi 1 dávku vakcíny obsahující varicellu, podejte jim 1 dávku VAR nejméně 4 týdny po první dávce. Důkazem imunity proti varicelle je:

• Narození v USA před rokem 1980 (s výjimkou těhotných žen a zdravotnického personálu, viz níže)
• Dokumentované obdržení 2 dávek vakcíny proti varicelle nebo vakcíny obsahující varicellu s odstupem nejméně 4 týdnů
• Diagnostika nebo ověřená anamnéza varicelly nebo herpes zoster poskytovatelem zdravotní péče
• Laboratorní důkaz imunity nebo onemocnění.

Speciální populace
Následující skupiny by měly dostat 2 dávky VAR s odstupem 4 až 8 týdnů, pokud předtím nedostaly žádnou vakcínu obsahující varicellu (pokud předtím dostaly 1 dávku vakcíny obsahující varicellu, podat 1 dávku VAR nejméně 4 týdny po první dávce):

• Těhotné ženy bez průkazu imunity: podat první ze 2 dávek nebo druhou dávku po porodu a před propuštěním ze zdravotnického zařízení.
• Zdravotnický personál bez průkazu imunity
• Dospělí s infekcí HIV a počtem CD4 buněk ≤ 200 buněk/μl: na základě individuálního klinického rozhodnutí mohou dostat 2 dávky VAR s odstupem 3 měsíců.

VAR je kontraindikován u těhotných žen a dospělých s těžkou imunodeficiencí, např. hematologické a solidní nádory, chemoterapie, vrozená imunodeficience, dlouhodobá imunosupresivní léčba nebo infekce HIV s těžkou imunodeficiencí.

Používejte VAR s opatrností u dospělých, kteří v nedávné době (do 11 měsíců) obdrželi krevní přípravek obsahující protilátky (krev, plazmu nebo imunoglobulin, specifický interval závisí na přípravku) nebo obdrželi specifické antivirotika (aciklovir, famciklovir nebo valaciklovir) 24 hodin před očkováním (vyvarujte se použití těchto antivirotik po dobu 14 dnů po očkování), a také u pacientů s trombocytopenií.

Zpět na začátek

Očkování proti zosteru

Rekombinantní vakcína proti zosteru (RZV; Shingrix, GlaxoSmithKline) byla schválena americkým Úřadem pro kontrolu potravin a léčiv 20. října 2017 a je nyní preferovanou vakcínou proti zosteru pro imunokompetentní osoby ve věku ≥ 50 let. Dne 25. října 2017 ACIP doporučil následující:

• Podat 2 dávky RZV s odstupem 2 až 6 měsíců imunokompetentním dospělým osobám ve věku 50 let a starším bez ohledu na minulé epizody herpes zoster nebo obdržení živé zosterové vakcíny (ZVL; Zostavax, Merck & Co.).
• Pokud pacient dříve obdržel ZVL, podejte první ze 2 dávek RZV nejméně 2 měsíce po ZVL.
• Dospělým ve věku 60 let a starším podávejte buď RZV, nebo ZVL (upřednostňuje se RZV).5

Speciální populace
Dospělí s herpes zoster v anamnéze, dospělí s chronickým onemocněním (např. diabetes mellitus, selhání ledvin nebo revmatoidní artritida) by měli dostat RZV. ACIP neuvádí žádné doporučení týkající se použití RZV u těžce imunosuprimovaných dospělých; doporučuje však RZV u pacientů s mírnou imunosupresí.

ZVL je kontraindikován v těhotenství a u pacientů s těžkou imunodeficiencí, např. hematologické a solidní nádory, chemoterapie, vrozená imunodeficience nebo dlouhodobá imunosupresivní léčba, infekce HIV s těžkou imunosupresí.

Užívejte ZVL s opatrností při užívání specifických antivirotik (acyklovir, famciklovir nebo valaciklovir) 24 hodin před očkováním (vyvarujte se užívání těchto antivirotik po dobu 14 dnů po očkování).

MMR lze podat společně s VAR nebo ZVL ve stejný den. Pokud není podána ve stejný den, oddělte od sebe živé vakcíny nejméně 28 dní.

