Státní a místní orgány a místa veřejného ubytování
Tyto hlavy ADA upravuje a prosazuje Ministerstvo spravedlnosti USA (DOJ) a Ministerstvo dopravy USA (DOT). Nařízení ministerstva dopravy se vztahuje na dopravní programy a služby. Nařízení ministerstva spravedlnosti v hlavě II se vztahuje na všechny ostatní typy programů a služeb poskytovaných státní správou nebo místní samosprávou (veřejné zdravotní nebo sociální služby, rekreační programy, soudní systémy, knihovny, muzea, školy atd.) a nařízení ministerstva spravedlnosti v hlavě III se vztahuje na různá místa veřejného ubytování (soukromě vlastněné a provozované podniky, jako jsou obchody, restaurace, kina, hotely, fitness centra, banky, odborné kanceláře a mnoho dalších).
Do roku 2010 definovaly předpisy ministerstva spravedlnosti a ministerstva dopravy služební zvířata stejně („jakýkoli vodicí pes, signální pes nebo jiné zvíře individuálně vycvičené k práci nebo plnění úkolů ve prospěch osoby se zdravotním postižením …“). V roce 2010 ministerstvo spravedlnosti revidovalo své předpisy a odstranilo část definice týkající se „jiných zvířat“; nyní lze podle předpisů ministerstva spravedlnosti za služební zvířata považovat pouze psy. Služebním zvířetem může být jakýkoli typ, velikost nebo plemeno psa, ale nemůže jím být žádný jiný druh zvířete.
Kočky, opice, kozy, krysy, hadi, králíci, prasata nebo jiné druhy zvířat, bez ohledu na to, zda byly vycvičeny k plnění úkolů pro osoby se zdravotním postižením nebo jak dobře se chovají, nejsou podle pravidel DOJ považovány za služební zvířata.
DOJ však do svých předpisů z roku 2010 zahrnul nové unikátní ustanovení pro osoby se zdravotním postižením využívající miniaturní koně, kteří jsou podobní služebním psům. Orgány státní správy a místní samosprávy a soukromé podniky mohou před povolením doprovodu jednotlivců miniaturními koňmi zohlednit některé další faktory (například velikost a hmotnost miniaturního koně), ale jinak jsou ustanovení podobná těm, která se týkají služebních psů.
DOT nerevidoval svá pravidla ADA ve vztahu ke služebním zvířatům, takže jejich definice není omezena na psy. Ostatní ustanovení zůstávají stejná, ale v rámci dopravních systémů, na které se vztahují pravidla ministerstva dopravy, jako jsou městské autobusy nebo příměstské železniční systémy, mohou osoby se zdravotním postižením používat i jiné druhy služebních zvířat (například kočky).
Služební zvířata musí být individuálně vycvičena k tomu, aby vykonávala aktivní práci nebo úkoly pro osobu se zdravotním postižením, a zvířata, která poskytují emocionální podporu nebo pohodlí pouze svou přítomností, nejsou považována za služební zvířata. Mnoho zvířat je však vycvičeno k provádění aktivních úkolů, jejichž cílem je snížit úzkost nebo ovlivnit chování osob, které mají to, co někteří mohou považovat za „emocionální“ postižení. Zvíře může být například vycvičeno k tomu, aby provedlo akci (jemným tlakem se opřelo o svého majitele, pohladilo ho tlapou atd.) a upozornilo osobu s psychiatrickým onemocněním, aby si vzala léky nebo se vzdálila od situace, která se stává stresující. Jedná se o služební zvíře, nikoliv o zvíře emocionální podpory, i když poskytovaná služba může vést k určitému emocionálnímu pohodlí nebo zvýšení pohody.
Služební zvířata musí být pod kontrolou, musí být vychovaná v domácnosti a dobře vychovaná. Po osobách lze požadovat, aby z prostor odstranily každé zvíře, které se vymyká kontrole, což by zahrnovalo nejen zvířata, která se mohou dopouštět rušivého nebo ohrožujícího chování, jako je neustálý štěkot nebo vrčení, ale také zvířata, která byla ponechána bez dozoru. Pokud je zvíře z oprávněných důvodů vyloučeno, musí být jednotlivci se zdravotním postižením stále umožněn přístup ke zboží a službám bez zvířete.
Když jednotlivec vstoupí na místo (nebo do vozidla), na které se vztahuje hlava II nebo hlava III, může se ho subjekt zeptat, zda se jedná o služební zvíře potřebné z důvodu zdravotního postižení a k jaké práci nebo úkolům bylo zvíře vycvičeno. Tyto otázky však mohou být položeny pouze v případě, že odpovědi nejsou zřejmé. Například pokud osoba používající invalidní vozík vstoupí do obchodu se zapřaženým psem, který vozík táhne, nebylo by vhodné se jí na to ptát.
Osoby nemohou být dále dotazovány na své postižení nebo výcvik zvířat, ani po nich nelze požadovat předložení dokumentace nebo osvědčení.
Pokryté subjekty nemohou vybírat poplatky za to, že umožňují osobám doprovod služebních zvířat, ačkoli mohou lidem účtovat případné skutečné škody způsobené jejich zvířaty. Například hotel nemůže účtovat poplatek za „domácího mazlíčka“ nebo dodatečnou zálohu před povolením vstupu služebního zvířete do objektu, ale pokud zvíře skutečně způsobí škodu, která by vyžadovala více než běžné druhy úklidu, může hotel účtovat hostům stejný poplatek, jaký by účtoval jakémukoli jinému hostu, který by způsobil podobnou škodu.
Další pokyny týkající se služebních zvířat podle hlavy II nebo hlavy III naleznete v:
- DOJ’s Frequently Asked Questions about Service Animals and fact sheet Revised ADA Requirements:
- Oznámení ministerstva dopravy „No Change to DOT Regulations for Service Animals“ a sbírku dopisů se zjištěními k problematice ve veřejné dopravě (přejděte dolů na nadpis „Service Animals“)
Tento krátký (přibližně 15minutový) rozhovor o služebních zvířatech podle hlavy II a hlavy III ADA nastiňuje definice služebních zvířat podle předpisů ministerstva dopravy a ministerstva spravedlnosti, a odpovídá na běžné otázky, které podniky a orgány státní správy či samosprávy často kladou ohledně postupů při jednání s osobami se zdravotním postižením, které používají služební zvířata.
Stáhněte si soubor s otevřenými titulky: ADA: Přehled služebních zvířat