1973-1979:
Zakládající členové Cure byli kamarádi ze školy Notre Dame Middle School v Crawley v Západním Sussexu. Poprvé veřejně vystoupili na koncertě na konci školního roku v dubnu 1973 jako členové jednorázové školní kapely Obelisk. Tuto kapelu tvořili Robert Smith na klavír, Michael „Mick“ Dempsey na kytaru, Laurence „Lol“ Tolhurst na bicí, Marc Ceccagno na sólovou kytaru a Alan Hill na baskytaru. V lednu 1976, během studia na St Wilfrid’s Comprehensive School, založil Ceccagno spolu se Smithem na kytaru a Dempseym na baskytaru pětičlennou rockovou kapelu a dalšími dvěma kamarády ze školy. Říkali si Malice a v místním kostelním sále zkoušeli písně Davida Bowieho, Jimiho Hendrixe a Alexe Harveyho. Koncem dubna 1976 Ceccagno a další dva kamarádi ze školy odešli a ke kapele se připojili Tolhurst (bicí), Martin Creasy (zpěv) a Porl Thompson (kytara). V této sestavě odehráli v prosinci 1976 všechny tři jediné zdokumentované koncerty Malice. V lednu 1977, po odchodu Martina Creasyho a pod stále větším vlivem nastupujícího punkrocku, se zbývající členové Malice stali známými jako Easy Cure – podle písně, kterou napsal Tolhurst.
Po vítězství v talentové soutěži podepsali Easy Cure 18. května 1977 nahrávací smlouvu s německou nahrávací společností Ariola-Hansa. V září 1977 Peter O’Toole (není příbuzný s hercem), který byl několik měsíců zpěvákem skupiny, skupinu opustil a odešel žít do kibucu v Izraeli. Skupiny Malice i Easy Cure ten měsíc vyzkoušely několik vokalistů, než se této role ujal Smith. Nová čtveřice Dempsey, Smith, Thompson a Tolhurst nahrála své první studiové demo jako Easy Cure pro společnost Hansa v SAV Studios v Londýně mezi říjnem a listopadem 1977. Žádné z nich však nebylo vydáno.
Kapela v letech 1977 a 1978 nadále pravidelně vystupovala v okolí Crawley (zejména v The Rocket, St Edward’s a Queen’s Square). Dne 19. února 1978 se k nim v The Rocket poprvé připojila doprovodná skupina z Horley s názvem Lockjaw, v níž hrál baskytarista Simon Gallup. Hansa, nespokojená s demosnímky skupiny, si nepřála vydat „Killing an Arab“. Vydavatelství navrhlo, aby se skupina místo toho pokusila o coververze. To odmítli a v březnu 1978 byla smlouva Easy Cure s vydavatelstvím rozvázána. Smith později vzpomínal: „Byli jsme velmi mladí. Prostě si mysleli, že z nás udělají skupinu pro teenagery. Ve skutečnosti chtěli, abychom dělali coververze, a my jsme to vždycky odmítli.“
Dvaadvacátého dubna 1978 odehráli Easy Cure svůj poslední koncert v Montefiore Institute Hall (ve čtvrti Three Bridges v Crawley), než byl ze sestavy vyřazen kytarista Porl Thompson, protože jeho styl hry na sólovou kytaru byl v rozporu se Smithovou rostoucí oblibou minimalistického písničkářství. Smith brzy přejmenoval zbývající trio na „The Cure“. Ještě téhož měsíce kapela nahrála své první nahrávky jako trio v Chestnut Studios v Sussexu a vytvořila demokazetu, která byla distribuována tuctu velkých nahrávacích společností. Demo nahrávka se dostala ke skautovi Polydor Records Chrisi Parrymu, který v září 1978 podepsal smlouvu s Cure na svém nově založeném labelu Fiction, který Polydor distribuoval. The Cure vydali svůj debutový singl „Killing an Arab“ v prosinci 1978 na labelu Small Wonder jako provizorium, než Fiction dokončí distribuční dohody s Polydorem. Skladba „Killing an Arab“ sklidila uznání i kontroverzi: provokativní název singlu vedl k obvinění z rasismu, ale ve skutečnosti je píseň založena na románu francouzského existencialisty Alberta Camuse Cizinec. Na reedici singlu z roku 1979 na značce Fiction kapela umístila nálepku, která rasistické konotace popírala. V jednom z prvních článků NME o kapele se psalo, že The Cure „jsou jako závan čerstvého předměstského vzduchu na smogem zahlceném okruhu hospod a klubů hlavního města“, a poznamenalo se v něm: „
