Genderová politika a věda si nikdy příliš nerozuměly. Patriarchální systém byl – a v některých kulturách stále je – založen na předpokladu, že ženy jsou rtuťovitější, méně rozvážné a fyzicky méně odolné než muži. To jsou naprosto snadné názory – alespoň dokud je nepodrobíte sebemenšímu intelektuálnímu zkoumání nebo testování v reálném světě, kdy se zcela rozpadnou.
V sedmdesátých letech 20. století se scénář obrátil a módním názorem bylo, že rozdíly mezi pohlavími jsou umělé konstrukty. Dejte holčičkám fotbalové míče nebo modely raket a chlapečkům panenky nebo hračky pro princezny a oni si s nimi budou naprosto spokojeně hrát, dokud jim někdo nebude říkat něco jiného.
Ale i to byl většinou nesmysl, jak vám potvrdí každý rodič, který vychovával chlapce i dívku – a jak potvrdí vědci. Čím podrobněji zkoumají strukturu mozku, prenatální působení hormonů a další faktory, tím více potvrzují, že chlapci a dívky se rodí zásadně odlišní, co se týče chování.
Otázka se trochu zamlžuje, když dojde na jednu z velkých dělících linií mezi pohlavími: sport. Na jedné straně je zájem o organizovaný sport i účast v něm stále převážně mužskou záležitostí. Na druhou stranu, když jakákoli kultura vyvine úsilí o vyrovnání šancí, účast žen dramaticky vzroste. V roce 1972, před přijetím Hlavy IX, přelomového zákona, který zajistil rovnost pohlaví ve vzdělávacích příležitostech, tvořily dívky pouze 7 % středoškolských sportovců. Dnes je to 42 %.
Podle nové promyšlené studie publikované v časopise Evolutionary Behavioral Sciences hraje tvrdá ruka evoluce v zájmu o sport a účast přinejmenším stejnou roli jako politika – a dost možná větší. A to, ať se nám to líbí, nebo ne, vychyluje rovnováhu ve prospěch mužů.
Výzkum, který vedl psycholog Robert Deaner z Grand Valley State University v Michiganu, byl spíše hlubokou analýzou desetiletí trvajících jiných výzkumů, což je často nejlepší způsob, jak získat výškový pohled na jakoukoli společenskou vědu. Deaner a jeho kolegové začali tím, že se podívali na základní čísla.
Jeden z průzkumů provedených v roce 2014 v 37 zemích například zjistil, že v každé z nich muži častěji provozují nějaký druh sportu než ženy. V několika zemích nebyl tento rozdíl statisticky významný, ale když se otázka zúžila tak, že se specifikovaly sporty soutěžní, jako je basketbal, a vyloučily se sporty nesoutěžní, jako je běh, muži vyrazili číslům dech a překonali ženy téměř čtyřnásobně. Studie z roku 2013, kterou provedl Deaner s kolegou, jenž se na této práci nepodílel, zjistila, že muži se věnují sportu nebo se o něj zajímají dvakrát častěji než ženy v 50 různých zemích či kulturách.
Neevoluční vysvětlení této nerovnováhy jsou známá a četná. Osoby v domácnosti, jde o jeden z argumentů, které jsou stále převážně ženami, mají méně volného času na sport než muži. Ve skutečnosti však výzkumy ukazují, že obě pohlaví mají přibližně stejné množství volných hodin, ale pokud se ženy chystají část z nich věnovat fyzické aktivitě, je pravděpodobnější, že to bude kondiční cvičení, jako je jóga nebo pilates, nebo cvičení v posilovně. Existuje také argument, že i ve světě hlavy IX stále existuje méně dobře organizovaných sportovních lig pro dívky než pro chlapce. To je sice pravda, ale pokud by vrozený zájem o sport byl u všech pohlaví skutečně stejný, velký vyrovnávací prvek sportu v dětství – hry, které si děti organizují samy – by hrály všechny děti víceméně stejně. Ale tady mají chlapci náskok deset ku jedné.
