Chet Baker se narodil jako Chesney Henry Baker, Jr., 23. prosince 1929. Chetův otec Chesney Henry Baker starší měl rovněž hudební talent jako kytarista. Poloprofesionálně hrál v country a westernové kapele. Chetova matka Vera byla osmnáctiletá farmářská dívka, která se s Chetem starším seznámila, když hrál na místní tancovačce v Yale v Oklahomě.
Prvních deset let Chetova života strávil v Oklahomě. Matka ho brala na všechny místní talentové soutěže, které nikdy nevyhrál. Pravidelně také zpíval v kostele.
V roce 1940 se kvůli nedostatku práce pro Chetova otce v Oklahomě rodina přestěhovala do Glendale v Kalifornii. Když bylo Chetovi třináct let, přinesl jeho otec domů trombon. Trombon se příliš neosvědčil, protože Chet byl ve srovnání s trombonem malý. Chet starší trombon odebral a nahradil ho trubkou.
Netrvalo dlouho a začal hrát ve školní kapele. Po škole chodil do bowlingové aliance, kde sbíral kuželky a znovu je stavěl. To bylo ještě předtím, než se začaly používat automatické stroje na stavění kuželek. Vydělával dobré spropitné, protože v tom byl velmi rychlý.
V roce 1946 Chetova matka a otec podepsali papíry, aby mohl narukovat do armády. Brzy se ocitl v německém Berlíně. Stejně rychle se pak stal členem 298. armádní kapely. Po roce byl z armády propuštěn a vrátil se do Los Angeles . Zapsal se do kurzu hudební teorie na El Camino College. Absolvoval jeden ročník.
Chet se opět přihlásil do armády a nastoupil do Presidio Army Band v San Francisku. Celý den hrál v kapele a večer šel spát. Vstával v jednu hodinu ráno a chodil hrát až do šesti hodin, pak se vracel včas na budíček, hrál v kapele a pak šel zase spát. Takhle to dělal asi rok, dokud ho nepřeveleli na základnu Huachuca v arizonské poušti. I když mohl hrát v kapele, život mimo Los Angeles se Chetovi nelíbil. Po několika měsících Chet dezertoval. Byl pryč asi týden a pak se rozhodl, že bude lepší se vrátit. Poté, co se přihlásil vojenským úřadům, prošel sérií psychiatrických testů ve vojenské nemocnici a byl prohlášen za neschopného vojenské služby. Byl propuštěn s vyznamenáním.
Jedna z prvních nahrávek, na které lze Cheta slyšet hrát, pochází ze záznamu z koncertu v „Trade Winds Club“ z 24. března 1952. Chet hrál všude, kde se dalo, a..
Přibližně v té době obdržel slavný telegram od Dicka Bocka, šéfa společnosti World Pacific Records, že „Bird“ pořádá ve tři hodiny odpoledne konkurz na trumpetistu v „Tiffany Clubu“. Byli tam všichni trumpetisté v Los Angeles. Někdo musel dát Charliemu vědět, že Chet dorazil do klubu, protože osobně požádal, aby Chet Baker přistoupil k mikrofonu. Naštěstí „Bird“ zavolal několik skladeb, které Chet znal. V polovině konkurzu „Bird“ zastavil kapelu a oznámil, že konkurz skončil a že Chet byl přijat. Bylo mu 22 let. Poté hrál s Charliem Parkerem na západním pobřeží a také na krátkém turné po Kanadě.
V létě 1952 založil Gerry Mulligan kvartet. Chet a Gerry spolu hráli na různých koncertech v okolí Los Angeles, takže nebylo překvapením, když Cheta najal do své kapely. Vydrželo to asi rok, než si Mulligan musel odpykat devadesátidenní trest. Bohužel se Chet a Gerry už nikdy nedali dohromady jako kvartet. Chet zůstal v Haigu a hrál například se Stanem Getzem a dalšími.
Brzy se ozvala společnost World Pacific Records a podepsala s Chetem smlouvu. Chet rychle vytvořil vlastní kvartet s Russem Freemanem, Redem Mitchellem a Bobbym Whitem, a to hned na své první nahrávce pro World Pacific. Chet a kapela si okamžitě získali pozornost kritiků a milovníků jazzu po celém světě. Několik dalších let vyhrával nebo se umisťoval v první pětce jazzových anket časopisů Downbeat a Metronome. Kapela se rozpadla v létě 1955. Udržet kapelu pohromadě není snadné. Docházelo ke konfliktům kvůli penězům a dalším záležitostem.