The Cure vydali své debutové album Three Imaginary Boys v květnu 1979. Vzhledem k nezkušenosti kapely ve studiu převzali kontrolu nad nahráváním Parry a inženýr Mike Hedges. Kapela, zejména Smith, nebyla s albem spokojena; v rozhovoru z roku 1987 přiznal: „hodně z toho bylo velmi povrchní – ani se mi to tehdy nelíbilo. Objevily se výtky, že je to velmi lehké, a já si myslím, že byly oprávněné. I když jsme ji natočili, chtěl jsem udělat něco, co by podle mě mělo větší obsah.“ Druhý singl skupiny, „Boys Don’t Cry“, vyšel v červnu. The Cure poté od srpna do října vyrazili jako předkapela na propagační turné Siouxsie and the Banshees Join Hands po Anglii, Severním Irsku, Skotsku a Walesu. Během turné Smith každý večer vystupoval s Cure a jako kytarista Banshees, když v Aberdeenu skupinu opustil John McKay. Tato hudební zkušenost na něj měla silný vliv: „Na pódiu ten první večer s Banshees mě ohromilo, jak silně jsem se při hraní takové hudby cítil. Bylo to tak odlišné od toho, co jsme dělali s Cure. Předtím jsem chtěl, abychom byli jako Buzzcocks nebo Elvis Costello; punkoví Beatles. Být Banshee opravdu změnilo můj postoj k tomu, co jsem dělal.“
Třetí singl The Cure, „Jumping Someone Else’s Train“, vyšel na začátku října 1979. Brzy poté byl Dempsey ze skupiny propuštěn kvůli chladnému přijetí materiálu, který Smith napsal pro připravované album. Dempsey se připojil ke skupině Associates, zatímco Simon Gallup (baskytara) a Matthieu Hartley (klávesy) z Magspies se připojili k Cure. V listopadu a prosinci absolvovali The Associates turné po Anglii jako doprovodná kapela The Cure a The Passions v rámci Future Pastimes Tour – všechny tři kapely byly na seznamu Fiction Records -, přičemž nová sestava Cure již hrála řadu nových písní pro plánované druhé album. Mezitím vedlejší kapela ve složení Smith, Tolhurst, Dempsey, Gallup, Hartley a Thompson s doprovodnými vokály různých rodinných příslušníků a přátel a se zpěvem místního pošťáka Frankieho Bella vydala v prosinci sedmipalcový singl pod názvem Cult Hero.
1980-1982:
Problémy s přehráváním tohoto souboru? Podívejte se do nápovědy k médiím.
Vzhledem k nedostatečné tvůrčí kontrole skupiny nad prvním albem měl Smith větší vliv na nahrávání druhého alba Cure „Seventeen Seconds“, které produkoval společně s Mikem Hedgesem. Album vyšlo v roce 1980 a dostalo se na 20. místo britské hitparády. Singl z tohoto alba, „A Forest“, se stal prvním britským hitem skupiny a dosáhl 31. místa v singlové hitparádě. Album bylo odklonem od dosavadního zvuku Cure, Hedges ho popsal jako „mororové, atmosférické, velmi odlišné od Three Imaginary Boys“. NME ve své recenzi na Seventeen Seconds uvedl: „Na tak mladou skupinu, jakou jsou Cure, se zdá být úžasné, že za tak krátkou dobu obsáhla tolik území.“ Zároveň byl Smith dotázán na koncept údajného „anti-image“. Smith novinářům řekl, že už má dost spojení „anti-image“, které někteří považují za „důmyslné maskování jejich obyčejnosti“, a prohlásil: „Museli jsme se oprostit od té věci s anti-image, kterou jsme vůbec nevytvořili. A vypadalo to, jako bychom se snažili být obskurnější. Prostě se nám nelíbily ty standardní rockové věci. Celé se nám to dost vymklo z rukou.“ Téhož roku byla deska Three Imaginary Boys přebalena pro americký trh jako Boys Don’t Cry, s novým obalem a upraveným seznamem skladeb. The Cure vyrazili na své první světové turné, aby propagovali obě vydaná alba. Na konci turné opustil kapelu Matthieu Hartley. Hartley řekl: „Uvědomil jsem si, že skupina směřuje k sebevražedné, pochmurné hudbě – k něčemu, co mě vůbec nezajímá.“
Kapela se znovu sešla s Hedgesem, aby vytvořila třetí album Faith (1981), které ještě prohloubilo pochmurnou náladu přítomnou na albu Seventeen Seconds. Album se umístilo na 14. místě britské hitparády. Ke kazetovým kopiím Faith byl přiložen instrumentální soundtrack k animovanému filmu Carnage Visors, který byl promítán místo předkapely na Picture Tour 1981. Koncem roku 1981 vydali Cure nealbový singl „Charlotte Sometimes“. V té době už pochmurná nálada hudby hluboce ovlivnila postoj kapely a ta „uvízla ve vyjetých kolejích“. Někdy byl Smith tak pohlcen osobností, kterou na pódiu projektoval, že na konci odcházel v slzách.
