Vzhledem k situaci ve světě, kde hororoví fanoušci po celém světě uvízli v karanténě a v úkrytu na místě, nemůže být lepší čas vžít se do situace někoho jiného. Jak to udělat lépe než sledováním hromady found footage hororů? Když nemůžete vyjít ven a chytit život za pačesy, můžete se klidně dívat, jak ho někdo jiný chytá za kameru a prožívá ho za vás v celé jeho rozmazané, nejisté podivuhodnosti.
Found Footage může být nevyzpytatelný subžánr. Protože má jednu z nejnižších vstupních bariér ze všech typů narativního hraného filmu, vyprodukují nezávislí filmaři ročně stovky found footage filmů. Filmů found footage vzniká tolik, že zaplavují Amazon Prime a mohou snadno zahltit běžného diváka. Nepomáhá ani to, že mnohé z těchto snímků jsou nenáročné slátaniny, které jsou v lepším případě nudné a v horším urážlivě příšerné.
Tato dichotomie vede mnoho hororových fanoušků k tomu, že se tomuto žánru samozřejmě vysmívají, a to až do té míry, že recenze found footage filmů často začínají doložkou, v níž recenzent toto konstatuje. V některých případech to může být spravedlivý přístup, ale také to vede k přehlížení mnoha skvostů, zejména ve výše zmíněné většině filmů přímo pro Amazon.
Tento seznam je určen k oslavě těchto vydání a podobně přehlížených found footage filmů, které si zaslouží vaši pozornost. Nečekejte, že se zde objeví zásadní novinky jako The Blair Witch Project nebo Paranormal Activity. Nečekejte ani menší tituly jako Willow Creek Bobcata Goldthwaita, As Above, So Below Johna Ericka Dowdlea nebo The Sacrament Ti Westa. Místo toho chci opravdu vnést světlo do filmů, které můžete najít na třetí nebo čtvrté stránce „Customers Also Watched“ na Amazonu, nebo které se mohou objevit při prohledávání zahraničních filmů nebo při hlubším pohledu do režisérovy filmografie.
Mám to štěstí, že se mi dostává neobvykle velké dávky found footage, a to díky San Francisco Unnamed Footage Festival, ojedinělému filmovému festivalu, který se zaměřuje výhradně na found footage horory. Mnoho z těchto filmů jsem objevil díky jejich programu a doporučením, i když několik jich pochází i mimo tuto sféru.
Schod do tmy (Rafael Cherkaski, Francie, 2013)
Známý také jako Sorgoï Prakov, Můj evropský sen a později jako Sestup do tmy: Můj evropský sen, Sestup do tmy je francouzský film, který lze nejsnáze popsat jako „Borat, ale found footage horor“. Film byl původně zveřejněn přímo na YouTube bez jakéhokoli kontextu, ale rychle byl stažen kvůli tomu, že obsahoval nelegální záběry francouzské policie. Později byl převzat serverem POVHorror.com, přestříhán, vydán na Amazonu, poté znovu přestříhán a znovu vydán.
Sleduje Sorgoje Prakova, novináře z fiktivní východoevropské země Sdorvie. Je v Paříži v rámci turné „Evropský sen“, kdy cestuje po Evropě ve tvaru srdce, poznává památky, setkává se s místními obyvateli a natáčí dokument pro veřejnoprávní televizi Sdorvie. Jak se dá očekávat, věci se pro Sorgoie vyvíjejí mimořádně špatně. Brzy zjistí, že památky, které má v plánu vidět, mu natáčení neumožňují a místní obyvatelé Paříže jsou v lepším případě frigidní a v horším nepřátelští. Ti, kteří jeho misi přijímají, ho zahrnují drogami a alkoholem.
Dělá stále horší a horší rozhodnutí, v důsledku čehož přijde o kameru, pas, hotel i peníze. Se zhoršující se situací se zhoršuje i jeho duševní stav, což vede k bezdomovectví, násilí a zkaženosti.
Jedná se o drsný, nepříjemný film. Je ošklivý a krutý jak k hlavnímu hrdinovi, tak k těm, kteří se mu připletou do cesty. Začíná pomalu a první polovina spoléhá na spoustu nepříjemného humoru, ale odměna stojí za to, když film dospěje k násilnému třetímu aktu.