1. března 1955 .podepsal Chet smlouvu se společností GRAVIS PRODUCTIONS, INC. která měla produkovat film pro COLUMBIA PICTURES CORPORATION Ve filmu s názvem „Hell’s Horizon“ hrál John Ireland. Byl to válečný film a Chet měl hrát roli střelce „JOCKEY. “ Pracovní dny trvaly dva týdny – 8., 9., 10., 14., 15., 16., 17. a 18. března 1955. studio bylo Chetovým výkonem ohromeno a Columbia mu nabídla sedmiletou smlouvu. Chet nabídku bez váhání odmítl. Jeho důvod – „Nelíbilo se mi stát celý den několik hodin, abych natočil pár minut filmu. Chci jen hrát – nic víc.“
O sedm měsíců později odjel na sedmiměsíční turné po Evropě. Připojili se k němu pianista Dick Twardzik, basista Jimmy Bond a bubeník Peter Littman. Kvůli předčasné smrti pianisty Dicka Twardzika 21. října 1955 skupina nahrála jen několik nahrávek.
Šok ze ztráty Dicka a nutnosti pokračovat v turné postavil Cheta před nutnost najmout další hudebníky. Bylo mnoho špičkových hudebníků, kteří s Chetem rádi hráli. Do jejich řad patřili hudebníci jako Lars Gullen, Bobby Jaspar Jacques Pelzer, Benoit Quersin a další.
Chet Baker Quintet „You Don’t Know What Love Is“ Řím, leden 1956
Chet Baker (tp, zpěv) Jean-Louis Chautemps (ts) pravděpodobně Francy Boland (p) Eddie de Haas (b) Charles Saudrais (dm).
Jeho pobyt v Evropě trval do dubna 1956, kdy přijel zpět do Spojených států Okamžitě založil další skupinu, podepsal další smlouvu s World Pacific a pustil se znovu do nahrávání. Chet pokračoval v získávání cen, v letech 1957,58 a 59 získal ocenění v anketě Playboy All Star Jazz Polls.
Chet obdržel jednu z cen Playboye v televizní show Tonight, N.Y.C., koncem roku 1956, toto vystoupení vyšlo na albu „The 2 Trumpet Geniuses Of The 50’s“.
Brzy Chet experimentoval se stejnou drogou, která zabila Dicka. To vedlo k počátku jeho problémů s drogami a zákonem v prvních letech. Po několika drogových zátazích a trestu čtyř měsíců na Rikerově ostrově, z nichž si odseděl dva, za dobré chování, se Chet rozhodl vrátit do Evropy, kde cítil, že je jako umělec více oceňován.
Na podzim roku 1959 se Chet ocitl při práci v Itálii. Koncerty a klubová vystoupení ho zaměstnávaly. V únoru 1960 se seznámil se svou budoucí ženou Carol Jacksonovou, anglickou modelkou. Jen o několik měsíců později, v létě roku 1960, se Chet předávkoval a byl zadržen v Lucce spolu s lékaři, kteří mu dodávali návyk. V dubnu 1961 byl Chet odsouzen k 16 měsícům vězení, ale v prosinci byl propuštěn. V Itálii si našel práci ve studiu a u filmu a zůstal tam až do roku 1964, kdy byl přistižen v Německu a deportován.
Chet Baker, televizní show, Turín, Itálie 1959
Chet Baker (hlas, trumpeta) Lars Gullin (saxofon) Glauco Masetti (kontrabas) Romano Mussolini (klavír) Franco Cerri (kytara) Jimmy Pratt (bicí)
Vystoupení Cheta Bakera v italském filmu „Urlatori alla sbarra“ 1960
Chet Baker Vystupuje v roli ve filmu „Tromba Fredda“ 1963
Během svého působení v Itálii, Chet natočil v roce 1963 film italského režiséra Enza Nassa. Film se jmenoval Tromba Fredda
V březnu 1964 přijel Chet opět do Spojených států poté, co byl za podobný přestupek deportován z Berlína v Německu. Bez peněz v kapse se musel nechat odvézt do New Yorku od policie, která mu na letišti přišla naproti. Po téměř pětiletém pobytu v Evropě bylo všechno jinak. Jazzová scéna se hodně změnila. Začala britská invaze a všichni se teď zajímali o rockovou hudbu. Jazz musel ustoupit do pozadí.
Právě v této době se dostal do rukou bezohledného manažera a jeho problémy začaly znovu.
Za šest týdnů si poslal pro Carol a jejich malého syna Deana, který se narodil v Anglii 25. prosince 1962. O osmnáct měsíců později se ocitl doslova na ulici s Carol, Deanem a novým dítětem Paulem, narozeným v New Yorku 11. září 1965. Jeho „manažer“ ho finančně připravil o všechno a neotevíral mu ani dveře nebo telefon.
