Vědění je mocné!
Právě jsem se vrátila ze zámořského letu, kde jsme s Jamiem dostali vyšší třídu. Ze sedadel se stalo rovné lůžko. Bylo to úžasné. Opravdu to snižuje jet lag. Když jsem usínal, vzpomněl jsem si na Johna Wesleyho, který překonal Atlantik v podpalubí lodi. Trvalo mu to několik měsíců v jednom směru a podmínky byly příšerné. Můj let z Londýna do Denveru trval devět hodin a měl jsem luxus, o kterém se mu ani nesnilo.
To vše je možné díky vědomostem. Člověk nevytvořil nic nového, jen objevil zákony, které Hospodin stanovil od počátku. „Ptačí mozky“ létají od samého počátku. Totéž platí pro komunikaci, elektřinu, výpočetní techniku a řadu dalších moderních objevů. Člověk jen objevuje zákony, které stvořil Bůh.
Přestože lidstvo učinilo obrovské objevy, které zcela změnily způsob našeho života, zdá se, že o sobě víme méně než předchozí generace. Naši předkové sice neměli všechny moderní vymoženosti, ale měli klid a sílu, které většině dnešních lidí unikají. Jak se zvyšovaly naše znalosti o přirozeném světě, snižovaly se naše znalosti o věcech duchovních. Člověk ve své aroganci slepě věří, že všechny životní problémy vyřeší sám. Nemůže však existovat mír venku, pokud není mír uvnitř.
Existuje celý vesmír, který člověk při vší své moudrosti nezná. Je to svět ducha. A nemluvím jen o duchovní říši mimo nás, ale také o duchovní bytosti uvnitř každého člověka. Nejsme vyvinutá zvířata; byli jsme stvořeni k Božímu obrazu a podobě (Gn 1,26). Jsme duchovní bytosti. Konečným způsobem, jak kontrolovat špatné chování, není více zákonů, detektory kovů nebo sociální inženýrství; je to změna lidských srdcí, jedno po druhém. To může udělat pouze Ježíš.
Ale bohužel i mnozí křesťané tento duchovní pohled ztratili. Jen velmi málo křesťanů ví, kým jsou v duchu. Ve skutečnosti je náboženství naučilo, že jsou od přirozenosti hříšníci – tedy pravý opak toho, co učí Bible.
Je pravda, že jsme se všichni narodili jako hříšníci (Ž 51,5) a působila v nás ďáblova přirozenost (Ef 2,2-3). Když jsme však přišli ke Kristu a přijali spasení, stali jsme se v duchu novým člověkem.
Jestliže je někdo v Kristu, je novým stvořením; staré věci pominuly, hle, všechno se stalo novým.
2 Kor 5,17
Tady se nemluví o tvém těle. Pokud jsi byl člověkem předtím, než jsi přijal Krista, jsi člověkem i potom. Vaše tělo se nezměnilo. A nezměnila se automaticky ani vaše duše, kterou Bible nazývá vaší duševně-emocionální částí. Ta sice podléhá změně, ale abyste zažili změnu ve své mysli a emocích, musíte obnovit svou mysl.
V duchu jste se však stali zcela novým druhem bytosti. Váš duch je zcela nový. Nezůstala v tobě stará hříšná přirozenost.
Vím, že pro mnohé z vás, kteří jste byli indoktrinováni teologií staré a nové přirozenosti, je to naprostý šok. Většina křesťanů byla naučena věřit, že po spasení jsou v jádru stále stejní, a po zbytek života se snaží tuto starou přirozenost omezovat. Věří, že mají dvě přirozenosti. To je schizofrenní a vytváří to křesťany, kteří se vůbec nepodobají Kristu.
Pavel se touto otázkou zabýval v 6. kapitole listu Římanům. V předchozích kapitolách tak mocně dokázal, že Bůh s námi jedná skrze milost skrze víru, že logicky vyvstala otázka: „Máme setrvávat v hříchu, aby se rozhojnila milost?“. (Ř 6,1). To ovšem Pavel nechtěl říci a v této kapitole uvedl dva důvody, proč by křesťané měli žít svatě.
První důvod, který Pavel uvedl, jednoduše říká:
Jak v něm máme my, kteří jsme zemřeli hříchu, dále žít?“
Řím 6,2
Jak radikální prohlášení! Tomu dnes většina křesťanů nevěří. Věří, že jsou živí hříchu a že jen s velkým úsilím, frustrací a neúspěchem bojují s touto hříšnou přirozeností po zbytek svého života. Tomu Pavel nevěřil.
Pavel řekl, že jakmile jsme pokřtěni v Krista (Ř 6,3), prožíváme smrt své staré hříšné přirozenosti. Ta je mrtvá. Je pryč. Už neexistuje.
