Osmdesátiletý britský režisér Alfred Hitchock, který 50 let děsil a těšil filmové diváky svými thrillery, jež určovaly standardy hrůzy a napětí, zemřel v úterý ráno ve svém domě v Los Angeles.
Příčina smrti nebyla bezprostředně oznámena, pan Hitchcock měl kardiostimulátor a trpěl selháním ledvin i artritidou.
Pan Hitchcock v posledních letech používal invalidní vozík a začátkem minulého měsíce absolvoval několikadenní diagnostické testy v lékařském centru nemocnice Cedar Sinai.
Mluvčí nemocnice tehdy uvedl, že se pan Hitchcock „prostě necítil dobře“, a dodal, že zdravotní problémy tehdy nebyly považovány za vážné.
Žádný filmový režisér v dějinách filmu nebyl u diváků oblíbenější, trvale úspěšnější v pokladnách kin ani žertovně veřejně známější osobností než Alfred Joseph Hitchcock, jehož jméno bylo na většině filmů, které natočil, uvedeno výrazněji než jména hvězd.
Pan Hitchcock se stal žánrem sám pro sebe, obecně známým jako „mistr napětí“ a nesporným mistrem v manipulaci filmových a televizních diváků příběhy plnými strachu a tajemství. Filmová kritička Pauline Kaelová o něm řekla: „Alfreda Hitchcocka by bylo možné označit za mistra zábavy ve filmovém médiu.“
Někteří herci, kteří hráli v 53 Hitchcockových filmech, ho včera oplakávali i chválili. „Nikdo se mu nevyrovnal a bude velmi těžké ho nahradit,“ řekl James Stewart, pronásledovaný a obletovaný Hitchcockův hrdina filmů „Zadní okno“, „Vertigo“ a „Muž, který věděl příliš mnoho“
„Ztratil jsem úžasného přítele,“ řekl Stewart. „Svět ztratil obrovský přínos filmovému umění a milionům a milionům lidí.“
Janet Leighová, herečka, která hrála oběť nejslavnější vraždy v dějinách filmového plátna – pobodání ve sprše ve filmu „Psycho“ – nazvala pana Hitchcocka „mistrem své profese“ a Anthony Perkins, který hrál psychopata s nožem, na pana Hitchcocka vzpomínal: „Vždycky prováděl své napětí s chutí, nikdy vás neurazil. Člověk se u něj bál, ale příjemně.“
Henry Ford, který hrál titulní roli ve filmu „Zlý muž“, řekl: „Myslím, že jeho humor byl na něm to nejjedinečnější. Byl to jeden z našich velikánů. Mám velké štěstí, že jsem s ním mohl pracovat. Byl to naprosto rozkošný člověk.“
Včera večer vydal Bílý dům prohlášení prezidenta Cartera, ve kterém označil režisérovo úmrtí za „téměř osobní ztrátu pro nás všechny, kteří milujeme filmy“. Prohlášení upozornilo na četné zásluhy pana Hitchcocka o filmové umění a dále uvedlo, že „… v každém thrilleru, každé městské detektivce a každém dobře promyšleném šokujícím snímku, který bude natočen v příštích desetiletích, se objeví více než jen kousek Alfreda Hitchcocka.“
Režisér, který půl století vtipně děsil filmové diváky filmy jako „Cizinci ve vlaku“, „Běsi“, „Ptáci“ a „Vražda na objednávku“, vždy prohlašoval, že on sám je mírný, učenlivý a neškodný. „Všechno mě děsí,“ poznamenal jednou.
Pan Hitchcock se nejen proměnil v uličnickou figurku zábavy, aby propagoval své filmy – ve většině z nich se objevil v epizodních rolích a vždy vypadal trochu jako pobavený hrobník z Dickense nebo Charlese Addamse -, ale v 50. letech se také stal národní televizní hvězdou, když uváděl týdenní seriál „Alfred Hitchcock uvádí.“
Každý pořad začínal režisérovou slavnou kudrnatou obrysovou skicou jeho portrétní siluety, kterou doprovázela Gounodova rozmarná hudba „Pohřební pochod marionety“ a po níž sám pan Hitchcock pronesl k divákům posměšné smuteční „Dobrý večer“.