V roce 1982 Cure nahráli a vydali „Pornography“, třetí a poslední album „tísnivě sklíčeného“ tria, které upevnilo postavení Cure jako nositelů vznikajícího žánru gothic rocku. Smith uvedl, že během nahrávání Pornography „procházel velkým psychickým stresem. Ale nemělo to nic společného se skupinou, souviselo to jen s tím, jaký jsem byl, s mým věkem a tak. Myslím, že jsem se dostal do nejhoršího kola kolem Pornography. Když se podívám zpátky a zjistím názory ostatních lidí na to, co se dělo, byl jsem v té době dost zrůdný typ člověka“. Gallup album popsal slovy: „Nihilismus vzal za své Zpívali jsme ‚It doesn’t matter if we all die‘ a to je přesně to, co jsme si v té době mysleli“. Parryho znepokojovalo, že album nemá hitovou píseň, která by se dala hrát v rádiích, a pověřil Smithe a producenta Phila Thornalleyho, aby vybrousili skladbu „The Hanging Garden“ a vydali ji jako singl. Navzdory obavám z nekomerčního zvuku alba se Pornography stalo prvním britským albem v Top 10, když se umístilo na osmém místě žebříčku.
Po vydání Pornography následovalo turné Fourteen Explicit Moments, na kterém kapela konečně upustila od antiimage a poprvé přijala svůj charakteristický vzhled s velkými, vznosnými vlasy a rozmazanou rtěnkou na obličeji. Na turné došlo také k řadě incidentů, které přiměly Simona Gallupa, aby v závěru turné z Cure odešel. Po jeho odchodu spolu Gallup a Smith osmnáct měsíců nemluvili. V listopadu 1982 se Smith znovu připojil k Siouxsie and the Banshees jako jejich hlavní kytarista. Následně se stal plnohodnotným členem kapely a objevil se na koncertním videoklipu a albu Nocturne. Poté s nimi nahrál album Hyæna, ale dva týdny před jeho vydáním v červnu 1984 skupinu opustil, aby se mohl soustředit na The Cure.
1983-1988: Komerční úspěchEdit
Problémy s přehráváním tohoto souboru? Viz nápověda k médiím.
Po Gallupově odchodu z Cure a Smithově spolupráci se Siouxsie and the Banshees se začaly šířit zvěsti, že se Cure rozpadli. V prosinci 1982 Smith pro Melody Maker poznamenal: „Opravdu už Cure existují? Sám jsem nad touto otázkou přemýšlel, dostalo se to do bodu, kdy se mi nechce znovu pracovat v tomto formátu.“ A dodal: „Ať se stane cokoli, já, Laurence a Simon už spolu nebudeme. Vím to.“
Parry byl znepokojen stavem špičkové kapely svého vydavatelství a nabyl přesvědčení, že řešením je, aby Cure znovu objevili svůj hudební styl. Parrymu se podařilo o této myšlence přesvědčit Smithe a Tolhursta; Parry k tomu řekl: „Roberta to oslovilo, protože chtěl Cure stejně zničit.“ S Tolhurstem, který nyní místo bicích hrál na klávesy, vydalo duo koncem roku 1982 singl „Let’s Go to Bed“. Ačkoli Smith napsal tento singl jako odbytou, „hloupou“ popovou píseň pro tisk, stal se z něj ve Velké Británii menší hit, který dosáhl 44. místa v singlové hitparádě, ale v Austrálii a na Novém Zélandu se dostal do první dvacítky. V roce 1983 následovaly další dvě úspěšné písně: syntezátorová „The Walk“ (číslo 12) a „The Love Cats“, která se stala prvním britským Top 10 hitem skupiny a dosáhla sedmého místa. Tyto singly a jejich B-strany byly sestaveny na kompilaci Japanese Whispers, která vyšla v prosinci 1983.