Rafael Cherkaski, který film také režíroval, odvádí v hlavní roli vynikající práci. Aby dokázal prodat svou roli a titulní sestup hlavního hrdiny, zhubl Charkaski během tříměsíčního natáčení filmu až o 50 kg. Je zarážející, když na konci filmu vidíme hlavního hrdinu bez trička a uvědomíme si, že kdysi obtloustlý protagonista je nyní téměř štíhlý a zcela rozcuchaný.
Záznam sladké vraždy (Kōji Shiraishi, Jižní Korea/Japonsko, 2014)
Kōji Shiraishi možná není nejznámější jméno mezi hororovými režiséry, ale jeho filmy vám určitě něco řeknou. Stojí za mistrovským found footage filmem Noroi: Prokletí, stejně jako za půltuctem dalších found footage filmů a také za mainstreamovější nabídkou, jako je Carved: The Slit Mouth Woman, Grotesque a nedávno Sadako vs. Kayako.
Záznam o sladké vraždě je jeho nejnovějším found footage filmem a navzdory datu vydání v roce 2014 se film dostal na americký trh až v roce 2019, kdy jej vydala společnost Unearthed Films (distributor extrémních hororů jako Americké morče a Srbský film). Mám podezření, že toto označení odradilo diváky, kteří nemají zájem o grotesknější nabídku společnosti Unearthed. Mohu s jistotou říci, že Záznam sladké vraždy je mírnější než jejich transgresivnější nabídky, ale stále rozkošně zvrácený.
Záznam sladké vraždy sleduje jihokorejského reportéra (Kkobbi Kim) a japonského kameramana (hraje ho Širaiši), kteří jsou pozváni k rozhovoru se sériovým vrahem na svobodě. Když dorazí na místo, ten je zažene do opuštěného bytu a trvá na tom, aby pokračovali v natáčení. Přizná se, že provádí rituál, při němž po zavraždění 27 lidí oživí spolu se všemi svými oběťmi i svého přítele z dětství.
Záznam sladké vraždy je bezpochyby nejlépe zpracovaným filmem na tomto seznamu. Odehrává se v podstatě v jediném záběru (nebo je alespoň mimořádně dobře sestříhaný, aby tak vypadal) a vyznačuje se téměř nepřetržitým napětím, střeva drásajícím násilím a neuvěřitelnou choreografií, zejména vzhledem k formátu. Shiraishi je za kamerou opravdu mistr.
Zejména tento film by však měl mít výhradu: je v něm sexuální násilí, které bude pravděpodobně pro některé spouštěcí. Přistupujte k němu s opatrností.
Gonjiam: Haunted Asylum (Jung Bum-shik, Jižní Korea, 2018)
Jde v podstatě o jihokorejské zpracování filmu Colina Minihana a Stuarta Ortize Grave Encounters. Štáb paranormálního webseriálu se vydává do opuštěné psychiatrické léčebny Gonjiam (podle cestovatelské stanice CNN jedno z deseti nejděsivějších míst na světě), aby ulovil několik duchů. Naneštěstí pro ně nejsou duchové příliš nadšeni z toho, že byli nalezeni, a většinu filmu stráví trápením vetřelců.
Ačkoli zápletka není nic nového, provedení je to, v čem tento film září. Found footage není zrovna žánr, u kterého byste nutně považovali střih za vrchol. Často může být hrubá, neohrabaná, neexistující, nebo ještě hůř – překrytá přidanými digitálními artefakty. Některé z nejlepších found footage však závisí na schopnosti vysvětlit střihy. Někdy se jedná o úpravy přímo v kameře na videokameře, jindy někdo film našel a sestříhal, a ještě jindy tvůrce film sestříhal během natáčení (a pak obvykle zemřel).
V Gonjamu máme možnost vidět práci střihače. Ve filmu se rádoby lovci duchů rozdělí do čtyř pater blázince a jeden se drží vzadu, aby řídil přímý přenos, a věnuje čas střihu mezi jednotlivými lovci v jejich patrech. Střihač v jejich stanu koordinuje jejich činnost a stříhá mezi desítkami kamer, které tým používá.
