Mika Tysona si fanoušci oblíbili kvůli jeho neúprosnému stylu boje. Pohledný styl v kombinaci s jeho reflexy a silou z něj dělaly něco, nad čím bylo možné žasnout.
Nevypadal jako tradiční bojovníci. Tyson nenosil do ringu honosný župan, ba dokonce ani ponožky a spodní prádlo, když na to přijde. Tím, že tyto věci neměl, působil barbarštěji, ale to není důvod, proč se neřadí mezi 10 nejlepších boxerů všech dob.
Je to prostě tím, že následujících 10 bylo lepších…
Top 10 Heavyweight
1. Muhammad Ali
2. Joe Louis
Kdybyste provedli průzkum mezi fanoušky boxu a zeptali se jich, který zápas všech dob chtějí vidět nejvíce, větší část těchto fanoušků by pravděpodobně řekla Muhammad Ali vs. Mike Tyson.
Chtějí vidět zápas Aliho, protože většina fanoušků boxu považuje Muhammada Aliho za nejlepšího boxera všech dob. Porazil hrozivého Sonnyho Listona, čímž šokoval boxerskou veřejnost, a později ve své kariéře porazil neporazitelného George Foremana. Pokud nemáte na 1. místě Joea Louise, je to Ali na vrcholu vašeho seznamu.
3. Lennox Lewis
4. Rocky Marciano
Na 3. místě všech dob mám Lennoxe Lewise, protože během své kariéry porazil každého boxera, který za něco stál. Vyčistil celou divizi, včetně knokautu nad Tysonem.
Rocky Marciano je na mém seznamu čtvrtý, protože je jediným šampionem, který nikdy nepřišel o titul. Můžete zpochybňovat úroveň jeho talentu během jeho kariéry, ale nakonec ho nikdo nedokázal zastavit ve 49 zápasech kariéry.
5. Marciano. George Foreman
6. Joe Frazier
Dokud ho Ali neporazil, byl George Foreman považován za neporazitelného. Myslím, že v první části své kariéry toho dokázal dost na to, aby se dostal do tohoto seznamu, ale druhá část jeho kariéry ho řadí do první pětky.
Joe Frazier prohrál pouze se dvěma zápasníky, Muhammadem Alim a Georgem Foremanem, č. 1 a č. 5 na mém seznamu zápasníků všech dob – to není špatné, pokud se ptáte mě. Joe bojoval v době, kdy byla divize těžké váhy na svém vrcholu. Třetí Aliho zápas je nejbrutálnější ukázkou boxu.
7. Larry Holmes
8. Jack Dempsey
Vím, že někteří z vás si myslí: „Mike Tyson porazil Holmese,“ a to je pravda. Neporazil ho však v jeho nejlepších letech; porazil Larryho Holmese, který byl dva roky v důchodu. Ne toho Holmese, který vyhrál 48 zápasů za sebou.
Jack Dempsey je v seznamu na osmém místě a podle některých názorů by měl být výš. Jeden z nejdominantnějších, jaké kdy tento sport zažil, dokázal boxovat nebo si to rozdat v souboji na tělo.
9. Sonny Liston
10. Jack Johnson
Sonny Liston byl považován za stejně neporazitelného jako Marciano. Mnozí boxerští historici se domnívají, že kdyby Marciano zůstal u zápasu s ním, byla by to jeho první prohra v kariéře. Kdyby Muhammad Ali Listona neporazil, nikdo by to v té době neudělal.
Jack Johnson je považován za jednoho z nejlepších vůbec a na některých jiných seznamech je výše než na mém. Důvod, proč jsou Johnson a Dempsey na mém seznamu níže, souvisí s dobou. Mohli být výše, kdyby jejich časový rámec byl jiný. Stejně jako ve všech ostatních sportech se boxeři s postupem času zlepšovali.
Kariéra železného Mikea Tysona
Tyson na boxerské scéně explodoval. O Tysonovi nebylo natočeno mnoho filmů, protože se svými soupeři udělal krátký proces. Stal se nejmladším šampionem těžké váhy v historii boxu, čímž překonal rekord, který držel jiný boxer Cus D’Amato.
Byl položen základ k tomu, aby se Tyson stal nejlepším boxerem všech dob. Dokonce i Muhammad Ali, který se vždy prohlašoval za nejlepšího, věřil, že Tyson bude nakonec lepší než kdokoli, kdo kdy oblékl boxerské rukavice.
