Čtyřiatřicetiletá Gina Zapanta-Murphyová, pracující matka tříleté holčičky, neměla během svého druhého těhotenství na komplikace čas.
Věděla, že každé těhotenství je jiné, a říkala si, že si nemá dělat starosti, ale Gina nikdy nedostala ten příval energie, který ve druhém trimestru očekávala. Ve skutečnosti byla tak unavená, že své 35. narozeniny strávila v posteli, a brzy poté si všimla čirého, vodnatého výtoku, který se u ní vymykal normálu. Během několika následujících týdnů se tento výtok stal tak silným, že musela nosit vložku. Poté, co se objevila nízká horečka, napadla Ginu děsivá myšlenka:
Zavolala svému lékaři do PIH Health Women’s Health Center ve Whittier v Kalifornii, který ji nasměroval do porodnice na vyšetření pánve. Po sérii testů a ultrazvuku provedl gynekolog Brent J. Gray, M.D., a jeho tým testy plodové vody a potvrdil, že její plodový vak je neporušený. Všimli si však malého polypu, který byl bioptován a odeslán na vyšetření. Gina strávila páteční noc v nemocnici na pozorování a druhý den ráno byla propuštěna.
Výsledky biopsie přišly o tři dny později a Gina seděla u večeře, když se dozvěděla telefonát, který jí změnil život. Místo toho, aby ji požádal, aby přišla a sdělil jí tu novinu, gynekolog Sacha Kang Chou, M.D., Gině hned řekl, že léze je ve skutečnosti rakovina děložního čípku.
SOUVISEJÍCÍ: Gina vzpomíná: „Stejně jako většina lidí, kteří rakovinu v životě neměli, jsem si myslela, že rakovina rovná se rozsudek smrti,“ vzpomíná Gina. Její domněnka však byla mylná: podle Americké onkologické společnosti se počet úmrtí na rakovinu děložního čípku za posledních 40 let snížil o 50 procent díky častějšímu provádění pravidelných stěrů z děložního čípku.
Po tomto telefonátu si Gina naplánovala schůzku se svým novým gynekologickým onkologem, doktorem Samuelem Imem, na dva dny později. Mezitím trávila čas pragmatickým plánováním nejhoršího: Měla vůli? Měla aktuální životní pojištění? Kdo by pomáhal jejímu manželovi s výchovou dětí?“
Ačkoli je rakovina děložního čípku notoricky známá pomalým růstem, těhotenství může díky zvýšenému průtoku krve a velkým hormonálním změnám nastartovat její růst na vysoké obrátky. Po šesti týdnech těhotenství neprokázalo pánevní vyšetření žádné známky onemocnění. Vyšetření ve 29. týdnu však ukázalo rakovinu děložního čípku ve stadiu 1 a lézi dlouhou téměř 1,5 centimetru – to znamenalo, že Ginina rakovina agresivně roste a každý den, kdy se její dítě nechává čekat, je dalším dnem pro růst rakoviny. Vzhledem k jejímu těhotenství nemohli lékaři použít magnetickou rezonanci ke sledování jejího růstu (snímky se špatně interpretují, když je v obraze plod) a nemohli ani fyzicky vyšetřit její rakovinu, dokud se dítě nenarodilo. Gina říká, že jí nic jiného nezbývalo, a tak se lékaři rozhodli, že budou rakovinu sledovat, jak nejlépe to půjde, a budou se snažit porodit co nejdříve, aniž by dítě ohrozily.
Naneštěstí se to od té doby nezlepšilo: Na kontrolní prohlídce o dva týdny později se Gina dozvěděla, že její léze je nyní téměř 2 cm dlouhá. Rakovina rostla příliš rychle, a tak se doktor Im rozhodl posunout termín porodu na 34. týden – porodí císařským řezem a okamžitě provede hysterektomii, aby lokalizovanou rakovinu odstranil. (Více informací o skutečném pokroku v boji proti rakovině se dozvíte v knize Svět bez rakoviny od společnosti Rodale.)
RELEVANTNÍ: Přestože to bylo děsivé, začala se Gina pod vedením týmu novorozenecké jednotky intenzivní péče (NICU) společnosti PIH Health připravovat na předčasný porod. „Mou prioritou je být tu pro své holčičky tak dlouho, jak jen budu moci,“ říká. „Kdyby mi museli sundat končetiny, řekla bych: ‚Sundejte mi je. Dělejte, co potřebujete.“
Po podání betamethasonu – dvou injekcí předporodních steroidů – před porodem, které měly stimulovat růst plic dítěte, nastal den porodu. Gina podstoupila sérii zákroků, při nichž byli v místnosti přítomni porodníci, chirurgové a onkologové.
„Prosila jsem, abych mohla zůstat při porodu vzhůru, a oni mi dovolili vidět mou holčičku, než jsem šla pod hysterektomii,“ říká. „Vzpomínám si, jak jsem jí líbala její malou teplou tvářičku. Další věc, kterou si pamatuji, je, že jsem se probudila na pooperačním.“
O pouhých 24 hodin později Gina kojila malou Valentinu na jednotce intenzivní péče, když přišla konečná patologická zpráva: Byla bez rakoviny. A i když říká, že „rekonvalescence vypadala jako běžná rekonvalescence po císařském řezu“, bylo to něco jiného: Lékaři jí odstranili dělohu, vejcovody a pánevní lymfatické uzliny, ale podařilo se jí zachránit vaječníky a zabránit okamžité menopauze. Gina byla z této zprávy nadšená, ale vědomí, že už nikdy nebude těhotná, v ní zanechalo osten.
SOUVISEJÍCÍ: Co očekávat den, týden a měsíc po císařském řezu
„Nebudu kvůli tomu brečet,“ říká. „Někteří lidé ani nejsou schopni otěhotnět. Já jsem měla to štěstí, že jsem mohla mít své dvě holčičky.“
Psychické následky remise však nejsou samá duha a sluníčko: Pokaždé, když ji něco bolí, Gina se obává, že by se její nemoc mohla vrátit. Bdělost při sledování těchto varovných příznaků však není na škodu: pětileté přežití žen s rakovinou děložního čípku je 68 procent, ale pokud je odhaleno v raném stadiu, kdy je rakovina ještě lokalizovaná, vyskočí na 92 procent. Bez ohledu na to je Ginina rada pro všechny ženy – ať už jsou mladé, staré, těhotné nebo ne – stejná: „Nebojte se jít k lékaři a slyšet něco, co možná nechcete slyšet,“ říká. „Buďte aktivní.“ Může vám to zachránit život.
.