Cílem studie je zhodnotit účinnost adenoidektomie u dětí, posoudit míru adenoidního dorůstání a zjistit, zda dorůstání adenoidní tkáně ovlivňuje přetrvávající nosní příznaky po operaci. Prospektivní studie byla provedena v letech 2005-2007. Kritéria pro zařazení pacientů do studie byla hypertrofická adenoidní tkáň a středně těžká nebo těžká přetrvávající nosní obstrukce. Sto padesát dětí podstoupilo adenoidektomii za použití důsledné techniky a vizuální kontroly. Střednědobé sledování výsledků bylo provedeno 12-24 měsíců (průměrná doba sledování byla 17,1 měsíce) po operaci, provedení transnazální fibroskopie a vyplnění dotazníku. Celkem bylo dotazováno 104 (69,3 %) ze 150 pacientů. Rodiče dětí odpovídali na otázky, které sloužily k subjektivnímu hodnocení příznaků a ke zjištění anamnézy nosní obstrukce a infekce horních cest dýchacích pacienta před operací. Věkové rozmezí bylo od 3 do 15 let, z toho 68 (65,3 %) z nich podstoupilo transnazální fibroskopii. Došlo k významnému snížení příznaků, které se u dětí projevovaly před operací: pacientů s nosní obstrukcí bylo po operaci 5,8 %, zatímco výskyt infekcí horních cest dýchacích klesl po operaci ze 79,8 % na 7,7 % (P < 0,001). Osmdesát šest (82,7 %) rodičů považovalo pohodu svého dítěte za „zlepšenou“ a s výsledky byli „spokojeni“. Transnazální fibroskopické vyšetření identifikovalo určité dorůstání adenoidní tkáně ve 13 případech (19,1 %), přičemž pouze ve 3 případech bylo prokázáno dorůstání adenoidní tkáně do 1. stupně. Odrůstání adenoidní tkáně korelovalo s věkem pacientů (P = 0,048) a s četnou pooperační léčbou antibiotiky (P = 0,032). Adenoidy po operaci dorůstaly jen zřídka a tam, kde byly stopy adenoidní tkáně, se klinicky neprojevily. Nosní obstrukce po adenoidektomii je rinogenního původu, nikoliv příčinou zvětšených adenoidů. K dorůstání adenoidů dochází častěji u dětí mladších pěti let a u těch pacientů, kteří byli pooperačně opakovaně léčeni antibiotiky.