Zpět na začátek

Očkování proti lidskému papilomaviru

AACIP doporučuje rutinní očkování proti lidskému papilomaviru (HPV) ve věku 11 nebo 12 let. Vakcínu proti HPV podávejte ženám do 26 let a mužům do 21 let, s výjimkou homosexuálů, bisexuálů a jiných mužů, kteří mají sex s muži, transsexuálů a osob s oslabenou imunitou (včetně osob s infekcí HIV), které nebyly dříve dostatečně očkovány, u nichž se doporučuje očkování do 26 let.

Počet dávek vakcíny proti HPV závisí na věku při prvním očkování proti HPV. Ve věku nad 15 let, pokud pacient nikdy nebyl očkován vakcínou proti HPV, podejte sérii 3 dávek v 0, 1-2 a 6 měsících, přičemž mezi první a druhou dávkou musí uplynout nejméně 4 týdny, mezi druhou a třetí dávkou 12 týdnů a mezi první a třetí dávkou 5 měsíců. Pokud zahajujete očkování před 15. rokem věku, doporučují se 2 dávky HPV vakcíny podávané v intervalech 0 a 6 až 12 měsíců.

Speciální populace
Dospělí s imunokompromitujícími stavy (včetně HIV infekce) by měli být očkováni do 26 let věku pomocí 3dávkové série v intervalech 0, 1-2 a 6 měsíců.

Mužům, kteří mají pohlavní styk s muži, se doporučuje nechat se očkovat do 26 let věku: podat 2 nebo 3dávkovou sérii v závislosti na věku při prvním očkování (viz výše); pokud nebyla v minulosti očkována proti HPV, podat 3dávkovou sérii v 0, 1-2 a 6 měsících.

Těhotným ženám do 26 let věku: Očkování proti HPV se během těhotenství nedoporučuje, ale neexistují žádné důkazy o škodlivosti vakcíny a u žen, které neúmyslně dostanou vakcínu proti HPV v těhotenství, není nutná žádná intervence; zbývající dávky odložte až na dobu po těhotenství; před očkováním není nutné těhotenské vyšetření. Kojící ženy mohou vakcínu dostat.

Vakcína proti HPV je kontraindikována u osob s anamnézou bezprostřední přecitlivělosti na jakoukoli složku vakcíny; to zahrnuje kvasinky (protože vakcína se vyrábí v Saccharomyces cervicae) a latex, který může být součástí krytu hrotu předplněné injekční stříkačky vakcíny HPV2)

Očkování by mělo být odloženo u osob se středně závažným nebo závažným akutním onemocněním; vakcínu proti HPV však lze podat při lehkém akutním onemocnění.

Nejčastěji hlášeným nežádoucím účinkem je mdloba, a přestože není častá, poskytovatelé by měli zvážit pozorování pacienta po dobu 15 minut po podání vakcíny.

Vakcína proti HPV není doporučena k použití v těhotenství. Pokud těhotenství přeruší již zahájenou sérii, mělo by se v ní pokračovat po ukončení těhotenství.

Zpět na začátek

Očkování proti pneumokokům

AACIP doporučuje očkování všech imunokompetentních osob ve věku 65 let a starších 13valentní pneumokokovou konjugovanou vakcínou (PCV 13) i 23valentní pneumokokovou polysacharidovou vakcínou (PPSV23) v sérii; podat 1 dávku vakcíny PCV13, pokud nebyla podána dříve, následovanou 1 dávkou vakcíny PPSV23 nejméně o 1 rok později. Pokud byla dříve podána PPSV23, ale ne PCV13, podejte PCV13 nejméně 1 rok po PPSV23.

Pokud je indikována jak PCV13, tak PPSV23, podejte nejprve PCV13 (PCV13 a PPSV23 by neměly být podány během stejné návštěvy). Další informace o načasování očkování jsou k dispozici na adrese www.cdc.gov/vaccines/vpd/pneumo/downloads/pneumo-vaccine-timing.pdf.

Chronické zdravotní potíže. Dospělí ve věku 19 až 64 let s níže uvedenými chronickými zdravotními stavy by měli dostat 1 dávku PPSV23 (ve věku 65 let a více podejte 1 dávku PCV13, pokud nebyla podána dříve, a další dávku PPSV23 nejméně 1 rok po PCV13 a nejméně 5 let po PPSV23).

• Chronické onemocnění srdce (s výjimkou hypertenze)
• Chronické onemocnění plic
• Chronické onemocnění jater
• Alkoholismus
• Diabetes mellitus
• Kouření cigaret.

