Doktorka Jane Goodallová o Trumpovi, o tom, že ji v Davosu špatně citovali, a o tom, proč je smrt jejím „dalším velkým dobrodružstvím“

Doktorka Jane Goodallová je na misi – na stejné misi, která ji už téměř šest desetiletí žene po celém světě. Má však nový pocit naléhavosti, protože se krátí nejen čas planety, ale i její.

Je jí přece „skoro 86 let“. Ale není to smrt, co Goodallovou děsí: říká, že umírání je její „další velké dobrodružství“, a raději by se lidí ptala na smrt než na zpomalení, které dlouho odmítala. Děsí ji nečinnost. A apatie. A vědomí, že „nejinteligentnější tvor, který kdy chodil po planetě, ničí svůj jediný domov“.

Věc, která je docela zábavná, je, když se lidé ptají „Jaké je tvé další velké dobrodružství?“, což je umírání. Buď zemřeš a je to hotové, nebo zemřeš a je to něco. V tom případě je to to nejlepší dobrodružství, jaké si dovedu představit.“

To ale neznamená, že jí na jejím poselství nezáleží. Záleží jí, hluboce, ale kolik je jiných způsobů, jak vyjádřit něco, co opakuje už třicet let? Mluvit s Goodallovou před jejím vystoupením na literárním festivalu Emirates Airline bylo téměř stejné jako sledovat ji na pódiu. Upoutává pozornost stejně zdrženlivou, a přesto silnou aurou, ať už je v místnosti s jedním nebo stovkou lidí. A jak jsem později zjistil, její odpovědi na otázky v rozhovorech jsou často doslovně převzaty z projevu, který se chystá pronést.

Goodallová nemusí nutně chtít poskytovat rozhovory po příletu do Dubaje ve tři hodiny ráno. Ale dělá to ze stejného důvodu jako vždycky: čím více lidí uslyší její poselství, tím více jich ho bude sdílet i dlouho po jejím odchodu. Jsme prostě její nádoby.

„Když mi bylo deset, všichni se mi smáli, protože jsem chtěla jet do Afriky a žít s divokými zvířaty,“ vzpomíná Goodallová tesklivě. „A oni říkali, jak můžeš, vždyť nemáš peníze, zuří druhá světová válka a ty jsi ještě holka. Maminka řekla: ‚Jestli chceš něco takového, budeš muset opravdu tvrdě pracovat a využít každé příležitosti, nevzdávej se‘. Přála bych si, aby byla máma naživu, aby věděla, kolik lidí jí řeklo nebo napsalo ‚protože ty jsi mě to naučila, protože ty jsi to dokázala, já to dokážu taky‘.“

Goodallová cestuje nepřetržitě od roku 1986

Po celá desetiletí Goodallová spěchá ze země do země a naléhá na lidi, aby se moudře zabývali klimatickými změnami mezi co nejvíce ochotných uší. Od roku 1986 nikdy nestrávila na jednom místě více než tři po sobě jdoucí týdny.

Kdo se však s Goodallovou setkal, ví, že je možná stejně bystrá jako před šesti desetiletími, kdy žila po boku šimpanzů v Gombe, dnešní Tanzanii, a prováděla průkopnická pozorování, která převrátila moderní vědu a katapultovala ji mezi hvězdy.

Nevynechala ani minutu, když bez poznámek přednášela 45minutovou přednášku davu plnému obdivovatelů uprostřed Blízkého východu, ani nemrkla okem, když nařídila fotografovi, aby se přesunul na jiné stanoviště, aby se mu lépe rámoval záběr, a pak řekla reportérovi (mně), aby se posunul na svém místě, dokud nebude tak blízko, jak ona chce.

Byla tam pětaosmdesátiletá žena, která do Dubaje přijela sotva devět hodin předtím, a velela a reorganizovala místnost lépe než kdokoli jiný v ní. „Byla jsem už tolikrát na pohovoru,“ řekla s jiskrou v oku, „tohle všechno znám.“ Všichni se na ni usmívali. A teď, řekla – stejným věcným tónem, jaký používá, ať už mluví k potulným novinářům, světovým lídrům nebo sálu plnému obdivovatelů – můžeme „začít“.