V roce 1984 vydali Cure album The Top, celkově psychedelické album, na kterém Smith hrál na většinu nástrojů kromě bicích (hrál na ně Andy Anderson) a saxofonu (hrál Porl Thompson). Album se stalo hitem Top 10 ve Velké Británii a bylo jejich prvním studiovým albem, které proniklo do žebříčku Billboard 200 v USA, kde dosáhlo 180. příčky. Melody Maker album chválil jako „psychedelii, která nemůže být zastaralá“, a zároveň se pozastavil nad tím, že „zatím jsem nepotkal nikoho, kdo by mi řekl, proč mají Cure hity právě teď ze všech dob“. The Cure poté vyrazili na celosvětové turné Top Tour s Thompsonem, Andersonem a producentem a baskytaristou Philem Thornalleym. Koncem roku 1984 vyšlo první živé album The Cure Concert, které se skládalo z vystoupení z tohoto turné. Ke konci turné byl Anderson propuštěn kvůli ničení hotelového pokoje a nahradil ho Boris Williams. Kvůli stresu z turné odešel i Thornalley. Místo baskytaristy však nebylo dlouho volné, neboť bedňák Cure Gary Biddles zprostředkoval setkání Smithe s bývalým baskytaristou Simonem Gallupem, který hrál ve skupině Fools Dance. Brzy po usmíření požádal Smith Gallupa, aby se ke kapele vrátil. Smith byl z Gallupova návratu nadšený a pro Melody Maker prohlásil: „Je to zase skupina.“
V roce 1985 vydala nová sestava Smith, Tolhurst, Gallup, Thompson a Williams album The Head on the Door, kterému se podařilo spojit optimistické a pesimistické aspekty hudby skupiny, mezi nimiž dříve kolísala. The Head on the Door dosáhlo ve Velké Británii sedmého místa a bylo prvním vstupem skupiny do americké Top 75 na 59. místo, což byl úspěch částečně způsobený mezinárodním dopadem dvou singlů z LP, „In Between Days“ a „Close to Me“. Po vydání alba a světovém turné vydala skupina v roce 1986 kompilaci singlů Standing on a Beach ve třech formátech (každý s jiným seznamem skladeb a specifickým názvem). Tato kompilace se dostala do americké Top 50 a byly na ní znovu vydány tři předchozí singly: „Boys Don’t Cry“ (v nové podobě), „Let’s Go to Bed“ a později „Charlotte Sometimes“. K tomuto vydání byl vydán VHS a LaserDisc s názvem Staring at the Sea, který obsahoval videoklipy ke každé skladbě na kompilaci. Na podporu kompilace absolvovali The Cure turné a vydali VHS s živým koncertem natočeným v jižní Francii s názvem The Cure in Orange. V této době se The Cure stali velmi populární kapelou v Evropě (zejména ve Francii, Německu a zemích Beneluxu) a stále populárnější v USA.
V roce 1987 vydali The Cure hudebně eklektické dvojalbum Kiss Me, Kiss Me, Kiss Me, které se dostalo na šesté místo ve Velké Británii, do Top 10 v několika zemích a poprvé se dostalo do americké Top 40 na 35. místo (kde získalo platinový certifikát), což odráží rostoucí popularitu skupiny v hlavním proudu. Třetí singl z alba, „Just Like Heaven“, byl doposud nejúspěšnějším singlem skupiny v USA a jako první se dostal do Billboard Top 40. V roce 2012 se kapela dostala na první místo v žebříčku Billboard. Z alba vzešly další tři singly. Po vydání alba skupina angažovala klávesistu skupiny Psychedelic Furs Rogera O’Donnella a úspěšně koncertovala jako sextet, ale během evropské části turné začala konzumace alkoholu Lolem Tolhurstem narušovat jeho schopnost vystupovat.
1989-1993:
Problémy s přehráváním těchto souborů? Podívejte se do nápovědy k médiím.
