Pátek, 1. května 2015
U některých lidí s posttraumatickou stresovou poruchou (PTSD) jdou příznaky nad rámec flashbacků, nočních můr, nespavosti a pocitů napětí, které trápí mnohé. Až 30 procent lidí s PTSD trpí také příznaky známými jako depersonalizace a de-realizace – to znamená, že zažívají epizody „mimo tělo“ nebo pocity, že svět není skutečný. Tyto poruchy vědomí a uvědomění se označují jako disociace.
Nový výzkum nyní odhaluje, že mozkové obvody zapojené do zpracování strachu jsou u těchto lidí zapojeny jinak než u ostatních s diagnózou PTSD. Zjištění uvedená v časopise Neuropsychopharmacology naznačují, že tito pacienti potřebují odlišné možnosti léčby.
PTSD s disociací je uznávána jako samostatný podtyp poruchy. Nejčastěji se vyskytuje u lidí, u nichž se PTSD rozvinula po opakovaných traumatech nebo nepříznivých událostech v dětství. Riziko vzniku PTSD s disociací mohou zvyšovat také genetické faktory.
Studie zjistily, že vzpomínky na traumatické události vyvolávají u pacientů s disociativní PTSD jiné vzorce nervové aktivity než u lidí, kteří mají PTSD bez disociace. Předpokládá se, že u obou skupin jsou narušeny mozkové obvody regulující emoce. U většiny lidí s PTSD jsou emoční reakce nedostatečně modulovány (nedostatečně regulovány nebo kontrolovány) mozkem, což způsobuje, že znovu prožívají traumatické události a pociťují příznaky hyperarouzality, jako je například snadné vyděšení. U lidí s disociativním podtypem PTSD jsou naopak emoční reakce mozkem přemodulovány (nadměrně regulovány), což vede k emoční odtažitosti a pro tento podtyp charakteristickým pocitům depersonalizace a derealizace.
Senior author Ruth Lanius, M.D., Ph.D., z University of Western Ontario vedla tým vědců, jehož součástí byla i dvojnásobná (2007 a 2009) stipendistka NARSAD Young Investigator Margaret McKinnon, Ph.D., z McMaster University v Ontariu. Vědci použili funkční magnetickou rezonanci k porovnání aktivity v mozku 49 lidí s posttraumatickou stresovou poruchou, z nichž u 13 byl diagnostikován disociativní podtyp této poruchy. Jejich studie zahrnovala také 40 lidí bez PTSD.
Výzkumníci se při analýze zaměřili na části mozku, které se napojují na amygdalu, malou strukturu hluboko v mozku, jež se podílí na zpracování emocí a strachu. Zkoumali spojení se dvěma částmi amygdaly: bazolaterální amygdalou, která vyhodnocuje smyslové informace a pomáhá integrovat emoce, a centromediální amygdalou, která pomáhá provádět reakce na strach.
Zjistili, že v mozku pacientů s disociativním podtypem PTSD byla amygdala silněji propojena s oblastmi mozku, které se podílejí na vědomí, uvědomění, emoční regulaci a propriocepci (vnímání polohy těla), než tomu bylo u pacientů s PTSD bez disociativního podtypu. Vědci tvrdí, že disociativní příznaky pacientů mohou přímo souviset s těmito změnami ve funkčních obvodech mozku.
Přečtěte si abstrakt.