Při své vědecké a ochranářské kariéře, která zaujala svět od svého počátku v tanzanských lesích v roce 1960, Goodallová ještě neusnula na vavřínech, aby se mohla kochat vlastními úspěchy. Ve skutečnosti se zdá, že každý nový úspěch je pro ni ještě větší pobídkou, aby dělala víc a snažila se ještě víc.

Goodallové vstup do povědomí veřejnosti je dobře známý: příběh mladé Angličanky, která našetřila všechny peníze na cestu lodí do Afriky, aby žila mezi šimpanzi a studovala je. Důvodů k cestě bylo mnoho, především hluboce zakořeněná láska ke zvířatům, ale jak sama říká, poslední kapkou mohla být četba Tarzana od Edgara Rice Burroughse. „Vášnivě jsem se zamilovala do toho slavného muže z džungle a co udělal? Vzal si špatnou Jane.“

Přechod od života se šimpanzi ke snaze zachránit planetu nebyl „vědomým rozhodnutím“

Během pobytu v Tanzanii Goodallová vzdorovala kritikům svého pohlaví, mládí a nevědeckého původu. Všechny své bdělé hodiny trávila pozorováním šimpanzů dalekohledem a snažila se jim postupně přiblížit („obvykle se na tu zvláštní bílou opici podívali a utekli“).

Koncem šestiměsíčního studijního grantu a s malým časovým odstupem Goodallová učinila několik fenomenálních objevů: pozorovala šimpanze, který okusoval mrtvé zvíře, což popíralo všeobecný názor, že tato zvířata nejedí maso. Tentýž šimpanz, kterému Goodallová pro jeho bílou kozí bradku dala přezdívku David Greybeard, pak byl pozorován, jak v termitišti hledá potravu pomocí větviček a trávy. Do té doby se věřilo, že vyrábět a používat nástroje umí jen člověk. Tento objev spolu s filmem z roku 1965 nazvaným Slečna Goodallová a divocí šimpanzi proslavil Goodallovou.

Ale teprve v roce 1986 na konferenci v Americe, která se zabývala chováním šimpanzů v různých prostředích, se její záběr ještě více rozšířil. „Měli jsme zasedání o ochraně přírody a bylo to šokující. Přímo v Africe ubývaly lesy, ubývaly počty šimpanzů, šimpanzi se chytali do pastí, lidé se stěhovali hlouběji do pralesa a brali s sebou nemoci… Byl to šok a nemohla jsem spát poté, co jsem viděla naše nejbližší příbuzné, vysoce sociální bytosti, v klecích samotné a obklopené kovovými mřížemi,“ vzpomíná Goodallová.

„Na konferenci jsem jela jako vědkyně a odjížděla jsem jako aktivistka.“

Goodallová o Trumpovi, Gretě Thunbergové a o tom, že ji v Davosu špatně citovali

Podle jejích slov existuje několik způsobů, jak se vypořádat se změnou klimatu, a většina z nich zahrnuje využití našeho vlastního intelektu pro dobro věci. „Musíme vymýtit chudobu – pokud to nedokážeme, nemůžeme zachránit životní prostředí, protože pokud jste opravdu chudí, pokácíte poslední strom, abyste vypěstovali jídlo. Vylovíte poslední rybu, abyste se pokusili nakrmit svou rodinu. Musíme na jedné straně zmírnit chudobu a na druhé straně omezit tento neudržitelný životní styl. A pak je tu lidská populace. To jsou věci, se kterými nemůžete polemizovat,“ říká a pak dodává: „Můžete špatně citovat to, co jsem řekl o populaci, a lidé to dělají, pravděpodobně záměrně.“

„Dnes je na planetě 7,2 miliardy lidí a říká se, že v roce 2050 jich bude 9,7 miliardy. To je prostě čistá matematika a vy jen říkáte, co může příroda dělat?“

Goodallová naráží na své nedávné výroky, týkající se přelidnění Země, které pronesla minulý týden v Davosu na Světovém ekonomickém fóru. V mainstreamových médiích se objevilo několik kritik jejího postoje s tím, že problém příliš zjednodušuje. Goodallová zvažovala, že napíše něco, co by její postoj k této věci objasnilo, ale místo toho se rozhodla to prostě „ignorovat“.