Pan Hitchcock po letech poznamenal, že si hudební motiv vybral sám. „Víte, já jsem ta loutka, o to tu jde,“ řekl. Seriál běžel jako týdenní půlhodinovka v letech 1955 až 1962 a v letech 1962 až 65 se z něj stala „Hodina Alfreda Hitchcocka“. Reprízy se vysílají po celém světě.
Mnoho Hitchcockových filmů se zabývalo temným, amorálním světem moderní špionáže – filmy jako „Notorious“, „Na sever severozápadní linkou“, „Sabotér“, „39 kroků“ a plánovaný film, který měl být jeho 54. dílem „Krátká noc“, jenž měl vycházet z kariéry britského dvojitého agenta George Blakea. V době Hitchcockovy smrti se film připravoval.
Ačkoli byl pan Hitchcock dlouho oblíbený u filmových diváků, kteří od jeho nejlepších filmů věděli, že mohou očekávat virtuální jízdu na horské dráze, přízeň filmových kritiků vyšší úrovně si našel až v posledních letech, kdy byla jeho díla znovu analyzována a shledána nejen zábavnými a mistrovskými, ale občas i hlubokými. Mezi oblíbená témata pana Hitchcocka patřilo téma průměrného občana, který se náhle a nevědomky ocitl v mimořádných situacích, nad nimiž neměl kontrolu.
Říká se, že osudy hlavních postav ve filmech jako „Na sever severozápadní linkou“ a „Muž, který věděl příliš mnoho“ symbolizují zvláštně dezorientovaný a ohrožený stav člověka 20. století.
Přestože první film pana Hitchcocka natočený po přestěhování do Spojených států v roce 1940, „Rebecca“, získal Oscara jako nejlepší film roku, pan Hitchcock sám Oscara za nejlepší režii nikdy nezískal. Vyznamenání však během své kariéry získal mnoho. V roce 1968 mu filmová akademie zvolila Pamětní cenu Irvinga G. Thalberga za přínos filmové tvorbě.
V roce 1971 byl pan Hitchcock vyznamenán francouzským Řádem čestné legie a při předávání tohoto vyznamenání ho tajemník Francouzské filmové společnosti Henri Langlois zároveň jmenoval čestným Francouzem, protože, jak řekl panu Hitchcockovi, jeho filmová tvorba byla pro něj velmi důležitá. Hitchcockovi řekl: „Umíte dobře pít a dobře jíst.“
V roce 1974 byl pan Hitchcock poctěn hvězdnou poctou, kterou sponzorovala Filmová společnost Lincolnova centra v New Yorku. Mezi přítomnými byla i monacká kněžna Grace, která v roli Grace Kellyové ubodala potenciálního vraha nůžkami ve filmu „Vytočte M jako vraždu“.
Poté, co byla tato scéna a mnoho dalších, které se týkaly náhlé smrti, promítnuty publiku a pan Hitchcock byl odměněn dlouhým a bouřlivým potleskem ve stoje, jeho jediný komentář k davu byl typicky jízlivý a tajemný: „Pořád si myslím, že nůžky byly nejlepší způsob.“
Ještě předtím, a to mu nebylo známo, mu jedna žena v patnácté řadě složila snad největší kompliment, když řekla svému manželovi, když Janet Leighová znovu vstupovala do sprchy na stříbrném plátně: „Řekni mi, až to skončí.“
V roce 1979 se pan Hitchcock stal sedmým nositelem výroční ceny Amerického filmového institutu za celoživotní dílo, kterou ve své děkovné řeči zlomyslně označil jako „cenu za životní pobavení“. Ve stejném projevu však také dojemně vzdal hold své ženě Almě Revilleové, s níž žil a pracoval od roku 1926.
„Tuto cenu, stejně jako svůj život, sdílím s ní,“ řekl pan Hitchcock, když paní Revilleovou pozdravil. Hitchcock, částečně ochrnutý po dvou mozkových příhodách, seděl se slzami v očích po jeho boku na pódiu.
31. prosince 1979 byl pan Hitchcock královnou Alžbětou II. jmenován rytířem komandérem Řádu britského impéria. Pan Hitchcock, nyní naturalizovaný americký občan, plánoval letos navštívit Anglii kvůli oficiálnímu ceremoniálu pasování na rytíře.
