Náboženství je nezbytné pro živou, demokratickou společnost
Náboženství je životně důležité pro demokracii
“ nemají vládu vyzbrojenou mocí, která by byla schopna bojovat s lidskými vášněmi nezkrocenými morálkou a náboženstvím.“ – John Adams
Náboženská výchova a víra zůstávají i dnes krví morálního étosu společnosti. Náboženství nejen učí ctnosti, ale také katalyzuje morální jednání. Jako takové hraje náboženství zásadní společenskou roli, která si zaslouží zvláštní pozornost. Tuto roli správně popsal čínský ekonom, který studoval demokracii v Americe. „Ve vaší minulosti,“ vysvětloval ekonom, „většina Američanů navštěvovala každý týden kostel nebo synagogu. Když jste tam byli, od nejútlejšího věku vás učili, že máte dobrovolně dodržovat zákony; že máte respektovat cizí majetek a nekrást ho. Učili vás, že nikdy nemáte lhát a že máte respektovat život a svobodu druhých stejně jako svůj vlastní. Američané tato pravidla dodržovali, protože uvěřili, že i když je policie nechytí, když poruší zákon, chytí je Bůh. Demokracie funguje, protože většina lidí většinou dobrovolně dodržuje vaše zákony.“
Tato kvalitativní pozorování potvrzuje i kvantitativní výzkum. Mnoho vědců shromáždilo empirické důkazy sledující silnou korelaci mezi současným dodržováním náboženských předpisů v Americe a ctnostným chováním. Například nábožensky ctící občané mají tendenci být štědřejšími a občansky smýšlejícími sousedy. Podle odhadů více než 90 % těch, kteří navštěvují týdenní bohoslužby, přispívá na charitu a téměř 70 % se dobrovolně věnuje dobročinným účelům.
Někteří tyto dobré skutky chválí, ale snaží se víru a praxi, která je motivuje, marginalizovat. Takové snahy jsou nešťastné. Výrazná náboženská víra a praxe mají zásadní význam pro morální činy, které vzbuzují. Je mnoho příkladů, kdy náboženská víra inspiruje společenství k hlubokým skutkům dobročinnosti a nezištné služby. Tyto pozitivní příspěvky podtrhují potřebu zachovat základní lidské právo na náboženskou svobodu.
Zachování náboženské svobody má samozřejmě i své výhody. Ve spojení s dalšími svobodami náboženská svoboda podporuje sociálně-ekonomický pokrok společnosti a omezuje násilné konflikty. V důsledku toho je pravděpodobnější, že společnost bude vzkvétat, pokud budou mít občané tuto svobodu vyjadřovat své nejhlubší přesvědčení a nejvyšší ideály. Stručně řečeno, náboženství i náboženská svoboda přispívají k mírumilovnější, stabilnější a charitativnější společnosti.
Ústavní ochrana náboženství
Aby se tyto účinky projevily v plné míře, musí ochrana náboženské svobody přesáhnout rámec pouhých bohoslužeb. Náboženská svoboda musí zahrnovat ochranu morálně nebo nábožensky motivovaných veřejných projevů. Věřící lidé a nábožensky založené instituce nadále hrají důležitou roli při utváření společenských a morálních otázek prostřednictvím řádných demokratických kanálů. Stejně jako jiné záslužné organizace a záležitosti si i náboženští lidé a instituce zaslouží být slyšeni ve veřejné sféře – ani náboženské, ani sekulární hlasy by neměly být umlčovány.
Samozřejmě, že uzpůsobení náboženské svobody neohrožuje jiné zásadní zájmy ve společnosti. Ustanovení Ústavy Spojených států o svobodě náboženského vyznání chrání náboženství v Americe, ale ne náboženský extremismus, který ohrožuje ostatní. Vláda například může ukládat a ukládá přiměřená omezení na ochranu zdraví a bezpečnosti občanů v pluralitní společnosti. Právní a legislativní proces však poskytuje prostředky k neustálé ochraně, utváření a definování náboženské svobody tak, aby nebyla překonána. Přestože jsou rozumné ochrany vítány, měly by respektovat zdravé oddělení vlády a náboženství, které umožňuje náboženství vzkvétat.
Ve skutečnosti má řádné oddělení církve a státu za následek posílení náboženských institucí a širšího společenství. Aby mohla uplatnit svůj pozitivní vliv, musí si náboženské organizace a jednotlivci zachovat od vlády prostor – fyzický, sociální a právní – pro svobodné praktikování své víry. To umožňuje náboženským institucím vyjádřit své poselství, určit, kým jsou, a smysluplně žít podle svého přesvědčení. Náboženský prostor musí být i nadále respektován a náboženství by nemělo být sekvestrováno.
Narušování první svobody
Naneštěstí je náboženský prostor stále více stlačován názorem, že náboženství je čistě soukromou záležitostí. Tento trend je znepokojivý zejména pro věřící lidi.
I přes tento zásah zůstává role náboženství ve společnosti nezastupitelná. Komentátor demokracie z 19. století Alexis De Tocqueville řekl: „Když jakékoli náboženství zapustilo v demokracii hluboké kořeny … pečlivě ho chraňte jako nejcennější dědictví.“ (
Clayton M. Christensen, „The Importance of Asking the Right Questions“ (nástupní projev, Southern New Hampshire University, Manchester, N.H., 16. května 2009).
Viz Robert D. Putnam a David E. Campbell, American Grace: How Religion Divides and Unites Us (New York City: Simon Schuster, 2010), 461.
Arthur C. Brooks, „Religious Faith and Charitable Giving“, Policy Review (říjen 2003). Podobné statistiky jsou uvedeny v „Faith Matters Survey 2006“, jak je citováno v American Grace:
Viz Brian J. Grim a Roger Finke, The Price of Freedom Denied (New York City: University of Cambridge, 2011) a Brian J. Grim, „Religious Freedom: Good for What Ails Us,“ The Review of Faith & International Affairs 6, č. 2, 3-7.
Alexis De Tocqueville, Democracy in America, trans. and ed. Harvey C. Mansfield and Delba Winthrop (Chicago: University of Chicago Press, 2000), 519.
.