Chet vydal několik nahrávek, které mu patřily, ale později se zjistilo, že byly vyrobeny na labelu Prestige nelegálně.
Tenkrát si Chet sbalil těch pár věcí, co mohl, do pronajatého kombíku a odjel přes celou zemi do Kalifornie do domu své matky. Opět netrvalo dlouho a podepsal smlouvu s World Pacific a začal znovu nahrávat. Chet hrál s kapelou Mariachi Band Bohužel nenahrával hudbu, kterou rád hrál. Umožnilo mu to ale na chvíli uživit mladou rodinu.
Zjistil, že jezdí na koncerty mimo město. Raději by pracoval v okolí města, ale práce prostě nebyla. Výlet do Colorada na začátku jara 1966 ho zastihl při hraní s Philem Ursem, opět jedním z jeho oblíbených hudebníků, Záznam tohoto klubového rande je k dispozici jako „Live at Gaetano’s“ na značce CCB.
To nejhorší mělo teprve přijít. V den, kdy se 22. července 1966 narodilo jeho třetí dítě, Melissa, byl Chet v kalifornském Sausalitu přepaden. Rande v klubu se konalo už za dva týdny. Byla to jeho poslední noc v klubu. Právě dostal zaplaceno a chystal se k návratu domů. Jen kousek od klubu ho přepadlo pět mladíků. Peníze se mu podařilo udržet, ale ošklivě ho zbili a vylámali mu všechny zuby. Druhý den ráno přijela Carol domů s novým dítětem a krátce nato jí zavolal Chet a vysvětlil, co se mu stalo. Byl na autobusovém nádraží v San Francisku a čekal na autobus domů.
Po dvou letech na sociálních dávkách, kdy se znovu učil hrát na svůj nástroj, byl Chet připraven vystoupit na veřejnosti. Zpočátku jen tu a tam posedával v malých kavárnách nebo podobných místech. Pokaždé, když hrál, získával o něco větší sebedůvěru. V roce 1968 hrál v Melody Room v Hollywoodu. Situace se zlepšila. V roce 1970 podepsal smlouvu s Verve, Vydal album „Blood, Chet and Tears“
V roce 1973 při koncertě s Dizzym Gillespiem se dali do řeči. Dizzy nabídl Chetovi, že mu pomůže zapsat se do Half Note v New Yorku. Dizzy byl dobrým přítelem majitelů a hned jim zavolal. Brzy Chet odjel do New Yorku poprvé po osmi letech.
Jeho hra stále nebyla silná, ale čím více hrál, tím byla silnější. Po jeho dvoutýdenním vystoupení v Half Note se věci trochu zpomalily. Tu a tam pracoval a dařilo se mu udržovat si přiměřenou zaměstnanost, ale peníze pravidelně nepřicházely. V listopadu 1974 natočil album s Paulem Desmondem pro CTI Records. Brzy poté, 24. listopadu, se uskutečnil reunion s Gerrym Mulliganem v Carnegie Hall. Společnost CTI Records byla u toho, aby tuto nabitou akci zaznamenala.
Po Carnegie Hall se Chet poohlížel po klubu, ve kterém by mohl pravidelně vystupovat. Těžko se hledal, ale podařilo se mu přemluvit Strykers Pub v New Yorku. Začínal o víkendech, ale brzy pracoval každý večer kromě neděle a pondělí. Klub se začal každý večer plnit. Dařilo se mu. „Strykers“ vydržel několik měsíců Během téže doby hrál také ve „Village Vanguard“ a „Village Gate“.
V červenci 1975 Chet odjel do Itálie. Byl to jeho první návrat do země, kterou tolik miloval. Bylo to už třináct let. Neustále pracoval a cestoval po celé Evropě. Během poloviny sedmdesátých a osmdesátých let získal na své cestě několik ocenění. Mnoho jeho evropských nahrávek vzniklo bez jeho vědomí a nikdy za ně nedostal zaplaceno.
Chet Baker Live In Holland 1975
Cestování pro něj bylo náročné a velmi únavné. Každých pár měsíců se mu podařilo vrátit domů do New Yorku, ale ať se snažil, jak se snažil, našel si ve Spojených státech dost práce, aby zaplatil účty, nešlo to. Přicházely nabídky a on se zase vracel do Evropy.
Znovu doma v roce 1977 nahrával pro A&M Records a Artists House. Samozřejmě měl stále bookingy, aby se mohl vrátit do Evropy. Jeho čas doma byl omezený, pokud nemohl najít práci ve Spojených státech. Pokaždé, když se vrátil domů, se rozhlížel, jestli by nemohl zůstat déle, ale příležitosti prostě nebyly. Pak přišel ten nevyhnutelný telefonát s výzvou, aby kvůli rezervaci odjel ještě dřív.