Jedná se pravděpodobně o největší film na tomto seznamu, jehož rozpočet se pohybuje kolem dvou milionů dolarů a tržby jsou desetkrát vyšší, ale málokdy se o něm mluví v souvislosti s jinými found footage filmy podobného kalibru. Rok 2020 se rýsuje jako rok úspěšných jihokorejských filmů, takže možná nastal čas, aby Gonjiam zazářil.
Butterfly Kisses (Erik Kristopher Myers, USA, 2018)
Od počátků žánru v Cannibal Holocaust, UFO Abduction: Jedním z charakteristických znaků found footage je schopnost klamat. Navzdory zřejmému zařazení titulků a promyšleným filmařským kouskům všechny výše zmíněné filmy klamaly diváky, aby si mysleli, že jsou skutečné. Ruggero Deodato byl za Cannibal Holocaust obviněn z vraždy a obscénnosti. UFO Abduction byl předáván v UFO a konspiračních kruzích jako pravý záznam. The Blair Witch Project přesvědčil diváky, že jeho protagonisté jsou skutečnými pohřešovanými osobami. Film Butterfly Kisses je pokusem Erika Kristophera Myerse o něco podobného.
Vydržte to se mnou, tohle je pěkná otrava shrnout. Film sleduje filmový štáb natáčející dokument o filmaři, který najde krabici s videozáznamy patřící studentovi filmu, jenž natáčel film o Peeping Tomovi, kryptoidovi žijícím na venkově v Marylandu. Peeping Tom samozřejmě není skutečná věc, ani to nebyl kryptid před vznikem Butterfly Kisses, ale Myers se snažil, aby tomu tak bylo, strávil měsíce psaním příspěvků o tomto stvoření na paranormálních fórech a vdechl mu vlastní život.
Jako film Motýlí polibky uspěly díky svým ambicím. Poměrně pomalu se rozjíždí a svůj čas věnuje budování světa a lore, nechává vás poznat své postavy a Peeping Toma. Film-ve-filmu-ve-filmu je stejně matoucí jako strhující a slouží k tomu, aby vás po celou dobu bavil a pohlcoval. Je natočen v několika různých stylech, což jednotlivé vrstvy filmu od sebe odlišuje.
Ačkoli se film nemusí nutně prodávat jako „skutečný“, stále je to velká zábava. Má několik zasloužených lekaček a nabízí neustálý pocit znepokojení. Fanoušky found footage jistě potěší i cameo Eduarda Sancheze (spolurežiséra The Blair Witch Project), který se objeví, aby zesměšnil tvůrce a urazil jeho rádoby found footage film.
Tex Montana přežije (Jeremy Gardner a Christian Stella, USA, 2016)
Tady je nehorrorová položka, která žije přímo v sousedství hororového světa. Tex Montana Will Survive je pokračováním bezrozpočtového zázraku Jeremyho Gardnera a Christiana Stelly The Battery. Tato filmařská dvojice je již na hororovém výsluní díky nedávnému uvedení jejich romantického monster filmu Po půlnoci, a tak je skvělá příležitost vrátit se k jejich dřívějším počinům.
Tex Montana přežije sleduje titulního Texe Montanu, rozmazleného, přehnaně sexuchtivého rádoby Beara Gryllse, který byl právě vyhozen ze své show o přežití v divočině poté, co byl přistižen při předstírání svých výletů. Aby se napravil, vydává se na vlastní pěst přežít 30 dní v divočině v naději, že pořad zachrání. Od začátku je zřejmé, že Tex je žalostně neschopný, ale že ho jeho arogance buď pobytem v divočině provede, nebo zabije.
Jedná se vlastně o one-man-show a Gardner je v ní úchvatný. Je to naprosto směšná postava a je až hloupé, jak zábavné může být sledovat, jak řve na stromy, vyhrožuje svému vydavateli, krčí se v noci strachy a strká ruku do tmavých děr. Je snadné oslavovat Jeremyho Gardnera pouze pro jeho ultra-mikrorozpočtové filmařské ocenění, ale oslavovat by se mělo i jeho herectví. Nejenže s lehkostí zapadá do komediálních i dramatických rolí, ale je to talentovaný fyzický herec, který se do rolí doslova vrhá (a jako Tex Montana omylem zničí každý přístřešek, který se mu podaří postavit).
