Existuje několik verzí bible v závislosti na překladateli a různých komentářích, které doprovázejí hlavní text.
Slovo „bible“ se také používá pro označení velmi důležité knihy, obvykle encyklopedického charakteru, která se zabývá určitým tématem.
Složení Bible
Biblii tvoří celkem 66 různých knih, které byly napsány v různých historických obdobích a lidmi z různých oblastí.
Knihy jsou považovány za více či méně posvátné (tj. jsou považovány za kanonické či nikoli) v závislosti na příslušné náboženské tradici. Těchto 66 knih je rozděleno do dvou hlavních částí:
1. Starý zákon: sestává z 39 knih a vypráví o stvoření světa a lidstva podle židovsko-křesťanského vyznání víry a zahrnuje také dějiny hebrejského lidu neboli lidu Izraele, které vrcholí kolem roku 445 př. n. l.
V poslední knize Starého zákona je navíc předpovězen příchod Mesiáše mezi lidi. Starý zákon začíná knihou Genesis, která byla napsána kolem roku 1445 př. n. l., a vrcholí knihou Malachiáš.
2. Nový zákon: sestává z 27 knih a zahrnuje tzv. evangelia, což jsou texty, které líčí život a dílo Ježíše Nazaretského od oznámení jeho příchodu mezi lidi jako Božího syna, jeho narození, cestování, ukřižování a následného zmrtvýchvstání, a také apoštolské listy (listy apoštolů), které líčí život a cesty prvních křesťanů.
Nový zákon vrcholí knihou Zjevení, která vznikla kolem roku 96 před Kristem.
Bible pro judaismus
Pro židovské náboženství je za posvátnou knihu považován pouze Starý zákon, který představuje Boží slovo k lidem, zatímco pro křesťany představují oba texty (Starý i Nový zákon) sbírku textů napsaných lidmi pod božskou inspirací.
(Bible je náboženský text)
V obou případech se Bible používá nejen jako forma historické zprávy, ale také a především jako návod k chování a morálce věřících.
Sedm biblických knih se také často označuje jako apokryfní knihy (věří se, že nebyly napsány z božské inspirace), které v některých křesťanských církvích nejsou součástí Bible a označují se také jako deuterokanonické knihy.