Imunokompromitující stavy. Dospělí ve věku 19 let a starší s níže uvedenými imunokompromitujícími stavy by měli dostat 1 dávku PCV13 následovanou 1 dávkou PPSV23 nejméně 8 týdnů po PCV13 a druhou dávku PPSV23 nejméně 5 let po první dávce PPSV23.

• Poruchy imunodeficience (včetně deficitu B- a T-lymfocytů, deficitu komplementu a fagocytárních poruch)
• Infekce HIV
• Anatomická nebo funkční asplenie (včetně srpkovité anémie a jiných hemoglobinopatií)
• Chronické selhání ledvin a nefrotický syndrom.

Dospělí ve věku 19 let nebo starší, kteří mají únik mozkomíšního moku nebo kochleární implantát, by měli dostat s 1 dávkou PCV13 následovanou 1 dávkou PPSV23 nejméně 8 týdnů po PCV13 (pokud byla dávka PPSV23 podána před 65. rokem věku, ve věku 65 let nebo starším podat další dávku PPSV23 nejméně 5 let po poslední dávce PPSV23).

PCV13 je kontraindikován u pacientů, kteří měli závažnou alergickou reakci na jakoukoli vakcínu obsahující difterický toxoid.

Zpět na začátek

Očkování proti hepatitidě A

Dospělé, kteří mají specifický rizikový faktor (viz níže) nebo rizikový faktor nemají, ale chtějí se chránit, očkujte dvoudávkovou sérií vakcíny proti hepatitidě A s jedním antigenem (HepA; Havrix v 0 a 6-12 měsících nebo Vaqta v 0 a 6-18 měsících; minimální interval 6 měsíců) nebo 3dávkovou sérií kombinované vakcíny proti hepatitidě A a hepatitidě B (TWINRIX) v 0, 1 a 6 měsících; minimální intervaly: intervaly: 4 týdny mezi první a druhou dávkou, 5 měsíců mezi druhou a třetí dávkou. Na zasedání ACIP v říjnu 2018 byla vakcína HepA doporučena k použití u osob bez domova.

Rizikové faktory hepatitidy A

• Cestování nebo práce v zemích s vysokou nebo střední endemičností hepatitidy A
• Muži, kteří mají sex s muži
• Injekční nebo neinjekční léčba. užívání drog
• Práce s virem hepatitidy A ve výzkumné laboratoři nebo s nehumánními primáty infikovanými virem hepatitidy A
• Poruchy faktorů srážlivosti
• Chronické onemocnění jater
• Zavřít, osobní kontakt s mezinárodním osvojencem (např. domácnost nebo pravidelné hlídání dětí) během prvních 60 dnů po příjezdu do Spojených států ze země s vysokou nebo střední endemičností (první dávku podejte, jakmile je plánována adopce)
• Zdraví dospělí do 40 let, kteří byli nedávno vystaveni viru hepatitidy A; dospělí starší 40 let mohou dostat HepA, pokud nelze získat imunoglobulin proti hepatitidě A.

Zpět na začátek

Očkování proti hepatitidě B

Očkování dospělých, kteří mají specifický rizikový faktor (viz níže) nebo rizikový faktor nemají, ale požadují ochranu. Časový rozvrh: Série 3 dávek vakcíny proti hepatitidě B s jedním antigenem (HepB) nebo kombinované vakcíny proti hepatitidě A a hepatitidě B (HepA-HepB) v intervalech 0, 1 a 6 měsíců (minimální intervaly: 4 týdny mezi dávkami 1 a 2 pro HepB a HepA-HepB; mezi dávkami 2 a 3 8 týdnů pro HepB a 5 měsíců pro HepA-HepB).

