Hlavní typy lezení: Horolezectví; Trad; Sport; Top Rope; Bouldering; Free Solo.
Mezi začínajícími lezci panuje mnoho nejasností ohledně toho, co je lezení. No, je to „…lepší jednou vidět než desetkrát slyšet…“. Na několika videích si snadno ukážeme rozdíl mezi všemi druhy lezení.
Alpinismus (horolezectví):
Alpinismus je nejstarší a nejdobrodružnější druh lezení. Prvním zaznamenaným výstupem na horu ve společném letopočtu je výstup římského císaře Hadriána na Etnu (3350 m), aby viděl východ slunce v roce 121 n. l.. Horolezectví je také nejnebezpečnějším druhem horolezectví a vyžaduje mnoho dovedností, aby bylo možné bezpečně vylézt na horu a vrátit se zpět. Horolezec musí umět dobře lézt po skále, sněhu a ledu. Musí si být vědom všech přírodních nebezpečí: pádu skály, laviny, blesku atd. Musí vědět, jak se postarat o sebe a své partnery/přátele v běžných i extrémních situacích. Tyto znalosti zahrnují: vaření, zdravotnické a mnoho dalších dovedností. Horolezectví navíc vyžaduje také kulturní znalosti, aby se člověk dostal do vzdálených hor v různých zemích. Zde je dobré krátké video, které to vše názorně ukazuje.
Tradiční lezení:
Tradiční lezení neboli tradiční lezení je druh skalního lezení, při kterém lezec nebo skupina lezců umisťuje veškerou výstroj potřebnou k jištění proti pádu (pitony apod.).) a po dokončení přechodu ji odstraní.
Před nástupem sportovního lezení ve Spojených státech v 80. letech 20. století a možná o něco dříve v některých částech Evropy bylo obvyklým stylem lezení bez pomoci to, co se dnes označuje jako „tradiční“. Při tradičním lezení vůdce stoupá po úseku skály, přičemž si při lezení nasazuje vlastní jistící prostředky.
Tradové lezení může být tak krátké, jako je délka jednoho lana (jedna cesta):
Může to být také velmi dlouhé lezení na více cestách:
Sportovní lezení:
Sportovní lezení je forma skalního lezení, která se spoléhá na trvalé kotvy připevněné ke skále a případně na šrouby jako jištění (na rozdíl od tradičního lezení, kde skála obvykle postrádá pevné kotvy a šrouby a kde lezci musí při lezení umisťovat odnímatelné jištění). Sportovní lezení klade důraz na gymnastické schopnosti, sílu a vytrvalost – na rozdíl od dobrodružství, rizika a soběstačnosti, které jsou charakteristické pro tradiční lezení. Vzhledem k tomu, že se umělé prostředky používají především kvůli bezpečnosti, nikoliv k postupu vzhůru, je sportovní lezení považováno za formu volného lezení.
Bouldering:
Bouldering je styl skalního lezení provozovaný bez lana a obvykle omezený na velmi krátké výstupy přes jistící podložku (tzv. bouldrovku), aby pád neměl za následek vážné zranění. Obvykle se provozuje na velkých přírodních nebo umělých balvanech v tělocvičnách a venkovních městských oblastech. Může se však praktikovat i na úpatí větších skalních stěn.
Finále Světového poháru v boulderingu žen – Vail, Colorado – 2011 – LT11 from Louder Than 11 on Vimeo.
Lezení na vrcholovém laně:
Lezení na vrcholovém laně (nebo také Top-roping) je styl lezení, při kterém lano, které slouží k jištění lezce, vede od jističe na úpatí cesty přes jednu nebo více karabin napojených na kotevní systém na vrcholu cesty a zpět dolů k lezci, obvykle připevněné k lezci pomocí úvazku. Za předpokladu, že cesta vede převážně zdola nahoru, že kotva drží a že jistič dává pozor, lezec na horním laně zpravidla nespadne více než na krátkou vzdálenost, a může se tak bezpečně pokoušet i o ty nejobtížnější cesty. K většině kotev na horním laně se lze dostat netechnickými prostředky, například pěší chůzí nebo vyškrábáním se na vrchol skály.
Top-roping se často provádí na cestách, které z toho či onoho důvodu nelze lézt na vodítku. Je to nejběžnější styl používaný na vnitřních lezeckých stěnách a používá se také v situacích, kdy by jiné metody byly nebezpečné nebo škodlivé pro životní prostředí.
Lezení na vrcholovém laně je velmi užitečné při výuce začátečníků až středně pokročilých. Zde je video, jak používáme lezení na horním laně jako výukový nástroj v naší škole:
Volné sólo lezení:
Volné sólo lezení, známé také jako free soloing, je forma volného lezení, kdy se lezec (free soloist) při výstupu vzdává lan, úvazků a dalších ochranných pomůcek a spoléhá pouze na svou fyzickou sílu, lezecké schopnosti a psychickou odolnost, aby se vyhnul fatálnímu pádu. Volné sólo lezení by nemělo být zaměňováno s obecným volným lezením, při kterém se obvykle používá výstroj pro zajištění v případě pádu, ale ne pro pomoc při výstupu.
Volné sólo lezení obvykle provozují buď úplní idioti, nebo horolezečtí géniové či sibiřané. Příslušníci všech tří skupin pravidelně umírají. Nikomu to vřele nedoporučujeme!“
.