Co se týče drtivého rozdílu mezi pohlavími ve sportovním diváctví, známé neevoluční vysvětlení je, že prostě není dost profesionálních týmů a lig, v nichž by hrály ženy, aby to přilákalo ženské divačky. Ale zkušenosti – i když jsou omezené – tomu nenasvědčují. Kvalita hry ve dvacetileté Ženské národní basketbalové asociaci je prvotřídní, ale liga zůstává do značné míry oddělením mnohem větší mužské NBA, s mnohem menším počtem diváků a mnohem menším zájmem veřejnosti jako celku.
Ženský profesionální fotbal se rozjíždí po celém světě, ale většinu diváků tvoří muži, nikoli ženy. V Německu je podíl mužů na sledovanosti ženského fotbalu ve skutečnosti vyšší než u mužů, a to 64 % ku 58 %.
Jestliže tedy za rozdělením diváků podle pohlaví stojí evoluce – a Deaner a jeho kolegové si dávají záležet na tom, aby řekli, že to není jen evoluce – jaké jsou přesně výhody přežití při provozování sportu? A jakou výhodu by proboha mohlo mít pouhé sezení a sledování ostatních lidí při hře.
Velká část odpovědi vychází z fenoménu známého jako divácký lek. Lek, který se vyskytuje hlavně u ptáků, ale také u některých druhů hmyzu a savců, spočívá v tom, že se samci shromáždí na jednom místě a předvádějí své opeření, velikost nebo celkovou zdatnost, někdy tím, že se zapojí do předstíraného nebo nepříliš předstíraného boje, zatímco ostatní příslušníci druhu je pozorují. Pro samice má sledování těchto projevů přímý význam, protože jim pomáhá vybírat partnery, kteří mají nejschopnější geny a mohou nejlépe soutěžit o zdroje. Pro diváky z řad samců má stejnou, i když jinou hodnotu, protože umožňuje „nezúčastněným samcům sledovat výkony, aby mohli vyhodnotit potenciální konkurenty a spojence,“ píší vědci.
Důležitá je i přesná povaha atletických aktivit, protože mnohé z nich – běh, přetahování, házení projektilů, postup přes terén (nebo dokonce kolem diamantu) – jsou užitečné ve válce. To vše slouží ke zdokonalování dovedností, upevňování spojenectví a zastrašování potenciálních soupeřů.
Záleží také na společenském postavení a sport ho spolehlivě uděluje, čímž zvyšuje moc i možnosti páření účastníka. To je dividenda, kterou daleko více využívají muži sportovci než ženy. Je to vzácná ženská sportovní hvězda, která cestuje s družinou, extravagantně utrácí za opeřence, kteří se blýskají, nebo spí s partnerem v každém městě, kde hraje. Je přehnané tvrdit, že je to vzácná mužská sportovní hvězda, která tyto věci nedělá, ale rozhodně je to častější mezi chlapci.
Funkce sportu jako určitého druhu smrtelného boje pro muže je patrná i ve způsobu, jakým přistupují k méně přímo soutěžnímu sportu, jako je maratonský běh, v němž všichni až na nepatrnou hrstku účastníků ve skutečnosti nesoupeří o vítězství. Celkem třikrát více mužů dokončí závod do 125 % rekordního času pro své pohlaví než žen, což naznačuje, že muži se více soustředili na běh za účelem vítězství než ženy. To je strategie, která se často vymstí, protože muži také třikrát častěji v průběhu závodu výrazně zpomalovali, což naznačuje, že jejich soutěživé pudy předběhly jejich schopnosti, zatímco ženy mají tendenci udržovat rozumnější, vyrovnanější tempo.
Nic z toho neznamená, že by v převážně mužském světě sportu nepůsobila socializace, genderové předsudky a všechny ostatní kulturní proměnné. „Evoluční přístup je plně slučitelný s tím, že velkou roli hraje socializace,“ píší vědci, a tak tomu také je. Hra byla vždy velkou součástí života všech lidí a sport může být velkou součástí hry. To však neznamená, že ji obě pohlaví stále nedělají mnoha různými způsoby – a z mnoha různých důvodů.
Pište Jeffreymu Klugerovi na adresu [email protected].
.