Rizikové faktory pro hepatitidu B

• Chronické onemocnění jater (např. infekce hepatitidou C, cirhóza, ztukovatění jater, alkoholické onemocnění jater, autoimunitní hepatitida, hladina alaninaminotransferázy nebo aspartátaminotransferázy vyšší než dvojnásobek horní hranice normy)
• Infekce HIV
• Riziko expozice krve na kůži nebo sliznici (např. kontakty v domácnosti osob s pozitivním povrchovým antigenem hepatitidy B; dospělí mladší 60 let s diabetem mellitem nebo starší 60 let s diabetem mellitem na základě individuálního klinického rozhodnutí; dospělí v predialyzační péči nebo po hemodialýze či peritoneální dialýze; nedávní nebo současní injekční uživatelé drog; pracovníci ve zdravotnictví a veřejné bezpečnosti, u nichž hrozí riziko expozice krvi nebo tělním tekutinám kontaminovaným krví)
• Riziko sexuální expozice (např. sexuální partneři HBsAg-pozitivních osob; sexuálně aktivní osoby, které nejsou ve vzájemném monogamním vztahu; osoby vyhledávající vyšetření nebo léčbu sexuálně přenosné infekce; a muži, kteří mají pohlavní styk s muži)
• Příjemci péče v zařízeních, kde je vysoký podíl dospělých osob vystaven riziku infekce hepatitidou B (např. zařízení poskytující léčbu pohlavně přenosných chorob, služby léčby a prevence zneužívání drog, programy hemodialýzy a konečného stadia onemocnění ledvin, zařízení pro osoby s vývojovým postižením, zdravotnická zařízení zaměřená na služby pro injekční uživatele drog nebo muže, kteří mají sex s muži, zařízení pro testování a léčbu HIV a nápravná zařízení)
• Cestování do zemí s vysokou nebo střední endemičností hepatitidy B.

Speciální populace
Těhotné ženy s rizikem infekce virem hepatitidy B (např. více sexuálních partnerů v posledních 6 měsících, vyšetřované nebo léčené pro pohlavně přenosnou infekci, nedávné nebo současné injekční užívání drog nebo sexuální partner pozitivní na HBsAg) by měly dostat vakcínu proti viru hepatitidy B a také poradenství ohledně dalších opatření k prevenci infekce virem hepatitidy B.

Zpět na začátek

Očkování proti meningokokům

Rutinní očkování zdravých osob, u kterých není zvýšené riziko expozice Neisseria meningitidis, se po 21. roce věku nedoporučuje.
Podejte 2 dávky vakcíny proti meningokokům séroskupin A, C, W a Y (MenACWY) s odstupem nejméně 8 týdnů a přeočkujte 1 dávkou MenACWY každých 5 let, pokud riziko přetrvává, dospělým s následujícími indikacemi:

• Anatomická nebo funkční asplenie (včetně srpkovité anémie a jiných hemoglobinopatií)
• Infekce HIV
• Přetrvávající nedostatek složky komplementu
• Užívání ekumeny.

Dospělým s následujícími indikacemi podávejte 1 dávku MenACWY a každých 5 let přeočkujte 1 dávkou MenACWY, pokud riziko přetrvává:

• Cestují nebo žijí v zemích, kde se meningokokové onemocnění vyskytuje hyperendemicky nebo epidemicky, včetně zemí v africkém pásmu meningitidy nebo během hadždže
• Riziko vypuknutí meningokokového onemocnění připisovaného séroskupině A, C, W nebo Y
• Mikrobiologové rutinně vystavení N meningitidě
• Vojenští rekruti
• Studenti prvních ročníků vysokých škol, kteří bydlí na kolejích a nedostali MenACWY ve věku 16 let nebo starší.

Pro ochranu proti N meningitidis séroskupiny B lze na základě individuálního klinického rozhodnutí podat vakcínu proti meningokokům séroskupiny B (MenB) mladým dospělým a dospívajícím ve věku 16 až 23 let, kteří nespadají do níže uvedených rizikových kategorií, jako dvoudávkovou sérii MenB-4C (Bexsero) v intervalu nejméně 1 měsíce nebo dvoudávkovou sérii MenB-FHbp (Trumenba) v intervalu nejméně 6 měsíců.
MenB-4C a MenB-FHbp nejsou zaměnitelné.
Osoby, které spadají do níže uvedených rizikových kategorií, by měly dostat 2dávkovou sérii MenB-4C s odstupem nejméně 1 měsíce nebo 3dávkovou sérii MenB-FHbp v intervalu 0, 1-2 a 6 měsíců:

• Anatomická nebo funkční asplenie (včetně srpkovitého onemocnění)
• Přetrvávající nedostatek složky komplementu
• Užívání ekulizumabu
• Riziko z propuknutí meningokokového onemocnění připisovaného séroskupině B
• Mikrobiologové rutinně vystavení N meningitidis.

