Je to fetiš, nebo je to opravdu inkontinence? Tuto otázku si kladu už mnoho let. Jeden fakt však stále zůstává; stále nosím pleny. Ať jsem kdekoli a kamkoli jdu; mám na sobě plenku. Už léta vím o společenství ABDL. Snažila jsem se na této stránce vytvářet příběhy související s ABDL, nicméně; kladu si otázku, zda opravdu patřím do kategorie ABDL. Jak totiž vidíte, existuje důvod, proč tak často nosím pleny; a je to vlastně velmi temný příběh.
Pro něj se musíme vrátit v čase do magického roku 2001. Byly mi tři roky a svět byl mnohem jednodušší. Moji rodiče přes den pracovali v kalifornském Oaklandu. Mě naopak vysazovali do školky za městem. Z té školky si toho moc nepamatuji. Byl jsem příliš malý. Vzhledem k tomu, že jsem byl v té době tak malý, jsem se naučil chodit na nočník až ve čtyřech letech.
V malé školce, kterou jsem navštěvovala, byla paní, která mě zneužívala. Nevím proč, ale vyčlenila si mě; ze všech ostatních batolat.
V samotném centru; byla soukromá místnost, kde se batolatům měnily pleny na přebalovacím stole. Místo aby mě přebalovala na stole, jako to dělala s ostatními batolaty, o která se starala, chytala mě za zápěstí a fyzicky mě strkala do koupelny pro personál, kde bylo zhasnuto. Pak zabouchla dveře a zamkla. V té místnosti nebyla žádná okna a já nebyla dost vysoká na to, abych dosáhla na vypínač nebo zámek dveří; v koupelně byla obrovská tma.
Jelikož mi tehdy byly pouhé tři roky; děsilo mě to. Obvykle jsem skončila počůraná a křičela jsem, aby mě pustila ven, jak jsem brečela na podlaze. V tom věku jsem nic lepšího nevěděla. Někdy mě tam nechávala zavřenou i 15 až 20 minut. Ostatním batolatům by to nikdy neudělala, tak proč to dělala mně? To nevím.
Jindy mě popadla, odvedla na záchod pro personál, zavřela za námi dveře a fyzicky mě drtila mezi nohama, když jsem čůrala na místě.
Nejhorší však bylo, když mě posadila na záchod a pak si na mě sedla, když jsem čůrala nebo kadila na místě. Její váha drtila mé drobné tělo, když jsem křičela a plakala bolestí.
Když mě babička jednoho dne chtěla odvést domů; našla po celém mém drobném těle obrovské modřiny a stopy po chycení. V tu chvíli šla babička za tou paní; a začala s ní mohutnou slovní hádku. Babička nakonec dosáhla toho, že tu paní vyhodili z práce poté, co ukázala moje modřiny a stopy šéfovi té paní.
Moje babička věří, že právě to vyvolalo mé nošení plenek dlouho do budoucna. Celé roky jsem na svůj pobyt v té školce úplně zapomínala. Dlouho jsem nevěděla, proč mám tak silnou touhu nosit pleny.
Před několika týdny jsem zavolala babičce a řekla jí o své touze nosit pleny. Nebylo to pro ni nic nového. Rodina o mé touze věděla už od mých devíti let.
Když mi však babička tento příběh vysvětlila; všechno se zastavilo. V tu chvíli se mi také začaly vracet vzpomínky na tu školku.
Když jsem vyrůstala, mnohokrát jsem se kvůli své touze nosit plenky s matkou pohádala. V pubertě mě matka vodila k nejrůznějším lékařům v domnění, že je se mnou opravdu něco v nepořádku. Mezi mnou a matkou kvůli tomu padlo mnoho nenávistných slov. V jednu chvíli, když mi bylo 14 let, matka zjistila, že mám pod postelí plenky, a dala mi facku. Řekla mi svými vlastními slovy: „Tyhle věci jsou, jako kdybys byla na zasraným heroinu.“ To jsem si myslela.
Moje nošení plenek mi v průběhu let způsobilo jen stud a pocit viny. Nemyslím si však, že to na mně jako na člověku něco mění. Po vyhledání typů inkontinence jsem našla termín, který se mě týká: „Plachý močový měchýř“ nebo „paruretická inkontinence“. Tento typ inkontinence je vlastně forma úzkosti, která lidem brání v používání toalety.
Vždycky jsem dokázala udržet močový měchýř po extrémně dlouhou dobu. Když mi bylo 17 let, letěla jsem 27 hodin do Anglie. Podařilo se mi udržet močový měchýř téměř 23 hodin letu. Když jsem konečně vstal, abych si odskočil, měl jsem velké bolesti. Pak jsem se vrátil na své místo a omdlel. Stále mám problémy s udržením močového měchýře po extrémně dlouhou dobu. Je to až do té míry, že nakonec téměř omdlím, když se zbavím tekutin.
Moje babička se domnívá, že je to také kvůli té paní ze školky.
Takže, je to fetiš, nebo je to opravdu inkontinence? To se možná nikdy nedozvíme. Nicméně si myslím, že to na mně nic nemění. Jako žena nemohu změnit minulost; a o mém nošení a používání plenek nemusí vědět nikdo jiný než já (a ten, s kým se o to rozhodnu podělit). Tak by to mělo být.
Od dnešního dne nosím tyto plenky pro dospělé s názvem „Certainty Unisex Briefs“. Nosím je každý den i na noc. Mám je se záložkami z Walgreens ve střední velikosti. Abych byl spravedlivý, nenosím pleny ABDL. Není to proto, že by byly drahé. Je to proto, že nemám potěšení z toho, že jsem a chovám se jako dítě. Osobně se mi nelíbí ani nošení obrovských, objemných plen s plastovou zadní stranou pro každodenní použití. Jako člověk, který pracuje, cestuje a denně se potí, mám z plenek s plastovou zadní stranou tendenci dostávat vyrážky a cítit se nepříjemně. V mých kalhotkách „Certainty Unisex Briefs“ se sice špatně pracuje, ale vydrží mi po celý den a nejsou neovladatelné.