„A kritika, že ukazuje prstem na rozvojový svět, no to není pravda. Jedno dítě vyrůstající řekněme v Dubaji nebo Abú Dhabí v bohaté rodině spotřebuje minimálně šestkrát, ne-li desetkrát více přírodních zdrojů než africké dítě. prostě to podtrhuje všechny ostatní věci, které se pokazily, jen to zhoršuje ostatní věci.“

Goodallová stále věří v místo Davosu v globálním boji proti klimatu. „Nejela by tam, kdybych nevěřila, že to dokážeme „. Letošní rok byl podle ní obzvláště povzbudivý, protože změna klimatu byla na vrcholu programu. Dostala se také k vyhlášení své iniciativy na výsadbu stromů, výzvy jednoho bilionu stromů, k níž se zavázal i americký prezident Donald Trump. Měla také možnost sledovat dynamiku, s jakou se za tuto věc zasazují mladí lidé, jako je sedmnáctiletá ekoaktivistka Greta Thunbergová.

Ohledně Trumpa vyjádřila svůj postoj velmi jasně. Na otázku, ke komu během svého projevu vzhlíží jako k vlivnému hlasu, odpověděla: „Chci na to odpovědět jinak a říct, že jediná osoba, kterou bych neposlouchala, je Donald Trump“. V roce 2017 přirovnala jeho chování k chování šimpanze. O Thunbergovi však doufá, že mladý Švéd ještě více zvýší povědomí o této věci. Naděje a mladí lidé jsou pro ni nyní obzvlášť důležití.

Goodallová vkládá naději do ambicí Spojených arabských emirátů a každoročně se sem vrací

Goodallová založila v roce 1991 svůj program Roots and Shoots, jehož cílem je sdružovat mladé lidi a pracovat na ochraně přírody a humanitárních otázkách. „Tolik mladých lidí mi říkalo, že nemají naději do budoucna. Měli deprese a byli naštvaní – ale hlavně byli apatičtí a zdálo se, že je to nezajímá, protože jste ohrozili naši budoucnost a my s tím nemůžeme nic dělat. Ale já si myslím, že ano.“

Každý den má každý z nás vliv na planetu a my si můžeme vybrat, jaký vliv budeme mít. Když miliardy lidí začnou každý den činit etická rozhodnutí, začneme směřovat k etickému světu

Roots and Shoots existuje v SAE již sedm let. Goodall ji každoročně navštěvuje, aby zkontroloval dosažený pokrok. Je ohromena zdejším úsilím o ochranu přírody – o pokrok ve využívání energie ze slunce, větru a přílivu a o znovunavrácení přímorožce arabského do volné přírody.

„Děti jsou velmi zapálené, stejně jako všude jinde, jakmile jim nasloucháme a umožníme jim jednat. To je velmi povzbudivé.“

„Když cestuji po světě, ano, dozvídám se o všech těch hrozných věcech, které se dějí, ale potkávám spoustu úžasných lidí, kteří dělají úžasné projekty, a je tu úplně nový přístup ke klimatu, k záchraně pralesa. Lidé alespoň chápou a začínají mít odvahu jednat.“

Tato akce nemusí být jen otevřený aktivismus. Může jím být etické nakupování a menší konzumace masa, dodává.

Proč Goodallová věří ve veganství

Sama Goodallová je nyní vegankou, i když se na cestách vrací k vegetariánství, aby „nebyla přítěží“ pro ty, u nichž pobývá. Na cesty si také přibalí ořechové máslo nebo nemléčnou smetanu.