Zpět na začátek

Očkování proti Haemophilus influenzae typu B

Podávejte vakcínu proti Haemophilus influenzae typu b dospělým při následujících indikacích:
Anatomická nebo funkční asplenie (včetně srpkovité choroby) nebo podstupující elektivní splenektomii: podat 1 dávku, pokud nebyli dříve očkováni (u elektivní splenektomie načasovat vakcínu nejméně 14 dní před splenektomií).
Transplantace krvetvorných kmenových buněk: podávejte 3dávkovou sérii s odstupem dávek 4 týdny počínaje 6 až 12 měsíců po úspěšné transplantaci bez ohledu na anamnézu očkování proti Haemophilus influenzae typu b.

Zpět na začátek

Speciální populace, které vyžadují další pozornost

Těhotné ženy by měly dostat vakcínu Tdap během těhotenství a vakcínu proti chřipce během těhotenství nebo před ním. Živé vakcíny (např. MMR) jsou kontraindikovány.
Dospělí s asplenií mají specifická doporučení pro očkování z důvodu zvýšeného rizika infekce zapouzdřenými bakteriemi. Anatomická nebo funkční asplenie zahrnuje vrozenou nebo získanou asplenii, dysfunkci sleziny, srpkovitou anémii a jiné hemoglobinopatie a splenektomii.
Dospělí s imunosupresí by se obecně měli vyhnout živým vakcínám. Inaktivované vakcíny (např. pneumokokové vakcíny) jsou obecně přijatelné. Mezi vysoce imunosuprimované patří infekce HIV s počtem CD4 buněk 6 ,7

Zpět na začátek

Shrnutí

• Stav očkování dospělých pacientů by měl být pravidelně kontrolován, aby mohli být průběžně očkováni.
• Chřipka by měla být nabízena každoročně všem dospělým, zatímco u ostatních vakcín se doporučuje pravidelné přeočkování (např. každých 10 let u Td) a některé zvláštní situace mohou vyžadovat přeočkování nebo nové očkovací série (např. epidemie MMR, epidemie meningitidy).
• Ačkoli je očkování bezpečné a účinné, není dostatečně využíváno. Lékaři by měli očkování svým pacientům doporučovat a snažit se vyvracet mýty a dezinformace.
• Aktuální informace o očkovacím kalendáři jsou k dispozici u amerického Centra pro kontrolu a prevenci nemocí; viz www.cdc.gov/vaccines.

Zpět na začátek

1. US Centers for Disease Control and Prevention. Doporučený očkovací kalendář pro dospělé ve věku 19 let a starší, Spojené státy, 2018. https://www.cdc.gov/vaccines/schedules/downloads/adult/adult-combined-schedule.pdf. Přístup 6. června 2018.
2. Kim DK, Riley LE, Huner P. Advisory Committee on Immunization Practices recommended immunization schedule for adults aged 19 years or older-United States, 2018. MMWR Morb Mortal Wkly Rep 2018; 67(5):158-160.
3. Grohskopf LA, Sokolow LZ, Broder KR, et al. Prevention and control of seasonal influenza with vaccines. Doporučení Poradního výboru pro očkovací postupy – Spojené státy, chřipková sezóna 2016-17. MMWR Recomm Rep 2016; 65(RR-5):1-54.
4. Marin M, Marlow M, Moore KL, Patel M. Recommendation of the Advisory Committee on Immunization Practices for the use of a third dose of mumps virus-conclusive vaccine in persons at increased risk for mumps during an outbreak. MMWR Morb Mortal Wkly Rep 2018; 67(1):33-38.
5. Dooling KL, Guo A, Patel M, et al. Recommendations of the Advisory Committee on Immunization Practices for the use of herpes zoster vaccines. MMWR Morb Mortal Wkly Rep 2018; 67(3):103-108.
6. Rubin LG, Levin MJ, Ljungman P, et al. 2013 IDSA clinical practice guideline for vaccination of the immunocompromised host. Clin Infect Dis 2014; 58(3):e44-e100.
7. Kroger AT, Duchin J, Vázquez M. General Best Practice Guidelines for Immunization (Obecné doporučené postupy pro očkování). Pokyny pro osvědčené postupy Poradního výboru pro očkovací postupy (ACIP). https://www.cdc.gov/vaccines/hcp/acip-recs/general-recs/downloads/general-recs.pdf. Přístup 11. června 2018.

Zpět na začátek

.