V roce 1989 vydali The Cure album Disintegration, které bylo kritikou chváleno a stalo se jejich dosud nejlépe umístěným albem, když se dostalo na třetí místo v britském žebříčku a obsahovalo tři singly v Top 30 ve Velké Británii a Německu: „Lullaby“, „Lovesong“ a „Pictures of You“. Disintegration se také dostalo na dvanácté místo americké hitparády. První singl v USA, „Fascination Street“, se dostal na první místo americké hitparády Modern Rock, ale byl rychle zastíněn, když se třetí americký singl, „Lovesong“, dostal na druhé místo americké popové hitparády (jediný singl Cure, který se dostal do americké Top 10). Do roku 1992 se Disintegration celosvětově prodalo přes tři miliony kopií.
Během natáčení Disintegration dala kapela Smithovi ultimátum, že buď bude muset Tolhurst opustit kapelu, nebo oni. V únoru 1989 byl Tolhurstův odchod oficiálně oznámen tisku; tím se O’Donnell stal plnohodnotným členem kapely a Smith zůstal jediným zakládajícím členem Cure. Smith přičítal Tolhurstův odchod neschopnosti se uplatnit a problémům s alkoholem a uzavřel: „Byl mimo mísu se vším. Prostě začal škodit všemu, co jsme dělali.“ Protože Tolhurst byl během nahrávání Disintegration stále na výplatní listině, je v poznámkách k albu uveden jako hráč na „jiný nástroj“ (sic) a je uveden jako spoluautor každé písně; později však vyšlo najevo, že Tolhurst sice přispěl k písni „Homesick“, ale jeho podíl na zbytku alba byl kvůli jeho alkoholismu minimální. The Cure poté vyrazili na úspěšné turné, během něhož kapela hrála na stadionech v USA. Dne 6. září 1989 vystoupili Cure s písní „Just Like Heaven“ na předávání cen MTV Video Music Awards 1989 v Universal Amphitheatre v Los Angeles.
V květnu 1990 O’Donnell odešel a nahradil ho kytarový technik skupiny Perry Bamonte. V listopadu téhož roku vydali Cure kolekci remixů nazvanou Mixed Up. Jediná nová skladba na této kolekci, „Never Enough“, byla vydána jako singl. V roce 1991 získali The Cure cenu Brit Award za nejlepší britskou skupinu. V témže roce podal Tolhurst v roce 1991 žalobu na Smithe a Fiction Records kvůli vyplácení autorských honorářů a tvrdil, že on a Smith společně vlastní název „the Cure“; rozsudek byl vynesen v září 1994 ve prospěch Smithe. V oddechu od soudního sporu se skupina vrátila do studia, aby nahrála další album. Wish (1992) se dostalo na první místo ve Velké Británii a na druhé místo v USA a přineslo mezinárodní hity „High“ a „Friday I’m in Love“. Album bylo také nominováno na cenu Grammy za nejlepší album alternativní hudby v roce 1993. Na podzim 1993 skupina vydala dvě živá alba Show a Paris, která obsahovala záznamy z koncertů světového turné Wish.
Mezi vydáním Wish a začátkem natáčení dalšího studiového alba Cure se sestava kapely opět změnila. Thompson odešel z kapely hrát s Robertem Plantem a Jimmym Pagem ze skupiny Led Zeppelin, Bamonte převzal post hlavního kytaristy a O’Donnell se vrátil hrát na klávesy. Kapelu opustil také Boris Williams, kterého nahradil Jason Cooper (dříve působící ve skupině My Life Story).
1994-1998:
V roce 1994 skupina složila původní píseň „Burn“ pro soundtrack k filmu Vrána, která se dostala na první místo albové hitparády Billboard 200.
Session pro nové album začaly v roce 1994 pouze za účasti Smithe a Bamonteho; k této dvojici se později připojili Gallup (který se zotavoval z fyzických problémů) a klávesista O’Donnell, který byl požádán, aby se ke skupině vrátil na konci roku 1994. Na nahrávání alba se podílel také Cooper.
Wild Mood Swings, které nakonec vyšlo v roce 1996, bylo ve srovnání s předchozími alby přijato špatně a znamenalo konec komerčního vrcholu skupiny. Počátkem roku 1996 hráli Cure na festivalech v Jižní Americe, po nichž následovalo světové turné na podporu tohoto alba. V roce 1997 skupina vydala kompilační album Galore, které obsahovalo všechny singly Cure vydané v letech 1987 až 1997, a také nový singl „Wrong Number“, na kterém se podílel dlouholetý kytarista Davida Bowieho Reeves Gabrels.