Jako bonus, zatímco jste v uzamčení COVID-19, Tex Montana má několik opravdu úžasných záběrů přírody. V průběhu filmu vidíme, jak nádherná zeleň venkovského Connecticutu přechází ze zelené do oranžové, aby ji vzápětí převálcoval zimní sníh.
Ztracené záběry Leah Sullivanové (Anna Stromberg a Burt Grinstead, USA, 2019)
Seznam uzavírám dvěma divoce odlišnými příspěvky převzatými přímo z festivalu Unnamed Footage 2020. The Lost Footage of Leah Sullivan je konvenčnější z obou přihlášených snímků a drží se celkem konvenčního nastavení found footage. Leah Sullivanová je studentka žurnalistiky, která se vydala zpět do svého rodného města, aby vedla rozhovory s místními obyvateli o čtyřnásobné vraždě, která se stala před 30 lety.
Jedná se pravděpodobně o nejvíce „tradiční“ found footage film na tomto seznamu. Je snadné ho okamžitě smést ze stolu, protože začíná tropou „amatérský filmař, kterému to přerostlo přes hlavu“ (ala Záhada Blair Witch a nespočet dalších). Obvykle to není dobré znamení, ale Leah Sullivanová se dokázala povznést nad své kolegy a poskytnout napínavý, zběsilý a zábavný zážitek.
V mých očích dělají Leah Sullivanovou výjimečnou tři věci:
První je, že oslavuje amatéra. Leah, titulní hrdinka, je tak amatérská filmařka, jakou jen můžete najít. Zhruba v první polovině filmu vede rozhovory s místními obyvateli, kteří něco vědí o nechvalně proslulé vraždě ve městě. Tyto rozhovory jsou až bolestně trapné, s podivnými restarty, trapnými pauzami a opakovaným gagem, kdy nechá dotyčného mlčky zírat do kamery celých patnáct sekund, což na plátně působí jako věčnost.
Druhé, oba hlavní představitelé mají úžasnou chemii. Anna Strombergová a Burt Grinstead jsou skutečný pár (který tento film zřejmě natočil tak trochu jako první rande) a jejich vztah na plátně je naprosto okouzlující. Strombergová hraje již zmíněnou Leah, zatímco Grinstead vystupuje jako místní policista, který souhlasí, že Leah pomůže poté, co ji pozve na rande. Samotná zápletka je trochu praštěná, ale jejich flirt je úžasný.
Nakonec, finále není nic jiného než úžasné. Příprava a odhalení jsou mistrovsky zpracované a přinášejí nepřetržité napětí a strach.
Vražda Smrt Korejské čtvrti (Anonym, USA, 2020)
Při povídání o Motýlích polibcích jsem se dotkl found footage, které stírají hranici mezi fikcí a realitou. Butterfly Kisses v tom není úplně úspěšný, ale je to neotřelý pokus. Murder Death Koreatown (od nynějška MDK) naproti tomu působí až příliš reálně.
Toto je found footage film jako žádný jiný. Soustředí se na skutečnou vraždu Tae Kyung Sunga, kterou v roce 2017 spáchala jeho žena Misun Yoo v losangeleské čtvrti Koreatown. Po vraždě začne zločin vyšetřovat nezaměstnaný muž (Anonym), který žil v sousedním bytovém komplexu, a domnívá se, že věci nesedí. Když se do případu ponoří hlouběji, odhalí rozsáhlé spiknutí, které se možná ve skutečnosti odehrává jen v jeho hlavě.
MDK vyniká naprostou oddaností klamání. Jeho tvůrce, který nadále zůstává v anonymitě, začal film „propagovat“ prostřednictvím série záhadných příspěvků na fóru /x/ (paranormální jevy) na serveru 4chan. Tyto příspěvky pod přezdívkou KAnon sledovaly přítele tvůrce filmu, který přišel zkontrolovat svého přítele po jeho náhlém zmizení. Je těžké to shrnout, ale toto album Imgur to dobře sleduje a obsahuje většinu, ne-li všechny příspěvky KAnona.
Samotný film je pecka. Nejlepší je se na něj dívat s co nejmenším kontextem, ale přiklání se k humoru a surrealismu a zobrazuje obrovské a šílené úsilí svého tvůrce. Nebudu o něm příliš mluvit, protože ještě nemá oficiální premiéru, ale je to skvost, který stojí za to vidět, až se dostane na VOD.