Tyson byl neporažený a nevyzkoušený, protože bojoval pouze se zápasníky-začátečníky. V tomto bodě Tysona nekritizuji za nedostatek konkurence; pouze poukazuji na skutečnost, že v jeho prvních 15 zápasech nebyl žádný rozpoznatelný bojovník. Od tohoto bodu pokračoval bez Cuse D’Amata, který zemřel 4. listopadu 1985.
Tyson bude v roce 1986 bojovat ještě se dvěma journeymany, než se za stavu 17-0 utká s prvním známým soupeřem. Jesse Ferguson byl stále do jisté míry journeyman, ale mnohem tvrdší než předtím bojující no-names. Měl se utkat s dalšími třemi středně těžkými soupeři, a to včetně Trevora Berbicka, kterého brutálně knokautoval v boji o titul mistra světa v těžké váze.
V roce 1987 mu ještě nespadla kola z vozu, ale už to bylo napsáno na zdi. Tyson zůstal soustředěný pod vedením Jima Jacobse a svého trenéra Kevina Rooneyho. Tyson se ještě nevzdal tréninku, i když už byl svědkem toho, co znamená být šampionem. Společnost Nintendo vydala hru Mike Tyson’s Punch-Out. Mike porazil všechny čtyři středně těžké soupeře.
Tyson do roku 1988 potřeboval jednu věc – soupeře. Larry Holmes se měl vrátit ze svého dvouletého odpočinku, aby se utkal s Mikem Tysonem. Ten vyfasoval snadného soupeře v podobě Tonyho Tubbse, jen dalšího soupeře střední úrovně. Micheal Spinx měl na kontě dva neporažené šampiony. Mnoho z těchto vítězství si Spinx připsal v lehké váze. Tyson ho rychle zničil.
Rok 1988 znamenal konec Billa Caytona a Kevina Rooneyho, což byl konec jeho stability. Ze zápasnické školy Cuse D’Amata nezbylo nic. Přicházel nový způsob, způsob Dona Kinga. Mike Tyson byl jediným člověkem v jeho táboře, který znal D’Amatův způsob. Mike nebyl sám, ale jeho zelená tréninková parta mu nepomohla.
V roce 1989 už Tyson nebyl tím bojovníkem, kterým býval. Franka Bruna knokautoval tak, jak se od něj očekávalo – každý, kdo se díval, viděl, že Tyson dostává víc ran, než dostával. Poprvé za celou Tysonovu kariéru vypadal porazitelně. Myslím, že i sám Tyson viděl, jak to škrabopisný Bruno zvládl.“
Protože nastoupil hned po Carlu „The Truth“ Williamsovi, fanoušci zapomněli na předchozí zápas, kde Tyson schytal proti Brunovi několik tvrdých ran. Bojovníci však nezapomněli a šlo jen o to, kdo se do něj pustí. Evander Holyfield po Tysonovi pokukoval a Foreman už několikrát žádal o zápas.
Mnoho fanoušků, stejně jako sám Tyson, označuje tento zápas za svůj konec. Konec však nastal, když vyhodil Caytona a Rooneyho. Stačil ten správný člověk, aby využil Tysona, který se v té době spoléhal na svou sílu a už nepoužíval svou neuvěřitelnou obranu. Schovával obličej za rukavice a pak se snažil vybuchnout a chytit soupeře. Už neexistovala učebnicová pokukovací obrana a údery rozdávané do počtu. Snažil se chytit chlapa jedinou velkou ranou.
Buster Douglas právě přišel o matku. V mnoha ohledech nebyl Douglas lepší než bojovníci střední úrovně, které Tyson porážel. Když mu zemřela matka, chtěl to pro ni. Nebál se toho, co by se mohlo stát v ringu, protože ať by to dopadlo jakkoli, nebolelo by to tak jako ztráta matky. Douglas tedy v mnoha ohledech neměl co ztratit. Nástroje k poražení Tysona měl. Buster mohl být jedním z nejlepších, kdyby se snažil. Tohle byl pro Tysona špatný zápas.“
Tyson se pokusil o jediný velký úder. Dokonce Bustera jednou chytil pozdě a poslal ho k zemi. Existuje seznam zápasníků, kteří se nezvedli, ale s dlouhým počítáním rozhodčího se Buster zvedl. Douglas se zvedl z podlahy a bojoval lépe než předtím, což mu na výsledkové kartě přineslo vzestup. Když Tyson vstal, věděl, že je konec. V 10. kole to bylo KO – a tak skončila i Tysonova kariéra.