Slyším, jak lidé říkají: „Cože? Zbláznili jste se? Stále bojuju s mnoha hříchy. Nejsem mrtvý pro hřích.“
Přiznávám, že křesťané stále hřeší. Pavel se o tom zmiňuje právě v této kapitole a podrobněji se tím zabývá v 7. kapitole listu Římanům. Naše přirozenost se však změnila. Jediný důvod, proč stále hřešíme, je ten, že tyto pravdy neznáme (Jan 8,32).
Naše mysl je podobná počítači v tom smyslu, že ji lze naprogramovat. A jakmile je jednou naprogramujeme, budou fungovat tak, jak byly naprogramovány, dokud je nepřeprogramujeme. Všichni jsme se narodili v hříchu a naše stará hříšná přirozenost naprogramovala naši mysl, jak být sobecká, zahořklá, rozzlobená, jak chtít atd. Když se znovu narodíme (Jan 3,3), staneme se ve svém duchu zcela novými. Tato stará přirozenost byla zcela změněna (2 Kor 5,17). Není v procesu, kdy se stává novou; už je čistá a dokonalá jako Ježíš (1J 4,17; 1K 6,17 a Ef 4,24).
Pavel to nazval životem vzkříšení. V Římanům 6,5 říká:
Jestliže jsme byli společně zasazeni do podoby jeho smrti, budeme i do podoby jeho vzkříšení.
Hned v dalším verši však říká, že abychom to mohli prožívat, musíme něco vědět. Jako první zmínil, že „náš starý člověk je ukřižován s “ (Ř 6,6, závorka moje). To není něco, co se teprve musí stát nebo co se musí dít znovu a znovu; je to hotová věc. V našem novém, znovuzrozeném duchu jsme mrtví hříchu.
Pavel řekl,
aby tělo hříchu bylo zničeno, abychom od nynějška hříchu nesloužili.
Řím 6,6
Naše hříšná přirozenost je mrtvá a odešla, ale zanechala po sobě tělo. Tím tělem je tělesná mysl. Ta bude stále fungovat tak, jak je naprogramována, dokud ji nepřeprogramujeme. Tomu Bible říká obnovení mysli. Náš život se proměňuje obnovením mysli (Ř 12,2).
Vítězství v křesťanském životě je tedy tak jednoduché, jako obnovit svou mysl podle toho, kdo jsme a co jsme již přijali v Kristu. Není to boj dvou přirozeností v nás; my jsme takoví, jak myslíme (Př 23,7). Pokud se vidíme jako staří hříšníci, zachránění milostí, pak budeme i nadále bojovat s hříchem. Když však uvidíme celkovou změnu, která se odehrála v naší přirozenosti, budeme tuto změnu projevovat ve svém jednání.
Když se vidíme jako součást ďábla, budeme tak i jednat. Když však vidíme, kým jsme v Kristu – tj. ve svém znovuzrozeném duchu -, staneme se mu podobnými (2 Kor 3,18 a 1 Jan 3,2). To, jak vidíme sami sebe, se stává sebenaplňujícím se proroctvím.
Toto je dominantní zjevení, které Pán použil ke změně mého života. Dne 23. března 1968 jsem prožil setkání s Pánem, které mi změnilo život. Pán si to použil, aby upoutal mou pozornost a ukázal mi, že je toho mnohem víc. Ale největší dojem a trvalou změnu v mém životě způsobilo zjevení, které jsem obdržel ze Slova o tom, kým jsem se stal ve svém duchu. Zcela změnilo mou identitu.
Toto zjevení nazývám Duch, Duše & Tělo. Není to chytlavá fráze, ale popisuje způsob, jakým mi Pán zjevil tyto pravdy. Poznal jsem, že jsem duchovní bytost, která má duši a žije v těle. Ale mé skutečné já je mou duchovní osobou. A právě v duchu jsem byl zcela proměněn a stal jsem se podobným Ježíši.
Protože Bůh je duch a jedná se mnou na základě toho, kým jsem v duchu (Jan 4,24), změnilo to všechno. Nyní uctívám Boha na základě toho, kým jsem v duchu, a ne na základě toho, kým jsem ve svém těle; tj. jak se chovám nebo cítím. Nyní chápu, jak mě náš svatý Bůh může skutečně milovat, protože ve svém znovuzrozeném duchu jsem zcela spravedlivý a svatý (Ef 4,24). Můj duch je Jeho dílem (Ef 2,10).
Zjistil jsem, že jsem vykoupen ze Zákona, protože Zákon nebyl stvořen pro spravedlivého člověka (1 Tim 1,9). Zákon byl dán, aby nám ukázal potřebu spasení, ale nemohl nás spasit (Řím 3,19-21). Ale to, co nemohl udělat Zákon, udělal Ježíš (Ř 8,3-4) a já jsem nyní Boží spravedlností v Kristu (2 Kor 5,21).
To mě opravňuje ke všemu, co Bůh je a co má. Mám jeho autoritu, kterou mohu používat, a v té míře, v jaké jsem to dělal, jsem zažil zázračné výsledky. Jsem z toho tak nadšený, že se snažím, aby se o těchto pravdách dozvěděl celý svět.