Chet hrál po celé Evropě, mnoho jeho koncertů vyšlo na značkách Enja, Philology a Steeplechase.
Rozhovor s Chetem Bakerem o drogách a jazzu, 1980
Interview v italštině s anglickými titulky
„AN EVENING WITH CHET BAKER“ (aka „LIVE AT LE DREHER 1980“)
Chet Baker s kvintetem natočený živě v Paříži v Le Dreher 29. února, 1980
V roce 1982 se Chet vrátil do svého rodného města Yale v Oklahomě, při návštěvě rodiny Chet získal vystoupení v Tulse v Oklahomě a hrál v „Nine of Cups Club“, bylo nahráno majiteli klubu a vydáno na značce Fantasy records pod názvem „Out Of Nowhere“
Chet Baker & Stan Getz: Live In Stockholm 1983
Chet Baker (trubka) Stan Getz (tenorsaxofon) Jim McNeely (piano) George Mraz (baskytara) Victor Lewis (bicí), Stockholm, Švédsko, Sodra Theatre, 18. února 1983.
Chet Baker (trubka) Sal Nistico (tenorsaxofon) Lorne Lofsky (kytara) Chris Connors (baskytara) Art Frank (bicí) Renaissance II, Buffalo, NY, 11. listopadu 1984
V roce 1984, kdy byl Chet opět na návštěvě u rodiny v Oklahomě, získal koncert na východním pobřeží, v Buffalu ve státě New York, kde hrál se Salem Nisticem a Lornem Lofskym v klubu „Renaissance II“, byl živě vysílán jednou z místních rozhlasových stanic a master záznam byl po Chetově smrti předán do pozůstalosti, byl vydán na značce pozůstalosti, nejprve jako „Live in Buffalo“ a poté „Live at Renaissance II“
Chet Baker Quintet
Chet Baker (trubka) Fred Raulston (vibes) Floyd Darling (piano) Kirby Stuart (baskytara) Paul Guerrero (bicí) Martha Burks (zpěv)Dallas, TX, 13. ledna 1985
Chet Baker Candy
Nahrávka z roku 1985 představuje legendárního jazzového trumpetistu Cheta Bakera, kterého doplňují Michel Graillier a Red Mitchell na klavír a Jean-Louis Rassinfosse na kontrabas. Součástí je také rozhovor s Bakerem. Stockholm, Švédsko, 30. června 1985
Chet Baker Trio With Van Morrison „Live at Ronnie Scott’s“
Chet Baker (trubka) Michel Graillier (piano) Ricardo Del Fra (kontrabas) Van Morrison (zpěv -9) Ronnie Scott’s Club, Londýn, Anglie, 24. listopadu, 1986
Chet Baker „Let’s Get Lost“ Dokumentární film
Chet Baker (trubka) Frank Strazzeri (piano) Nicola Stilo (kytara -12) John Leftwich (baskytara) Ralph Penland (bicí -1/5)Hollywood, Kalifornie Paříž, Francie, leden-květen 1987
Chet Baker Quartet „Live In Tokyo“
Chet Baker (trubka) Harold Danko (klavír) Hein Van De Geijn (kontrabas) John Engels (bicí) Hitomi Kinen Kodo, Tokio, Japonsko, 14. června 1987.
Chet Baker Last Interview
Chet Baker, Alain Jean-Marie, Michel Grailler, Nicolas Stilo, Georges Brown, Jean Bardy, Amsterdam, 31. prosince 1987
Chet Baker „Live In Stuttgart 1988“
Chet Baker (tp, vocals) Nicola Stilo (fl,g) Walther Schomocker (b) Vincent Seno (dm), „Theaterhaus“, Stuttgart, Německo, 17. dubna 1988
Chet Baker The Final Days
„Upozornění tento záznam obsahuje záběry z vyšetřování jeho smrti“
Rozhovory s : Russ Freeman, William Claxton, Chet Baker, Evert Hekkema, Rob van Bavel, Jacques Pelzer, Philippe Catherine atd.
Chet strávil většinu ze svých posledních 15 let cestováním sem a tam mezi Evropou a Spojenými státy. To byl jeho životní styl. Tohle dělal rád. Chet zemřel přibližně ve tři hodiny ráno v pátek 13. května 1988 poté, co „údajně“ vypadl z okna hotelu v nizozemském Amsterdamu. Bylo mu 58 let. Chet byl uložen k poslednímu odpočinku vedle svého otce na hřbitově Inglewood Park v kalifornském Inglewoodu 21. května 1988.
Životopis Cheta Bakera
.