Fráze pochází z komiksu Keeping Up with the Joneses, který v roce 1913 vytvořil Arthur R. „Pop“ Momand. Strip vycházel až do roku 1940 v The New York World a různých dalších novinách. Strip zobrazuje společensky šplhající rodinu McGinisových, která se snaží „držet krok“ se svými sousedy, titulními Jonesovými. Jonesovi byli po celou dobu trvání stripu neviditelnými postavami, často se o nich mluvilo, ale nikdy nebyli zobrazeni. Idiom držet krok s Jonesovými zůstal populární ještě dlouho po skončení stripu.
Používání jména Jones pro sousedy zabývající se společenským srovnáváním předcházelo Momandovu komiksu. V roce 1879 psal anglický spisovatel E. J. Simmons v knize Memoirs of a Station Master o železniční stanici jako o místě společenské výměny: „Scházejí se tam Jonesovi, kteří se nestýkají s Robinsonovými“. Americký humorista Mark Twain učinil narážku na rodiny Smithů a Jonesů s ohledem na společenské zvyklosti v eseji „Corn Pone Opinions“, napsané v roce 1901, ale poprvé publikované v roce 1923. „Vnější vlivy se na nás neustále valí a my neustále posloucháme jejich příkazy a přijímáme jejich verdikty. Smithovým se líbí nová hra; Jonesovi se na ni jdou podívat a kopírují Smithův verdikt.“ Od roku 1908 natáčel D. W. Griffith sérii krátkých komedií s Florence Lawrencovou, dívkou z biografu, v nichž vystupovali lidé odvedle, Jonesovi.
Operativní vysvětlení je, že Jonesovi z rčení odkazují na bohatou rodinu otce Edith Whartonové, Jonesovy. Jonesovi byli významná newyorská rodina, která měla značné podíly v Chemical Bank v důsledku sňatku s dcerami zakladatele banky Johna Masona. Jonesovi a další bohatí Newyorčané začali stavět venkovské vily v údolí Hudson v okolí Rhinecliffu a Rhinebecku, které patřily Livingstonům, další významné newyorské rodině, s níž byli Jonesovi spřízněni. Domy byly stále honosnější a honosnější. V roce 1853 postavila Elizabeth Schermerhorn Jonesová gotickou vilu s 24 pokoji nazvanou Wyndcliffe, kterou Henry Winthrop Sargent v roce 1859 popsal jako velmi pěknou ve stylu skotského hradu, ale Edith Whartonová, neteř Elizabeth, ji označila za ponurou obludu. Vila údajně podnítila další výstavbu, včetně domu Williama B. Astora (ženatého s Jonesovou sestřenicí), což byl jev popisovaný jako „držet krok s Jonesovými“. Tento výraz je také spojován s další tetou Edith Whartonové, Mary Mason Jonesovou, která si postavila velké sídlo na Páté avenue a 57. ulici, tehdy nezastavěné. Whartonová ji v románu Věk nevinnosti láskyplně líčí jako paní Manson Mingottovou, která „klidně čeká, až móda poplyne na sever“.
Mírně odlišná verze je, že fráze odkazuje na velkolepý životní styl Jonesových, kteří byli v polovině století početní a bohatí díky spojení Chemical Bank a Masonových. Právě jejich příbuzná paní William Backhouse Astorová mladší začala pořádat „plesy patriarchů“, z nichž pochází „Čtyři stovky“, seznam pozvané společenské smetánky. V té době už Jonesovi byli zastíněni obrovským bohatstvím Astorových, Vanderbiltových a dalších, ale seznam čtyř set zveřejněný v roce 1892 obsahoval mnoho Jonesových a jejich příbuzných – na starých penězích stále záleželo
.