V roce 1998 Cure přispěli písní „More Than This“ na soundtrack k filmu Akta X a také coververzí „World in My Eyes“ pro album For the Masses, které bylo poctou Depeche Mode.
Problémy s přehráváním tohoto souboru? Podívejte se do nápovědy k médiím.
1999-2005: The Trilogy and line-up changesEdit
Když zbývalo do konce nahrávací smlouvy pouze jedno album a komerční odezva na Wild Mood Swings a kompilaci Galore byla nevalná, Smith opět zvažoval, že konec Cure se možná blíží, a proto chtěl natočit album, které by odráželo vážnější stránku kapely. Album Bloodflowers, nominované na cenu Grammy, vyšlo v roce 2000 po odkladech od roku 1998. Podle Smithe bylo toto album spolu s Pornography a Disintegration třetím dílem trilogie. Kapela se také vydala na devítiměsíční turné Dream Tour, které zahrnovalo 20 koncertů ve Spojených státech. V roce 2001 The Cure opustili Fiction a vydali album Greatest Hits a DVD, které obsahovalo videoklipy k řadě klasických písní Cure. The Cure: Trilogy skupina vydala jako dvojitý videoklip k živému albu, na dvou dvouvrstvých discích DVD-9 a později na jednom disku Blu-ray. Dokumentuje koncerty The Trilogy Concerts, na nichž se každý večer hrála celá tři alba, Pornography, Disintegration a Bloodflowers, přičemž písně se hrály v pořadí, v jakém se objevily na albech. Trilogy bylo nahráno během dvou po sobě jdoucích večerů 11. a 12. listopadu 2002 v Tempodrom Areně v Berlíně.
V roce 2003 podepsali Cure smlouvu s Geffen Records. V roce 2004 vydali u Fiction Records nový čtyřdiskový box s názvem Join the Dots: B-Sides & Rarities, 1978-2001 (The Fiction Years). Album se umístilo na 106. místě žebříčku Billboard 200 alb. V roce 2004 vydala skupina u Geffenu své dvanácté album The Cure. V červenci 2004 debutovalo v první desítce na obou stranách Atlantiku. V rámci propagace alba vystoupila skupina v květnu téhož roku jako hlavní hvězda na festivalu Coachella Valley Music and Arts Festival. Od 24. července do 29. srpna byli Cure headlinery koncertního turné Curiosa po Severní Americe, které mělo formát putovního festivalu a na kterém vystoupili mimo jiné také Interpol, The Rapture, Mogwai, Muse a Thursday. Ačkoli návštěvnost byla nižší, než se očekávalo, Curiosa byla přesto jedním z nejúspěšnějších amerických letních festivalů roku 2004. V témže roce byla kapela oceněna cenou MTV Icon v televizním speciálu, který uváděl Marilyn Manson. v květnu 2005 byli O’Donnell a Bamonte z kapely propuštěni. O’Donnell tvrdí, že mu Smith oznámil, že kapelu redukuje na tříčlennou. Předtím O’Donnell uvedl, že se o termínech nadcházejícího turné kapely dozvěděl až z fanouškovské stránky, a dodal: „Bylo smutné zjistit to po téměř dvaceti letech tak, jak jsem to zjistil, ale na druhou stranu jsem neměl čekat nic menšího nebo většího.“ Zbývající členové kapely – Smith, Gallup a Cooper – několikrát vystoupili jako trio, než se Porl Thompson vrátil do sestavy Cure na jejich turné v létě 2005. V červenci 2005 skupina odehrála set na pařížském koncertě série benefičních koncertů Live 8.
2006-2015:
The Cure začali v roce 2006 psát a nahrávat materiál pro své třinácté album. V srpnu The Cure odložili své severoamerické turné 4Tour z podzimu 2007, aby mohli pokračovat v práci na albu, a přesunuli termíny na jaro 2008. V měsících předcházejících vydání alba skupina vydala čtyři singly a EP – „The Only One“, „Freakshow“, „Sleep When I’m Dead“, „The Perfect Boy“ a Hypnagogic States, a to vždy 13. dne v měsíci nebo v jeho blízkosti. Album 4:13 Dream, vydané v říjnu 2008, bylo ve Velké Británii ve srovnání s předchozími alby komerčně neúspěšné, v hitparádě se udrželo pouze dva týdny a nedostalo se výše než na 33. místo. V únoru 2009 obdrželi The Cure cenu Shockwaves NME 2009 Award for Godlike Genius.
