Převzít děti svého partnera nebude nikdy snadné. Nechcete jim nahradit mámu, ale stejně tak chcete hrát v jejich životě určitou roli.
S fiktivními nevlastními matkami, jako je Popelka, není divu, že ženy cítí obavy stát se součástí života dítěte nebo dospělého.
Jak tedy projít hozenou rukavicí macechy a vyjít z toho s rodinou – a zdravým rozumem – bez úhony? Zde je několik moudrých rad od žen, které si tím prošly.
Nesnažte se být kamarádkou svého nevlastního dítěte
„Vždycky jsem byla macecha,“ říká Anissa Cantellová, která se stala macechou před 13 lety, když si vzala svého manžela Davida. Manželé si od té doby založili firmu s nemovitostmi.
„Ne tak docela máma, ale doufám, že pevná, ale spravedlivá a tak trochu prostředník pro mého nevlastního syna a jeho tátu. Projevoval mi maximální respekt.
„Byla jsem tu i pro dospělácké rady, možná jako teta. Myslím, že díky tomu jsem dostávala samé nepříjemné otázky typu „jaký je rozdíl mezi transsexuálem a transvestitou?“.
„Ráda si myslím, že zastávám vyvážené a informované názory, takže mě potěšilo, že se mě na to někdo ptal.
„Každý, kdo nás potkal na veřejnosti, si myslel, že jsme matka a syn, a ani jeden z nás je neopravoval (pokud to nebylo opravdu nutné), takže si myslím, že mu to pomohlo cítit, že bych si přála, aby byl mým synem – což jsem určitě dělala.“
Nemějte pocit, že musíte nevlastnímu dítěti nahradit matku
Stephanie Carey má tři nevlastní děti ve věku od 10 do 21 let. Nevlastním matkám radí, aby si dávaly pozor na to, co říkají o matce svého nevlastního dítěte. „Myslím, že o biologické matce dítěte byste nikdy neměli mluvit špatně,“ říká.
„Vždy jsem se snažila, aby věděly, že je mám ráda, ale nenahrazuji jim matku.
„U svého nejmladšího nevlastního dítěte bych si však přála, abych jí projevovala více náklonnosti, která by se rovnala náklonnosti, kterou projevuji své biologické dceři.“
Když už o tom mluvíme….
Snažte se spřátelit s matkou nevlastního dítěte
Podívejte, tohle prostě vždycky nevyjde, ale snažte se alespoň o zdvořilost.
„Pokud je to jen trochu možné, spřátelte se nebo se alespoň seznamte s biologickou mámou svého nevlastního dítěte,“ říká Libby Webberová. „S bývalou manželovou ženou jsem vždycky vycházela dobře.
„Ani nevíte, kolikrát jsem jí volala a vedla s ní rozhovor, který mi objasnil, co se děje s mým nevlastním synem. Domlouvali jsme se na domácích úkolech, na tom, co jí nebo nejí, na dárcích k Vánocům a narozeninám atd.
„Úplně to v zárodku zlikviduje všechny ty „hry jednoho proti druhému“.“
Nevzdávejte se
Občas se může zdát, že to mezi vámi a nevlastním dítětem skřípe, ale většina věcí se dá napravit.
„Nezapomeňte, že jakmile na sebe vezmete roli nevlastní mámy a vstoupíte do vztahu s někým, kdo už děti má, musíte se k těmto dětem chovat jako k vlastním,“ říká Tracy Pittmanová, nevlastní máma čtyř dětí ve věku od šesti do patnácti let. „Tím, že vstoupíte do vztahu, tuto roli přijímáte.
„Ty děti si nevybraly, že vás chtějí mít ve svém životě; vy jste si vybrali, že tam budete, tak se podle toho chovejte.
„Nevlastní děti obvykle nemají nové nevlastní rodiče zpočátku v lásce, takže to vyžaduje práci a vy se nesmíte vzdát.“
Vytvořte si podpůrnou síť
„Občas jsem se cítila naprosto bezvládná a bezmocná a úplně mimo,“ říká Libby. „Neměla jsem žádné zkušenosti s mateřstvím a moje výchozí představy o tom, ‚jak vychovávat dítě‘, vycházely z mé vlastní výchovy a neshodovaly se s tím, na co byl můj nevlastní syn zvyklý.“
„Největší útěchou mi v takových chvílích, kromě stesku na manžela, byly jiné kamarádky – některé z nich byly jiné nevlastní matky.
„Upřímně řečeno, pořiďte si dobrou podpůrnou síť jiných nevlastních matek, třeba kombinaci těch, které mají vlastní děti, a těch bez nich. Je to záchranné lano!“
Postavte se na jednotnou frontu
„Ujasněte si, jaké jsou vaše vlastní standardy, a příliš se neohýbejte, abyste se přizpůsobili své nové rodině,“ říká Kathryn Minchewová.
„Svému manželovi jsem řekla, že věřím, že rodiče (biologičtí i nevlastní) musí vystupovat jednotně, a i když od něj očekávám, že bude mít děti vždy na prvním místě, očekávám také, že mě před nimi podpoří.
„Stejné pravidlo uplatňuji i na sebe a o jejich matce se u nás doma mluví s respektem. Díky tomu mi moje nevlastní děti prokazují stejnou úctu, jakou prokazují svým rodičům.“
Zabavte se!“
Ať už je vašim nevlastním dětem 12 nebo 32 let, je důležité snažit se bavit a vytvářet společné vzpomínky.
„Jedny z mých nejšťastnějších vzpomínek na nevlastního syna jsou ty, jak jsme si v místním parku hráli na sci-fi verzi kovbojů a indiánů, kde na každém stromě číhali neviditelní mimozemšťané,“ říká Libby.
„Hraní je tak silná sbližovací aktivita.“
Jděte na to pomalu
Je to období, kdy si všichni zvykají, takže nemějte pocit, že by všechno mělo být hned dokonalé.
„Nesnažte se všechno převzít a dělat,“ říká Jesse Tennysonová, nevlastní matka čtyřletého syna. „Najděte si v rodině místo, které bude dobré pro váš vztah i pro děti.
„Někdy děti potřebují ujištění, že jim druhého rodiče nenahradíte, a tak jim tuto útěchu nabídněte slovy: ‚Nikdo ti maminku nenahradí. Tvoje maminka je vždycky tvoje maminka. Já jsem však jiný dospělý, který tě má rád.“
Tato rada není pevně daná. Každý vztah je jiný a v roli nevlastního rodiče najdete radosti i výzvy, které jsou pro vás jedinečné. Hodně štěstí!