Stewart v roce 1983 (Can J Physiol Pharmacol 1983: 61: 1444) znovu zavedl plazmatický buffer base pod názvem „strong ion difference“ (SID). Pufrovou bázi původně zavedli Singer a Hastings v roce 1948 (Medicine (Baltimore) 1948: 27: 223). Plazmatická pufrovací báze, která se prakticky rovná součtu bikarbonátových a albuminátových aniontů, může být zvýšena v důsledku nadbytku báze nebo v důsledku zvýšené koncentrace albuminu. Singer a Hastings nepovažovali změny albuminu za acidobazickou poruchu, a proto jako měřítko nerespirační acidobazické poruchy použili přebytek báze, tj. skutečnou pufrovou bázi minus pufrovou bázi při normálním pH a pCO2. Stewart a jeho následovníci však považují změny koncentrace albuminu za acidobazické poruchy: pacient s normálním pH, pCO2 a přebytkem bazí, ale se zvýšenou plazmatickou pufrovou bází v důsledku zvýšené koncentrace albuminu v plazmě, dostane diagnózu metabolická (silná iontová) alkalóza (protože je zvýšená plazmatická pufrová báze) v kombinaci s metabolickou hyperalbuminemickou acidózou. Extrapolací na plnou krev by anémie a polycytemie měly představovat typy metabolické alkalózy, resp. acidózy. To ukazuje, že Stewartův přístup je absurdní a anachronický v tom smyslu, že zvýšení nebo snížení jakéhokoli aniontu je interpretováno jako ukazatel nadbytku nebo deficitu určité kyseliny. Jinými slovy, jedná se o návrat k archaickým definicím kyselin a zásad, které jsou totožné s anionty a kationty. Docházíme k závěru, že acidobazický stav (stav vodíkových iontů) krve a extracelulární tekutiny je popsán v termínech arteriálního pH, arteriálního pCO2 a přebytku extracelulární báze. Měří se pomocí moderního analyzátoru pH a krevních plynů. Elektrolytový stav plazmy je popis nejdůležitějších elektrolytů, které se obvykle měří ve venózní krvi pomocí specializovaného analyzátoru elektrolytů, tj. Na+, Cl-, HCO3- a K+. K aniontům významně přispívají albuminové anionty, ale jejich výpočet vyžaduje kromě albuminu i měření pH, které je obvykle irelevantní. Koncentrace bikarbonátu může být použita jako screeningový parametr nerespirační poruchy acidobazické rovnováhy, pokud se berou v úvahu respirační poruchy. Porucha stavu vodíkových iontů automaticky zahrnuje poruchu stavu elektrolytů, zatímco opačně tomu být nemusí.