Vymírání K-T

Vymírání K-T, zkratka pro vymírání v křídě a třetihorách, nazývané také vymírání K-Pg nebo vymírání v křídě a paleogénu, globální vymírání, které způsobilo zánik přibližně 80 % všech živočišných druhů na rozhraní křídy a paleogénu nebo v jeho těsné blízkosti, přibližně před 66 miliony let. Vymírání K-T se vyznačovalo likvidací mnoha linií živočichů, kteří byli důležitými prvky druhohorní éry (před 251,9 miliony až 66 miliony let), včetně téměř všech dinosaurů a mnoha mořských bezobratlých. Název této události pochází z německého slova Kreide, což znamená „křída“ (což odkazuje na křídové sedimenty období křídy), a slova terciér, které se tradičně používalo pro označení časového úseku zahrnujícího období paleogénu a neogénu. Vymírání K-T se řadí na třetí místo co do závažnosti z pěti hlavních vymíracích epizod, které přerušují rozpětí geologického času.

Vymírání přežily pouze linie archosaurů – skupiny plazů, která obsahuje dinosaury, ptáky a krokodýly – které vedly k moderním ptákům a krokodýlům. Z planktonní mořské flóry a fauny zůstalo naživu jen asi 13 % rodů kokolithoforů a planktonních foraminifer. Z volně plovoucích měkkýšů vymřeli amoniti a belemnoidi. Z ostatních mořských bezobratlých vymřeli větší foraminifery (orbitoidi) a počet hermatypických korálů se snížil asi na pětinu jejich rodů. Vymizely také rudistické mlže a mlži s ležícím (nebo částečně zahrabaným) životním habitem, jako jsou Exogyra a Gryphaea. Vymřeli také stratigraficky významní inoceramidi.

Masové vymírání probíhalo zcela odlišně mezi ostatními mořskými a suchozemskými organismy, a dokonce i mezi nimi. Zdá se, že suchozemským rostlinám se dařilo lépe než suchozemským živočichům; existují však důkazy o rozsáhlém vymírání druhů nahosemenných rostlin a dalších dramatických změnách mezi severoamerickými rostlinnými společenstvy. Je důležité poznamenat, že některé skupiny plazů vymřely dávno před hranicí K-T, včetně létajících plazů (pterosaurů) a mořských plazů (plesiosaurů, mosasaurů a ichtyosaurů). Mezi přeživšími skupinami plazů byly želvy, krokodýli, ještěři a hadi buď nezasaženi, nebo zasaženi jen mírně. Vliv na obojživelníky a savce byl rovněž relativně mírný. Tyto zákonitosti se zdají být zvláštní, vezmeme-li v úvahu, jak je dnes řada těchto skupin citlivá na životní prostředí a omezená na stanoviště.

V průběhu let bylo nabídnuto mnoho hypotéz vysvětlujících vyhynutí dinosaurů, ale jen několika z nich se dostalo seriózní pozornosti. Vyhubení dinosaurů je pro paleontology, geology a biology záhadou již dvě století. Mezi navrhované příčiny patří nemoci, vlny veder a z nich plynoucí sterilita, mrazivá období chladu, vznik vejcožravých savců a rentgenové záření z blízké explodující supernovy. Od počátku 80. let 20. století se však velká pozornost soustředí na takzvanou „asteroidovou teorii“, kterou formulovali američtí vědci Walter Alvarez a Luis Alvarez. Tato teorie tvrdí, že událost vymírání mohl vyvolat dopad bolidu (meteoritu nebo komety), který do atmosféry vymrštil obrovské množství horninových úlomků a zahalil Zemi na několik měsíců či déle do tmy. Protože tímto globálním oblakem prachu nemohlo proniknout žádné sluneční světlo, došlo k zastavení fotosyntézy, což mělo za následek zánik zelených rostlin a narušení potravního řetězce.

V horninovém záznamu je mnoho důkazů, které tuto hypotézu podporují. Obrovský kráter o průměru 180 km (112 mil) z konce křídy byl objeven pohřbený pod sedimenty poloostrova Yucatán poblíž Chicxulubu v Mexiku. Druhý, menší kráter, který předchází kráteru u Chicxulubu asi o 2 000 až 5 000 let, byl objeven v roce 2002 u Boltyše na Ukrajině. Jeho existence zvyšuje možnost, že vymírání K-T bylo důsledkem dopadu více bolidů. Kromě toho byly v nalezištích spojených s tímto vymíráním nalezeny tektity (rozlámaná zrnka písku charakteristická pro dopady meteoritů) a prvek vzácných zemin iridium, který se vyskytuje pouze hluboko v zemském plášti a v mimozemských horninách. Existují také důkazy o některých velkolepých vedlejších účincích dopadu bolidu, včetně obrovské vlny tsunami, která byla vyplavena na břehy Mexického zálivu, a rozsáhlých lesních požárů vyvolaných ohnivou koulí z dopadu.

I přes tyto pádné důkazy se teorie o asteroidu setkala u některých paleontologů se skepsí, někteří agitují za pozemské faktory jako příčinu vymírání a jiní tvrdí, že množství iridia rozptýleného dopadem způsobilo menší těleso, například kometa. Na konci křídy došlo v Indii k obrovskému výlevu lávy, známému jako Dekánské pasti. Někteří paleontologové se domnívají, že oxid uhličitý, který tyto proudy doprovázel, způsobil globální skleníkový efekt, který výrazně oteplil planetu. Jiní uvádějí, že pohyby tektonických desek způsobily významné přeskupení světových pevnin, zejména v druhé polovině křídy. Klimatické změny v důsledku takového kontinentálního driftu mohly způsobit postupné zhoršování životního prostředí příznivého pro dinosaury a další skupiny živočichů, které postihlo vymírání. Je samozřejmě možné, že náhlé katastrofické jevy, jako byl dopad asteroidu nebo komety, přispěly ke zhoršení životního prostředí, které již bylo způsobeno pozemskými příčinami.