O’Donnell se k The Cure oficiálně vrátil v roce 2011 před vystoupením skupiny na festivalu Vivid Sydney v Austrálii. Tento koncert byl prvním ze série koncertů Reflections, na kterém kapela představila svá první tři alba v kompletní podobě. V roce 2011 skupina odehrála dalších sedm koncertů Reflections, jeden v Londýně, tři v New Yorku a tři v Los Angeles. Dne 27. září byla skupina Cure oznámena jako kandidát na uvedení do Rokenrolové síně slávy v roce 2012.
V titulním článku časopisu NME z března 2012 skupina Cure oznámila, že bude headlinerem řady letních hudebních festivalů po celé Evropě, včetně festivalu Leeds/Reading. Dne 1. května Porl Thompson, nyní známá jako Pearl Thompson, oznámila, že opustila skupinu Cure. Dne 26. května vyrazili The Cure na letní festivalové turné po Evropě, které mělo 19 koncertů a začínalo na festivalu Pinkpop; na kytaru se k nim připojil bývalý spolupracovník The Cure/COGASM Reeves Gabrels. Téhož dne bylo oznámeno, že Gabrels bude na turné zaskakovat, ale v té době ještě nebyl plnohodnotným členem kapely. Po několika týdnech turné kapela vyzvala Gabrelse, aby se stal jejím členem, a on nabídku přijal.
The Cure vzdali hold Paulu McCartneymu na albu nazvaném The Art of McCartney, které vyšlo 18. listopadu 2014. The Cure coverovali píseň Beatles „Hello, Goodbye“, v níž hostoval Paulův syn James McCartney a zahrál na klávesy. Videoklip s písní v podání kapely a Jamese byl zveřejněn 9. září 2014 a byl natočen v Brighton Electric Studio v Brightonu. Robert Smith také na bonusovém disku alba coveroval McCartneyho skladbu „C Moon“. V létě 2015 se skladba Disintegration „Plainsong“ objevila v humorném momentu ve filmu Ant-Man, ale na soundtracku k filmu se neobjevila.
2017-současnost:
V červnu 2018 byli The Cure headlinery 25. ročníku festivalu Meltdown v Londýně. Smith také vybral lineup festivalu, který zahrnoval několik jeho osobních oblíbených umělců, mimo jiné Nine Inch Nails, My Bloody Valentine, Deftones, Placebo, Manic Street Preachers a Kristin Hersh. Dne 7. července 2018 odehráli Cure v Hyde Parku koncert ke 40. výročí v rámci koncertní série British Summer Time. Na Record Store Day 2018 vydali Cure remasterovanou deluxe edici alba Mixed Up spolu s pokračováním nazvaným Torn Down obsahujícím 16 nových remixů, které všechny vytvořil Robert Smith.
V rozhovoru pro Rolling Stone z 30. března 2019 se Smith vyjádřil k dalšímu albu kapely: „Poprvé po 20 letech jsme šli do studia – vlastně jsme šli do studia, kde oni (Queen) dělali ‚Bohemian Rhapsody‘. Ty písničky mají tak deset, dvanáct minut. Nahráli jsme devatenáct písní. Takže vůbec nevím, co mám teď dělat… Dokončíme to, než začneme v létě, a přes léto se to bude míchat. A pak tak datum vydání, já nevím, říjen? Halloween! No tak!“ V rozhovoru zveřejněném 5. července v NME poznamenal, že kapela bude v srpnu 2019 znovu nahrávat tři nebo čtyři písně, ale že: „Cítím záměr, aby to vyšlo v roce 2019, a byl bych nesmírně rozhořčený, kdyby to tak nebylo.“ Rok však uplynul bez vydání desky.
V roce 2019 se Cure vydali na letní turné o 23 koncertech, které se skládalo převážně z festivalových vystoupení spolu se čtyřmi koncerty v australském Sydney. Závěrečný koncert v Sydney 30. května byl přenášen živě. V říjnu 2019 skupina vystoupila na hudebním festivalu Austin City Limits. Ještě téhož měsíce kapela vydala album 40 Live: CURÆTION-25 + Anniversary, box set Blu-ray, DVD a CD obsahující jejich vystoupení v Meltdownu a Hyde Parku z roku 2018 v kompletní podobě.