18. března — Donovan Ruddock, Las Vegas, TKO 7
28. června — Donovan Ruddock, Las Vegas, W 12
Donovan ‚Razor‘ Ruddock byl další zápasník střední úrovně typu Bustera Douglase, další chlap, který se nikdy neuplatnil. Mike chtěl dokázat, že Buster měl štěstí, ale ve dvou drsných bitvách dokázal opak. Už to nebyl ten bojovník, kterého trénoval Atlas/Rooney. Navíc byl uvězněn za znásilnění, čímž ztratil čtyři klíčové roky své kariéry.
19. srpna — Peter McNeeley, Las Vegas, W DSQ 1
16. prosince — Buster Mathis, Jr, Philadelphia, KO 3
Pracoval pomalu zpět. Žádná konkurence.
Porazil mnohem slabšího Bruna, než s jakým bojoval předtím. Tyson stále nejevil známky toho, že by byl svým starým já. Nicméně úder slimáka je to poslední, co by mělo odejít. Ano, Tysona opět nazývali šampionem, ale každý věděl, že se s nikým nepáral.
Holyfield porazil Tysona bez kousání do ucha. Stačilo pár Evanderových úderů do hlavy a překonání Tysona v boxu. Nemyslím si, že by Mike v roce 1990 Holyfielda porazil. Kdyby Tyson porazil Douglase, Holyfield byl jeho dalším soupeřem. Když jsem šel do zápasu, myslel jsem si, že Evander je ještě dál za zenitem než Tyson. Po trilogii s Riddickem Bowem a následných problémech se srdcem se zdálo, že Evander je blízko konce.
28. června — Evander Holyfield, Las Vegas, L DQ 3
(O titul WBA v těžké váze)
Tyson si uvědomil, že druhý zápas dopadne stejně jako ten první, a stal se z něj zbabělec. To zničilo jeho kariéru, která od roku 1988 neustále upadala. Incident s kousáním do uší se stal stejně velkým, jako byly jeho pěsti na konci 80. let.
Měl štěstí, že mu od této chvíle bylo dovoleno ještě někdy zápasit.
16. ledna — Francois Botha, Las Vegas, KO 5
23. října — Orlin Norris, Las Vegas, NC 1
Dvě nuly. Ale v tuto chvíli musel brát, co se dalo.
V tuto chvíli se nadále ztrapňuje. No Contest s Golotou mohl být prohrou.
13. října — Brian Nielsen, Kodaň, Dánsko, TKO 7
Málo zápasí, a když už, tak si ničí odkaz. Potřeboval však peníze a lidé budou vždycky platit, aby viděli siláky.
8. června — Lennox Lewis, Memphis, Tennessee, KO by 8 *RECAP*
(O titul WBC a IBF v těžké váze)
Jeden zápasník se snažil napěchovat svůj odkaz (Lewis), zatímco ten druhý (Tyson), bojoval, aby svůj získal zpět. Tohle byl jediný zápas, který mohl zvrátit Mikeovu kariéru a vrátit mu ztracený respekt. Byla to jeho poslední šance získat zpět zašlou slávu. Lennox potřeboval tento zápas, aby upevnil svůj odkaz, a zničením toho, co z Tysona zbylo, by toho dosáhl.
2003-2005
Feb. 22. července 2003 — Clifford Etienne, Memphis, Tennessee, KO 1
30. července 2004 — Danny Williams, Louisville, KY, KO 4 *RECAP*
11. června 2005 — Kevin McBride, Washington, DC, TKO 6 *RECAP*
(Rozhodčí Joe Cortez zápas zastavil, když Tyson nenastoupil do 7. kola. Tyson po zápase oznamuje odchod do důchodu.“
Mike Tyson nepatří do první desítky nejtěžších vah. Zabíjel bojovníky, které měl porazit, ale když se utkal s jiným elitním bojovníkem, vždy prohrál. A to nemluvím o nějakých béčkových bojovnících, kterým sebral pás. Mluvím o té hrstce dobrých boxerů, se kterými během své kariéry bojoval.