U.S. 95 je nejhorší dálnice v Nevadě

Nevada je velký stát s velkým historickým významem a čistou láskou svých obyvatel. Ať už milujete světla Vegas nebo výhledy na Tahoe, ve Stříbrném státě si každý najde něco pro sebe. Nejhorší částí státu Nevada je však příšerná cesta po silnici U.S. 95 mezi jižní a severní Nevadou.

Jedním z největších problémů je, že většina této nesnesitelně dlouhé cesty vede po dvouproudé dálnici. Nejenže to vytváří velký provoz, ale navíc zde není téměř žádný bezpečný prostor pro předjíždění ostatních aut ve vašem jízdním pruhu. Vyhrazených pruhů pro předjíždění je málo a v závislosti na tom, kterou trasou jedete, máte během 400kilometrové jízdy nanejvýš čtyři pruhy pro předjíždění. To znamená, že jste nuceni vjet do protisměru, abyste se pokusili předjet osobu před vámi, což je pro řidiče bez ohledu na jejich zkušenosti nebezpečné.

Existuje správný způsob předjíždění a nesprávný způsob předjíždění. Pokud máte dostatek místa a času, neměli byste kvůli předjetí auta před vámi zrychlovat o více než 10 mil za hodinu. Pokud při snaze předjet auto před vámi jedete rychlostí 100 mil za hodinu a zároveň se snažíte dávat pozor na protijedoucí vozidla, pravděpodobně to přeháníte.

Kdybych měl dolar za každý případ, kdy jsem musel dupnout na brzdy, abych se vyhnul autu, které se proti mně řítí čelně v mém vlastním pruhu, měl bych dost peněz na to, abych místo toho létal mezi Las Vegas a Reno. Na téhle dálnici je tolik bezohlednosti a já nedokážu říct, jestli si lidé neváží vlastního života, nebo si jen neváží toho vašeho. Tohle není přátelská dálnice.

Pokud se vám porouchá auto nebo vám dojde benzín, není tu téměř žádná pomoc. Jste v pusté poušti, kde je přinejlepším slabý signál mobilních telefonů. Buď musíte doufat, že jste dostatečně blízko, abyste mohli dojít do nejbližšího města, nebo že najdete mobilní signál, abyste někomu zavolali, nebo pokud všechno ostatní selže, musíte někoho označit, aby vám pomohl. I když se to uprostřed dne může zdát v pořádku, cesta trvá sedm hodin, což znamená, že někdy jste nuceni jet brzy ráno nebo pozdě v noci, což znamená, že sehnat pomoc může být obtížnější.

Pokud nejste ve městě, nejsou na dálnici žádná pouliční ani bezpečnostní světla, což může způsobit, že uvíznutí bude ještě nervóznější než obvykle. A i když při jízdě uvidíte tuny aut nevadské dálniční policie, nečekejte, že zastaví a pomohou, obvykle mají plné ruce práce se zastavováním lidí, kteří jedou 75 v sedmdesátce.

Nevadská dálniční hlídka si z 95 dělá svou verzi polního dne pro dospělé. Všichni jezdí rychle, a pokud tvrdíte, že ne, lžete sobě i všem ostatním. Obecně je celá americká 95 zóna 70 mil za hodinu, pokud nejste v malých městech s jejich pomalými zónami. Ale když jedete sedm hodin v kuse, je 70 mil za hodinu ekvivalentem školní zóny. Takže lidé překračují rychlost, a pokud patříte mezi těch pár nešťastníků, zastavili vás třeba za překročení o pět kilometrů. Nevadská dálniční hlídka zastaví kohokoli a za cokoli, je jim to úplně jedno. Sice se starají o bezpečnost našeho státu a dělají, co mohou, ale stejně je frustrující, když vás zastaví kvůli maličkostem. Nikdo se vám nemůže divit, že chcete jet rychleji, když musíte dohánět třicetiminutová zpoždění na stavbě, ke kterým neustále dochází.

Tuto cestu absolvuji každé tři měsíce už čtyři roky v kuse a ať jedu kamkoli a kdykoli, vždycky narazím na stavební zdržení. Většina lidí by si řekla: Stavební zdržení? Žádné starosti, prostě to objeďte. Ale když narazíte na stavební zdržení na dvouproudé dálnici, znamená to, že musíte čekat za pilotním vozem, který vás a zbytek provozu vede druhým pruhem. Tato zdržení zabírají tolik času a u dálnice, která se v dohledné době nechystá směřovat k rozšiřování jízdních pruhů, není důvod, proč se na ní pořád něco staví.

Nezáleží na ročním období, každý tuto cestu nesnáší. Je to sice jediný produktivní způsob, jak se dostat z jižní do severní Nevady, ale to ji nečiní o nic snesitelnější. Kdybych si měl vybrat jednu část Nevady, která by se měla navždy změnit, tato dálnice by byla nejlepší volbou a myslím, že mluvím za všechny, když řeknu, že doufám, že se to někdy brzy zlepší.

Názory vyjádřené v The Nevada Sagebrush jsou výhradně názory autora a nemusí nutně vyjadřovat názory The Sagebrush nebo jeho zaměstnanců. Jacey Gonzalezová je studentkou Nevadské univerzity a studuje žurnalistiku. Kontaktovat ji můžete na adrese [email protected] a na Twitteru @NevadaSagebrush.

.