Je také hluboce proti továrním farmám a označuje je za „koncentrační tábory“, což je další výrok, za který si v minulosti vysloužila kritiku. „Když jsem se o tom ale zmínila poprvé, někdo mi řekl, že přirovnáváte zvířata k Židům. No, ne, nepřirovnávám. Naštěstí jeden člověk, který přežil koncentrační tábor, napsal o továrních farmách a nazval je Věčná Treblinka. Vždycky se najdou lidé, kteří chtějí všechno kritizovat“.

V podstatě se však domnívá, že odpovědnost musí být i na spotřebiteli. Goodallová se dostala pod palbu kritiky, když ropná a plynárenská společnost Conoco financovala výstavbu jejího útočiště v Kongu. Podle ní byla pranýřována za pokrytectví, „nebo něco takového“. Ale ona to zdůvodnila tím, že se snaží být ohleduplní k životnímu prostředí.

„Používám jejich výrobky, létám a jezdím autem. Snaží se jednat správně, nejlepší pro mě je snažit se jim pomoci, aby se měli lépe, podpořit je. A zároveň se mohou cítit lépe, když nám dají peníze na pomoc šimpanzům,“ říká. „Vždycky máme tendenci obviňovat výrobce nebo určitou společnost, protože poškozuje životní prostředí, ale vy si stejně kupujete jejich výrobky. Takže i spotřebitelé zde mají svou roli.“

Goodallová nikdy neskončí, ale smrt ji neděsí

Stovky lidí stály hodinu ve frontě, aby si vyslechly její projev v Dubaji, a seděly zaujatě a pozorně poslouchaly, když davu představovala plyšové hračky, se kterými vždy cestuje; každé z nich bylo vysoce inteligentní zvíře. Je tu krysa Ratty, prase Piglet, chobotnice Octavia, je tu kráva a pak je tu Mister H, plyšová opice, kterou jí daroval slepý kouzelník. Je s ní už 29 let a navštívil 65 zemí, říká publiku.

Na konci svého 45minutového projevu sklízí Goodallová potlesk vestoje, jak se jí to často stává. Lidé si při potlesku utírali slzy. Po skončení jí kladlo otázky více dětí než dospělých, což ji viditelně potěšilo. Než však Goodallová opustila pódium, natáhla se zpět k mikrofonu: „Moc vám děkuji, že jste přišli,“ řekla přes potlesk, „jste to vy, kdo mi dodává odvahu a inspiraci pokračovat.“

Je to další jasný ukazatel toho, že Goodallová prostě nikdy neskončí. Možná proto se tak klidně smiřuje s tím, když mluví o umírání. „Věc, která je docela zábavná, je, když se lidé ptají: „Jaké je tvé další velké dobrodružství?“, což je umírání,“ říká mi klidně. „Buď zemřeš a je konec, nebo zemřeš a něco z toho bude. V tom případě je to to nejlepší dobrodružství, jaké si dovedu představit. Co je to něco? No, nejlepší vědecké mozky planety se nyní shodly, že existuje inteligence za hranicemi vesmíru.“

Když se stovky lidí vytrácely ze sálu, někteří ještě viditelně dojatí, živě spolu hovořili. Stáli jsme ve frontě, abychom si nechali podepsat knihy. Psali jsme svým přátelům a rodině o tom, co jsme slyšeli. Psali jsme na sociální sítě.

Posluchači v Dubaji se stali Goodallovými nádobami a šířili její poselství po SAE i po celém světě. A toto poselství je ve své podstatě vlastně docela jednoduché. „Každý den má na planetu nějaký dopad a my si můžeme vybrat, jaký dopad budeme mít. Když se miliardy lidí začnou každý den rozhodovat eticky, začneme směřovat k etickému světu.“

„Pokud se nezměníme, pak nás čeká velmi chmurná a bezútěšná budoucnost.“

Aktualizováno: 6. února 2020 14:25