The Observer

Kdo je skutečný Slim Shady?

Stejně jako předchozí Eminemova tvorba je i jeho deváté studiové album „Revival“ kolosální – 19 skladeb má přes hodinu a 15 minut. V některých skladbách je stále stejným Slim Shadym, který chrlí směšné úderné hlášky, vypráví historky, v nichž vystupuje jako vrah, a mluví o svém vztahu s dcerou. Obrovské schopnosti předvádí také ve skladbách jako „Offended“. Mezi nimi se však skrývá jiný Eminem, zralý pětačtyřicátník, který se věnuje politice a už si nehraje s popovými hvězdami, ale nechává je zpívat na svém albu. Tyto dvě osobnosti vytvářejí nesourodou, někdy až drásající horskou dráhu alba a nechávají posluchače na pochybách, kým je Eminem nyní.

„Revival“ má více skladeb s featuringy než kterékoli předchozí album, ale ne o moc. Osm z devatenácti skladeb na „Revivalu“ má featuring, čímž těsně předstihlo The Slim Shady EP, na němž se umělci podíleli na sedmi z dvaceti skladeb. Na „Revival“ Eminem spolupracuje s Beyoncé, Phresher, Edem Sheeranem, Aliciou Keys, X Ambassadors, Skylar Grey, Kehlani a Pink. Tento působivý, ale zvláštní seznam posouvá Eminemovu vlastní rapovou niku směrem k popové hudbě, kterou dříve opovrhoval. Každá píseň se zdá být vytvořena podle jedinečných schopností a osobnosti představitele, a i když to vypadá jako dobré psaní hudby, efekt je zvláštní. Každý feature působí jen jako neosobní doplněk k Eminemově sloce a někdy dokonce působí jako vokální pointa písně, což by se nemělo stávat.

Nejvíce mě na albu znervózňovala snaha pochopit, na čem Eminem stojí. Na politickou frontu vyrazil se zbraní v ruce se skladbami jako „Untouchable“, která se zaměřuje na rasovou nerovnost, ale působí, jako by někdo četl měsíc staré zprávy, a „Like Home“, která si bere na mušku přímo Donalda Trumpa.

Pak, ne o mnoho skladeb později, dostáváme „Offended“ a „Heat“ zády k sobě. „Heat“ mi album okamžitě zničila textem jako např: „Chytit tě za (mňau!), doufám, že to není problém, vlastně/ Asi jediná věc, na které se s Donaldem shodnu, je, že/ Takže když ti tuhle dlaň položím na kočku/ Nepraskni, má se chytit/ Proč myslíš, že se tomu říká chňapnout?“

Eminem se k této nesrovnalosti vyjádřil v rozhovoru pro Vulture: „Lidé, kteří znají mou hudbu, poznají, kdy si dělám legraci a kdy jsem k danému tématu upřímný“. Jeho publikum se však od jeho debutu z počátku tisíciletí změnilo, takže si myslím, že špatně odhadl počet lidí, kterým opravdu nevadí, že na jednom albu přeskakuje mezi voláním po rasové nerovnosti a vtipy o znásilnění.

Dospělého Eminema nám ukázaly zpovědní skladby jako „Walk on Water“, „River“, „Bad Husband“ a ty nejlepší písně na albu: „Castle“ a „Arose“. Zvláště u umělce, který toho tolik prožil, jsou zpovědi místem, kde se Eminem cítí nejlépe: syrový, upřímný, netahající za nitky (i když míří na sebe). Jsou také přiměřené jeho dnešnímu místu v hudbě jako pětačtyřicetiletého otce.

Hravější, lehčí písně jako „Framed“ a „Remind Me“ zapadají do alba jako připomínky jeho dřívějšího zvuku a snad i zvuky „Heat“ a „Offended“ zapadají jako připomínky Eminemovy ne-politicky korektní minulosti.

Dohromady působí „Revival“ chaoticky, jako by Eminem sám nevěděl, kde stojí, napůl v minulosti, napůl v přítomnosti. Pokud hodlá pokračovat v rapové kariéře, musí se Eminem pevně rozhodnout, kde stojí a kým je teď, ne kým býval.