Transcendence (filozofie)

Další informace: V moderní filozofii zavedl Immanuel Kant nový termín transcendentální, čímž zavedl nový, třetí význam. V jeho teorii poznání se tento pojem zabývá podmínkou možnosti samotného poznání. Proti pojmu transcendentální postavil také pojem transcendentní, přičemž druhý z nich znamená „to, co přesahuje“ (transcenduje) jakékoli možné poznání člověka. Transcendentální pro něj znamenalo poznání o naší poznávací schopnosti s ohledem na to, jak jsou objekty možné a priori. „Každé poznání nazývám transcendentálním, pokud se zabývá nikoliv předměty, ale způsobem, jakým můžeme předměty případně poznat ještě předtím, než je zakoušíme.“ Metafyzika jako základní a univerzální teorie se tedy ukazuje být epistemologií. Transcendentální filosofie tedy není považována za tradiční ontologickou formu metafyziky.

Kant také ztotožnil transcendentální s tím, co je „…vzhledem ke schopnosti subjektu poznávat“. Něco je transcendentální, pokud to hraje roli ve způsobu, jakým mysl „konstituuje“ objekty a umožňuje nám je vůbec zakoušet jako objekty. Běžné poznání je poznáním objektů; transcendentální poznání je poznáním toho, jak je nám umožněno tyto objekty zakoušet jako objekty. To vychází z Kantova přijetí argumentu Davida Huma, že určité obecné vlastnosti předmětů (např. trvalost, kauzální vztahy) nelze odvodit ze smyslových vjemů, které o nich máme. Kant tvrdí, že mysl musí přispět těmito vlastnostmi a umožnit nám zakoušet objekty jako objekty. V ústřední části své Kritiky čistého rozumu, v „Transcendentální dedukci kategorií“, Kant tvrdí, že existuje hluboké propojení mezi schopností mít vědomí sebe sama a schopností zakoušet svět předmětů. Prostřednictvím procesu syntézy vytváří mysl jak strukturu předmětů, tak svou vlastní jednotu.

Metafilozofická otázka diskutovaná mnoha kantovskými badateli zní, co je transcendentální reflexe a jak je transcendentální reflexe sama o sobě možná. Valentin Balanovskij ukazuje, že se jedná o zvláštní nástroj vlastní našemu vědomí, o něco, čím se jedinci mohou odlišit od jakýchkoli jiných předmětů skutečnosti. Stephen Palmquist interpretuje Kantův apel na víru jako jeho nejúčinnější řešení tohoto problému.

Pro Kanta je „transcendentno“ na rozdíl od „transcendentna“ to, co leží mimo to, co naše schopnost poznání může legitimně poznat. Hegelův protiargument vůči Kantovi spočíval v tom, že znát hranici znamená také vědět o tom, co ji ohraničuje, a jako takové si být vědom toho, co leží za ní – jinými slovy, že ji již překročil.