Loni společnost Lipton prodala 58 milionů jednotlivých balení své polévkové a dipové směsi s cibulovou příchutí. I když vezmeme v úvahu její použití v příležitostných masových nebo přílohových pokrmech, je to hodně dipů. Člověk si říká, že kdyby byl tento cibulový dip – jehož kvalita možná závisí spíše na nostalgii než na jeho vlastních zásluhách – vynalezen dnes, byl by stále tak populární? Nebo se na něm podepsaly gladwellovské okolnosti, které dnes pravděpodobně nelze zopakovat?
Je těžké si představit tak šťastný sled událostí, jaký se naskytl společnosti Lipton a jejímu cibulovému dipu.
V roce 1954, dva roky po uvedení dehydrované polévkové směsi Lipton, někdo (jeho identita zůstává neznámá) vytvořil kombinaci cibulové polévky a zakysané smetany. „Protože se ve svých počátcích velmi často nazýval California Dip, domníváme se, že to byla domácí výroba v Kalifornii, ale víc toho nevíme,“ řekl Brian Critz, marketingový ředitel společnosti Unilever, mateřské společnosti Lipton.
Lipton’s však nebyl první California Dip. Dřívější recepty kombinovaly smetanový sýr a rokfór s kalifornským vínem Sauterne, majonézou, solí, worcesterskou omáčkou, kajenským pepřem a česnekovou solí. Recept z roku 1954 však obsahoval pouhé dvě ingredience a byl čtyřikrát jednodušší než jeho sýrový protějšek. A v poválečném lesku padesátých let minulého století mělo pohodlí přednost před krádeží identity.
Nový kalifornský dip byl miláčkem davu, základem večírků a symbolem postavení podávaným na stříbrném podnosu. Jak vypráví Jean Andersonová v knize The American Century Cookbook: „Zpráva o novém dipu se rozšířila po Los Angeles rychleji než požár v kaňonu, noviny otiskly recept, prodej cibulové polévkové směsi prudce vzrostl a vedení společnosti Lipton na vzdáleném kontinentu v New Jersey bylo nadšené.“
Co se stalo potom, by nemělo nikoho překvapit.
Lipton uspořádal masivní propagační kampaň s kalifornským dipem. Sponzorovala populární rozhlasový a televizní pořad Arthura Godfreyho Talent Scouts, který byl přehlídkou nových hvězd, jako byli Tony Bennett a Patsy Cline. (Godfrey, moderátor pořadu, se účastnil reklamních spotů a sám předváděl nezapomenutelná vystoupení. Bylo to tak účinné, že zpravodajství označovalo tento produkt jako „Arthur Godfrey Dip“ nebo neoficiální Americone Dream. (Archivy AGTS jsou velmi vzácné. Ani CBS, ani Liptonu se nepodařilo najít klip s dipem, ale místo něj si prosím vychutnejte jeho čtyřminutový polévkový solitér.)
Kromě televize a rozhlasu společnost vydávala barevné pomazánky v novinách a časopisech, distribuovala rozdávací kartičky prodejcům, vytvářela kuchařky a od roku 1958 – po vypátrání receptu a jeho zdokonalení – jej tiskla na každou krabici, kde zůstává vedle druhého a třetího nejoblíbenějšího receptu.
Bylo to poprvé, kdy Lipton použil svůj výrobek jako přísadu, a úspěch podnítil vznik dalších produktů. Recepty na krevetový kalifornský dip, zeleninový kalifornský dip, kalifornský dip Deviled Eggs a v interpretaci „nějaké zahraniční intriky“ zcela ze 60. let zaplavily párty scénu Lipton California Dip Hindustani, Lipton California Dip à la Grecque, Lipton California Dip Mexicano a Lipton California Dip à la Russe. K dalším receptům inspirovaným dipem vhodným pro jetsettingový dav patřily Acapulco Quesadillas, Spaghetti Bravissimo, Pago Pago Tidbits a Delish-Kebabs.
Překvapivě byly zmínky o „francouzské“ frakci cibulového dipu Lipton vzácné. V prosincovém vydání časopisu Better Homes and Gardens z roku 1959 vyšla reklama na polévkovou směs této značky s titulkem: Klasická francouzská cibulová polévka, která se hodí i na slavnostní večírky!“ s titulkem „Pouze od LIPTONU“. Nejvíce pokrmů souvisejících s francouzskou kuchyní jsem našla v receptu na Lipton Fondue America, který – pro ty, kteří jsou zvědaví – kombinuje směs na cibulovou polévku Lipton se čtyřmi šálky rajčatové šťávy, čtyřmi lžičkami citronové šťávy a jednou librou amerického sýra, který se rozdrobí, a také na Francouzskou pečeně, která je velmi podobná staromódní pečeně, jen s vínem.
Když jsem se Critze zeptal na „francouzskou“ část dipu, potvrdil, že Lipton dip nazývá dvěma názvy. Ani v jednom není francouzština.
Kalifornský dip napodobitelé a spolupachatelé se množí. Prozíravě si však pro své výrobky zvolili popisnější a pravděpodobně fanouškovsky znějící název „French Onion Dip“. Do akce se zapojila i zakysaná smetana, kterou údajně zpopularizoval Lipton California Dip. Ale podle Critze „už jich tu moc není“, což je výsledek konsolidace stejně jako konkurence.
Přesto, kdyby existovalo něco jako renesance (francouzského) cibulového dipu, byli bychom v ní. Restaurace po celé zemi i v N.Y.C. balancují mezi nostalgií a vizí. „Chtěli jsme oživit jídla, na která mají lidé hezké vzpomínky, a předvést je s těmi nejkvalitnějšími surovinami a dokonalým provedením,“ řekl Jarrod Huth, šéfkuchař restaurace TAK Room.
Dále v centru města nabízí restaurace Temple Court Toma Colicchia svou verzi karamelizovaného cibulového dipu – lahodnou kombinaci karamelizované cibule, konfitovaného česneku, crème fraiche, pálivé omáčky, sójové omáčky a worcesterské omáčky, ozdobenou espelette pepřem, pažitkou a smaženou šalotkou. Podle ředitele kulinářského provozu Bryana Hunta je to nejoblíbenější položka v jídelním lístku. (Tom také miluje bramborové lupínky.)
Stále je to však daleko od toho, co Critz označil za „značku číslo jedna v této oblasti a zdaleka nejoblíbenější v Americe“. Ve skutečnosti Lipton’s Classic Onion Dip nepotřebuje dělat moc, pokud vůbec nějaký, marketing.
„Myslím, že hlavní argumenty, proč to vzrostlo na popularitě, by byly politické a sociální,“ vysvětluje Adrienne Bitar, postdoktorandka historie na Cornellově univerzitě a autorka knihy Diet and the Disease of Civilization. Po druhé světové válce vláda ve snaze rozšířit civilní spotřebu dehydratovaných potravin (průmysl, který během války prudce vzrostl) objevila skutečného vítěze. Spotřebitelé „přijímali dehydratované polévky mnohem ochotněji než jiné dehydratované výrobky.“
Shodou okolností, jak zdůrazňuje Bitar, vzestup střední třídy a „myšlenka, že byste měli elitní dip, který byste předváděli svým přátelům na pěkných večeřích v Levittownu, prostě tak nějak zapadá do širšího příběhu.“
.