Naše běžná očekávání od fotografie se zaměřují na okamžitost procesu. Fotografie je momentka, zastavený výsek času měřený ve zlomcích sekundy.
Tato konkrétní fotografie je jiná. Vznikala po mnohem delší dobu. Podívejte se do levé dolní části snímku. Je na něm muž, který si nechává čistit boty. Tento muž – tento snímek – je nejstarší známou fotografií rozpoznatelného člověka. Pořídil ji Louis Daguerre v Paříži ve Francii v roce 1838.
Nešlo o to, že by dotyčný muž byl jediným člověkem na ulici. Je více než pravděpodobné, že ulice byla plná koní, vozů a chodců, kteří se věnovali svým záležitostem. Spíše šlo o to, že expoziční doba snímku byla asi deset minut, což znamenalo, že vše ostatní na scéně se pohybovalo příliš rychle na to, aby mohlo být zachyceno zřetelně.
Vůbec je vidět pouze muž se zdviženou nohou, který stál dostatečně dlouho na to, aby byl na fotografii zaznamenán. Čistič bot, který pracuje na svých botách, je také přítomen, i když jeho postava není tak zřetelná.
Nemohu si pomoci, ale zajímalo by mě, na co to ten muž v tu chvíli myslel. Možná je to vhled, který může poskytnout pouze představivost: muž z doby před dvěma stoletími stojí uprostřed rušné pařížské ulice a po dobu deseti minut si nechává čistit boty. Na co myslel, když tam stál? Rád bych se někdy pokusil na tuto otázku odpovědět.
Příchod fotografie
Vynález fotografie vyžadoval, aby se spojily určité technologie a skládačka byla kompletní. Jedna součástka existovala již po mnoho staletí: jednalo se o přístroj známý jako camera obscurer, který promítal obraz scény na vnitřní obrazovku zatemněné místnosti nebo krabice. Používali ho umělci jako Johannes Vermeer, aby bylo možné obrazy přesně sledovat a použít je jako podklad pro malbu. Výsledná projekce byla vlastně realita viděná obráceně, tak jako člověk vidí sám sebe v zrcadle.
Složkou fotografie, která chyběla, byl způsob upevnění promítaného obrazu na povrch. Tedy až do počátku 18. století, kdy bylo objeveno, že soli stříbra – jinak známé jako halogenidy stříbra – jsou citlivé na světlo.
První fotografii pomocí camery obscury pořídil francouzský vynálezce Joseph Nicéphore Niépce, který k zachycení obrazu použil litografický kámen pokrytý bitumenem, látkou citlivou na světlo. Odhaduje se, že doba expozice Niépceho prvních fotografií se pohybovala mezi osmi hodinami a celým dnem.
Louis Daguerre a jeho daguerrotypie
V roce 1837 Louis Daguerre úspěšně použil chemicky upravený měděný plech k zaznamenání fotografického obrazu. Nazval jej daguerrotypie.
Po vystavení desky světlu ve fotoaparátu byl obraz, který se latentně nacházel ve vrstvě světlocitlivého jodidu stříbrného, vyvolán a zafixován kombinací par rtuti a teplého roztoku soli.
Daguerre nejprve fotografoval předměty a vytvářel zátiší se sádrovými odlitky a dalšími předměty, které se nacházely v jeho dílně. (Daguerre byl také proslulý divadelní výtvarník a vynálezce, což vysvětluje sádrové odlitky.)
Někdy koncem roku 1837 nebo počátkem roku 1838 Daguerre otočil svůj fotoaparát směrem k ulici venku a zachytil obraz muže, který si nechává čistit boty. Pohled byl na pařížský Boulevard du Temple, módní čtvrť plnou obchodů, kaváren a především divadel – pravděpodobně proto měl Daguerre v této čtvrti svou dílnu. Boulevard du Temple byl také známý jako „Boulevard du Crime“ kvůli všem dramatickým vyobrazením vražd, které byly v té době mezi návštěvníky divadel oblíbené.
Jedná se podle mého názoru o velmi krásnou fotografii – bez ohledu na její jedinečný historický význam. Líbí se mi, že ústředním objektem snímku je velká, bílá, poněkud nevýrazná budova přímo před námi. Je mírně nakloněná, takže oko diváka je jemně tlačeno doleva. Zjišťuji, že se můj pohled stáčí doleva, za ohyb silnice a nahoru po bulváru. Můj pohled upoutají stříšky výloh obchodů a řada stromů ustupujících do dálky. Přiměje mě to přemýšlet o tehdejší Paříži a o tom, jaké to asi bylo procházet se ulicemi – a jak už jsem řekl, zajímalo by mě, jaké myšlenky se honily hlavou tomu muži, když stál a nechával si čistit boty.
V druhé polovině devatenáctého století bylo centrum Paříže z velké části přestavěno Georgesem-Eugènem Haussmannem za vlády Napoleona III. v rámci rozsáhlého a kontroverzního programu obnovy města. Boulevard du Temple byl z velké části zbořen a přestavěn, čímž vznikl Boulevard du Prince Eugene. Čas nakonec všechno posune dál.