Čtete pro porozumění, nebo pro informace?
Čtení nám umožňuje osobní i profesní růst. Je pravidelným zdrojem nových myšlenek, perspektiv, vzorů a radosti.
Já osobně se rád učím nové relevantní věci. Ke každé knize, kterou si vyberu ke čtení, používám jiný přístup. U mnoha knih čtu pro porozumění místo pro informace. Můj cíl určuje, jak knihu čtu. Pro lepší porozumění používám pomalé a hluboké učení.
Je velký rozdíl mezi čtením pro pochopení myšlenky nebo konceptu a čtením pro informace, které pomohou vašemu projektu. Způsob, jakým budete číst Bohatství národů Adama Smithe, se bude velmi lišit od toho, jak budete přistupovat k Velkému Gatsbymu od F. Scotta Fitzgeralda. Oba jsou to velcí spisovatelé s dvěma různými myšlenkami a příběhy.
Váš cíl (a někdy i vaše vnímání knihy) může určit míru vašeho nasazení vůči knize. Někteří lidé čtou, aby našli konkrétní poznatek, který řeší osobní problém – A tím, že ho vyřeší, vědí, že porostou a budou mít z řešení prospěch. Jiní čtou pro radost z toho, že se ztratí ve skvělé beletrii.
Můžete také číst, abyste vedli, tvrdí Ryan Holiday. “ Číst, abyste vedli, znamená posouvat sami sebe – číst knihy „nad svou úroveň“. Vysvětluje: „Čtení, abyste vedli nebo se učili, vyžaduje, abyste se svým mozkem zacházeli jako se svalem, kterým je – zvedali témata s největším napětím a váhou.“
Dobrá kniha vás může poučit o světě i o vás samotných. Může vám pomoci stát se moudřejšími – nejen znalejšími. Ale moudřejší v tom smyslu, že si hluboce uvědomíte trvalé pravdy lidského života.
„Pokud je kniha snadná a pěkně zapadá do všech vašich jazykových konvencí a myšlenkových forem, pak z její četby pravděpodobně příliš nevyrostete. Může být zábavná, ale nerozšíří vaše chápání. Důležité jsou těžké knihy. Hrabat je snadné, ale získáte jen listí; kopat je těžké, ale možná najdete diamanty,“ píše Mortimer J. Adler ve své knize Jak číst knihu:
Dobrá kniha si zaslouží aktivní čtení. Efektivní čtení nebo učení se něčemu pronikavému vyžaduje duševní práci. Je to nepříjemné, a proto jen málo lidí přijímá hluboké učení v době skimmingu a rychlého čtení.
„Každá kniha by se neměla číst pomaleji, než si zaslouží, a ne rychleji, než ji dokážete přečíst s uspokojením a porozuměním,“ tvrdí Adler. Mortimer ve své knize vymezuje čtyři úrovně čtení:
Elementární čtení (gramotnost)
Základní forma čtení vyučovaná ve školách. Téměř každý zná nějakou formu elementárního čtení. Jakmile dokážete správně interpretovat písmena, dosáhli jste určitého stupně dostatečnosti této úrovně.
Inspektivní čtení (skimming)
Inspektivní čtení posouvá elementární čtení o stupeň výš. Adler ji definuje jako „systematické skimming“ – jde o pochopení osnovy a struktury knihy v krátkém časovém úseku. Poskytuje vám představu o tom, o čem kniha v omezeném čase je.
Při tolika věcech, které je třeba přečíst a naučit se, se většina lidí zastaví u inspekčního čtení. Přitom naučí svůj mozek vytvářet si zkratky, aby se s tím vším vypořádal – skenování, vyhledávání cenných frází, rychlé rolování nahoru a dolů. A jakkoli to může být krátkodobě prospěšné, můžete ztratit pozornost a soustředění.
Analytické (porozumění)
Je to důkladné a úplné přečtení knihy. Na této úrovni čtenář důkladně čte knihu a klade si otázky. Analytické čtení není nutné pro lidi, kteří čtou pouze pro zábavu. Francis Bacon kdysi poznamenal: „Některé knihy je třeba ochutnat, jiné spolknout a jen málokterou přežvýkat a strávit.“
Na této úrovni začínáte zapojovat svou mysl a hlouběji se do ní nořit. Je to přístup, který sonduje hlouběji, abyste pochopili poselství a cíl díla, které čtete. V této fázi začínáte chápat smysl autorova textu tím, že jej porovnáváte a konfrontujete se svými osobními zkušenostmi, pocity, myšlenkami a dříve získanými znalostmi.
Syntopické čtení (syntéza)
Jedná se o nejsložitější ze všech úrovní čtení. Představuje nejnáročnější a nejobtížnější čtení ze všech. Syntopické čtení je však nejpřínosnější úrovní čtení, protože pomáhá čtenáři pochopit téma do hloubky.