Po celou svou kariéru pan Hitchcock s oblibou využíval těkavých schopností filmu k tomu, aby vzrušoval, překvapoval a manipuloval diváky. V přelomovém knižním rozhovoru s francouzským režisérem Francoisem truffautem, vášnivým Hitchcockovým obdivovatelem, pan Hitchcock s oblibou hovořil o „hře na diváky jako na varhany“, aby dosáhl žádoucích reakcí.
Na večeři AFI Truffaut o panu Hitchcockovi řekl: „V Americe si ho vážíte za to, že natáčí milostné scény jako scény vraždy, zatímco ve Francii si ho vážíme za to, že natáčí scény vraždy jako lásku.“ Truffaut byl jedním z několika filmařů, kteří natočili filmy jako otevřenou poctu panu Hitchcockovi. V Truffautově případě to byla „Nevěsta v černém“.
Další filmy, které byly čistou poctou Hitchcockovi, včetně filmů Braina De Palmy „Posedlost“ a „Sestry“ (repliky filmů „Závrať“, respektive „Psycho“), „Poslední objetí“ Jonathana Demmeho a laskavé satiry Mela Brookse „Vysoká úzkost“. V současné době se připravuje třetí verze „39 kroků“, ale není nepravděpodobné, že Hitchcockův originál zůstane definitivním filmem.
Pan Hitchcock se narodil 13. srpna 1899 londýnskému obchodníkovi s drůbeží a jeho ženě a v mládí navštěvoval jezuitskou internátní školu, což podle něj i podle pozdějších filmových kritiků přispělo k citlivosti, která procházela jeho filmy. Pan Hitchock v pozdějších letech často opakoval příhodu, která podle jeho slov formovala jeho myšlení.
Mladý Alfred byl svým otcem potrestán za přestupek z dětství a byl poslán do místního vězení se vzkazem, v němž policistovi vysvětlil svůj čin. Seržant, přítel chlapcova otce, zavřel pětiletého chlapce na několik minut do cely a pak ho napomenul slovy: „To se dělá s malými zlobivými chlapci.“
Pan Hitchcock později řekl, že tento incident v něm vyvolal celoživotní strach z policie a nepřímo i z veškeré úřední moci. „Jedenáct let po příjezdu do této země jsem neřídil auto ze strachu, že dostanu pokutu,“ řekl v roce 1956 jednomu americkému tazateli.
Kariéra inženýra šla stranou, když se pan Hitchcock zapsal na výtvarné umění na Londýnské univerzitě a později se zamiloval do filmu. Nejdříve pracoval u filmu v prestižních ateliérech UFA v Mnichově, kde mu zkušenosti uměleckého ředitele pomohly rozvinout jeho cit pro vizuální umění.
Jeho třetí film a první, který režíroval v Anglii, zahájil tradici napínavých thrillerů: „The Lodger“. Byl to také první film, v němž se pan Hitchcock objevil v epizodní roli, ale spíše z úsporných důvodů než z hravosti; nemohl si dovolit dostatek komparzistů, a tak se jím stal sám.
V pozdějších letech svěřil filmu některé z nejnezapomenutelnějších a nejpronikavějších obrazů tohoto média – od obilí až po hrůzu.práškovacího letadla na panikařícího Caryho Granta ve filmu Na sever severozápadní linkou, přes stylizovaný útok ve sprše v Psychu, visícího padoucha na pochodni Sochy svobody v Sabotérovi, útěk vraha pod kamufláží deštníků v Zahraničním korespondentovi až po vražedný kolotoč ve filmu Cizinci ve vlaku.“
Muž, který si ve filmu za filmem hrál a pohrával se smrtí, o tomto tématu v rozhovorech málokdy mluvil vážně. V roce 1969 řekl jednomu reportérovi: „Chci, aby se na mě vzpomínalo jako na člověka, který bavil miliony lidí pomocí filmové techniky. Jsem spokojený se svým životem a s tím, co mi léta přinesla. Ani ve snu by mě nenapadlo odejít do důchodu; postavu narozenin člověk ignoruje.“
V rozhovoru pro veřejnoprávní televizi v roce 1973 pan Hitchcock řekl: „Jsem docela dobře samotář. Do konfliktů se nezapojuji, nevidím v tom smysl. . . Myslím, že mi jednou někdo řekl: „Jaká je vaše představa štěstí?“ A já odpověděl: „Jasný obzor. Žádné mraky, žádné stíny, nic.“
Kromě manželky pana Hitchcocka přežila dcera Patricia O’Connellová a tři vnoučata.