Carl Jung je znám jako praotec analytické psychologie. Věřil, že náboženské projevy se projevují z touhy psychiky po vyváženém stavu vědomí a nevědomí zároveň. Jung strávil mnoho let studiem a praxí se Sigmundem Freudem, ale kvůli této specifické teorii se jejich cesty rozešly. Jung předpokládal, že kolektivní nevědomí je společné všem lidem. Základem této teorie byly specifické archetypy a vzorce, které určují, jak lidé zpracovávají psychické obrazy. V průběhu dějin a napříč všemi kulturami si mytologie a studium snů udržely společnou nit. Jung věřil, že každý člověk usiluje o dosažení celistvosti dosažením harmonie ve vědomí a nevědomí a že toho lze dosáhnout prostřednictvím studia snů.
- Koncepce jungovské psychoterapie
- Hloubková psychologie
- Archetypální psychologie
- Jungův vliv na psychodynamickou psychologii
- Moderní nástroje hodnocení
Koncepce jungovské psychoterapie
- Aktivní imaginace: Jung vytvořil pojem aktivní imaginace jako způsob, jak popsat překlenutí mezery mezi nevědomím a vědomím. Pomocí imaginace, fantazie, snů a meditace je klient schopen uvést své nevědomí do přítomnosti prostřednictvím vyprávění nebo jednání. Aktivní imaginace se opírá o klientovo neřízené pozorování jeho představ nebo snů, nikoli o zamýšlený obraz jeho přání.
- Individuace: Individuace je proces analytické psychologie, díky němuž se jedinec vyvíjí v toho, kým má skutečně být. Jedinci s emočními potížemi mají často pocit, že žijí roztříštěný, nesourodý život naplněný různými stupni emočních prožitků. Pokrok vpřed je často narušen v důsledku vnitřního konfliktu a sebedestrukce pramenící ze segregace různých já v člověku. Individualizace zahrnuje integraci všech minulých pozitivních i negativních zkušeností člověka tak, aby mohl žít zdravý, produktivní a emocionálně stabilní život. Individualizace umožňuje člověku stát se jedinečným a v podstatě individuálním vůči ostatním lidským bytostem a kolektivnímu nevědomí. Proces individuace probíhá různými metodami, včetně výkladu snů a aktivní imaginace, a dává vzniknout zralému, celostně zdravému a harmonickému jedinci.
- Kolektivní nevědomí: Jung jako první použil termín kolektivní nevědomí jako prostředek k popisu projevu nevědomí, který vykazuje každá živá bytost s nervovou soustavou. Kolektivní nevědomí, spíše než aby disponovalo pouze zkušenostmi z naší osobní historie nebo naší psychiky, organizuje všechny zkušenosti v rámci druhu. Jung věřil, že kolektivní nevědomí je spíše dědičné a vlastní každé bytosti než výsledkem konkrétních událostí. Kolektivní nevědomí uchovává duševní obrazy, které nelze vysvětlit historicky nebo na základě zkušenosti, ale existují pouze jako vedlejší produkt evoluce.
- „Logos“ v Jungových teoriích: Jung používal pojem „logos“ také ve svých filozofických teoriích. Logos podle Junga představoval skutečnost nebo rozum. Jung často označoval kontrast mezi vědomím a nevědomím jako logos versus mythos. Kromě toho Jung věřil, že logos je mužská verze pro racionalitu, kdežto ženský protějšek, eros, představuje psychickou dispozici nebo emoce.
- Nekyia: Nekyia je klíčovou složkou Jungovy analýzy. Nekyia neboli proces pronikání do nevědomí je podle Junga záměrná a rozhodná činnost. Věřil, že nekyia, temná cesta do nebezpečného místa, je nezbytným procesem, kterým lze dosáhnout individuace. Ti, kdo cestovali do hlubin své vnitřní psychiky a zpět, byli díky tomu mnohem lepší.
Hlubinná psychologie
Hlubinná psychologie je jedním z mnoha terapeutických přístupů odvozených z Jungovy psychologie. Tato metoda spočívá v odhalování motivů, které se skrývají za duševními problémy, jako prostředku k jejich léčbě. Během hloubkové psychologie pracuje terapeut s klientem tak, aby odhalil zdroj jeho problému, nikoliv symptomy s ním spojené. Jakmile jsou maladaptivní motivy identifikovány, mohou být transformovány, což vede ke zdravějšímu, pozitivnějšímu myšlení a chování.
Jedním z fenoménů, který v hlubinné psychologii existuje, je fenomén „zraněného léčitele“. Když terapeut pracuje s klientem, který má podobná emoční zranění, uvědomí si tuto dynamiku a může neúmyslně přenést svá zranění zpět na klienta. Tento proces protipřenosu může být škodlivý jak pro terapeuta, tak pro klienta, protože vystavuje terapeuta zraněním jeho klienta, a tím potenciálně infikuje terapeutický proces.
Archetypální psychologie
Archetypální psychologie, vycházející z archeologie a antropologie, je jednou ze strategií, která se často používá k odhalení nevědomých motivů. Jung studoval, jak historická náboženství, božstva a báje ovlivňují pocit jedince. Archetypální psychologie teoretizuje, že sny a psychika člověka jsou propojeny s jeho vírou a že toto spojení formuje jeho chování, myšlenky a emoce. Archetyp symbolizuje kolektivní životní zkušenosti jedince a určuje, jaká rozhodnutí, vědomá i nevědomá, člověk činí. Archetypální psychologie se zaměřuje na duši člověka a Jung a jeho předchůdci našli podobnost v archetypech legend a pohonu, který je lidskou motivací. Archetypální psychologové dodnes považují archetypy za významnou sílu ve vývoji psychologické konstrukce jedince.
Jungův vliv na psychodynamickou psychologii
Ačkoli Jung nebyl zakladatelem psychodynamiky, svými příspěvky tento obor výrazně ovlivnil. Jung věřil, že psychika neboli duše směřuje k individuaci. Jeho psychodynamická psychologie se točila kolem archetypů v kolektivním nevědomí, stejně jako kolem osobního nevědomí a ega. Jung také věřil v transcendentní funkci, která byla rozptýlením archetypů v rámci kolektivního nevědomí. Jungovy psychodynamické teorie zahrnovaly uznání duchovní přítomnosti v každém člověku a také různé organizující prvky v psychice. Společně tyto prvky a archetypy mohly občas propuknout v nesoulad a způsobit vnitřní konflikt.
Moderní hodnotící nástroje
Jungovy teorie ovlivnily také mnoho hodnotících nástrojů používaných v dnešní psychoterapii. Myers-Briggsův typový indikátor (MBTI), který vyvinuly Isabel Briggs Myersová a Katharine Cook Briggsová, vychází z teorií, které Jung zkoumal ve své knize Psychologické typy. Tento osobnostní nástroj je dnes jedním z nejpoužívanějších měřítek na celém světě.
Další měřítko, Jungův typový index (JTI), vyvinuté v roce 2001, navrhli Hallvard E. Ringstad a Thor Odegard s cílem poskytnout přesnější posouzení preferenčního způsobu psychologického zpracování člověka. JTI vychází ze specifických psychologických funkcí nastíněných Jungem a je prezentován stručnějším a univerzálně srozumitelnějším způsobem. JTI v několika zemích nahradil MBTI a je považován za životaschopnou a dostupnější možnost měření psychologické osobnosti. Další variantou těchto testů je Keirsey Temperament Sorter. Přestože také volně vychází z Jungových teorií, jeho obsah a použití se od JTI i MBTI značně liší.
.