Nejnovější singl Tracyho Lawrence „When The Cowboy’s Gone“ vyšel v pravý čas, i když to tak při nahrávání nebylo plánováno. Jeho album Made In America se zaměřuje na muže a ženy, kteří jsou páteří Ameriky, na lidi, kteří každý den chodí do práce a dělají svou práci, aby Amerika fungovala. Titulní píseň alba napsal společně s Rickem Huckabym a Paulem Nelsonem.
Když Lawrence v srpnu loňského roku album vydal, netušil, že o pouhých sedm měsíců později tuto zemi zasáhne pandemie, která všechno obrátí naruby. Mnozí z těch mužů a žen, o kterých zpíval, by byli bez práce, protože velká část země byla uzavřena ve snaze zastavit šíření viru COVID-19.
„Tohle je nejosobnější album, jaké jsem kdy udělal,“ říká Lawrence,mezi jehož předchozí hity patří „Paint Me A Birmingham“ a „Time Marches On“. „Je to něco, na co jsem velmi hrdý. Chtěl jsem oslavit amerického dělníka a připomenout lidem, jak důležité jsou drobné věci, které lidé dělají každý den a které ztělesňují vše, co je na naší zemi dobré. Na řadě písní jsem se podílel jako spoluautor a do každé z nich jsem vložil své srdce a duši.“
Tak je tomu i v případě písně „When The Cowboy’s Gone“, která je podle texaského rodáka velmi vhodná pro dobu a místo, kde se země právě nachází. Melodii napsal společně s kamarády Carsonem Chamberlainem a Wyattem McCubbinem. Jak v písni říká, „svět je v průšvihu, když kovboj je pryč“, ale zpěvák věří, že své hrdiny stále potřebujeme.
„Myslím, že hrdina se v povědomí veřejnosti trochu mění – vrací se čest a poctivost, a to je pro mě to, co kovboj představuje. Vždycky víte, kde stojí, pravda je u něj v popředí. To je něco, co jsme chtěli vytvořit, aby se lidé drželi – obraz někoho, kdo přijíždí v tom bílém klobouku a uklízí pokoj… člověk by chtěl, aby se ty časy vrátily. Jsem na tuhle píseň velmi hrdý.“
Klip k písni byl natočen na různých koncertech po celé zemi předtím, než Lawrence musel zrušit všechnykoncerty turné, a na jeho farmě u Nashvillu. A ano, to jsou zpěvákovi psi, Tango a Cash, bratři německé dogy, kteří se prostě nechtěli držet dál od kamer.
„Je jich plno, ale máme (na farmě) spoustu místa. V červnu jim budou čtyři roky. Máme sedm psů – Tankovi bylo nedávno dvanáct, je to anglický buldoček. Pak máme Gizma, bruselského grifonka se zvláštním čírem, kterého jsme dostali od mé sestry, a mini australského ovčáka jménem Marly. Pak jsme zachránili pekinéze a shih tzu, Bandita a Ruby, z množírny štěňat. Máme také dvě kočky. Byli jsme v Abbingtonu v Západní Virginii na veletrhu a moje žena si chtěla zdřímnout, tak jsem vzal děti do stáje pro zvířata. Měli tam krabici s koťaty, a tak jsme se vrátili k autobusu se žlutým koťátkem, kterému jsme dali jméno Abby. Pak moje nejmladší dcera našla na parkovišti u kostela další kotě, černé. Člověk je má všechny rád, každé má jinou osobnost a my jsme k nim velmi přilnuli.“
Když koronavirus Lawrencovi zastavil turné, nezastavil jeho kreativitu. Pracoval na dalším albu.
„Snažil jsem se psát, i když jsme nebyli na cestách. Nezůstal jsem tady v karanténě, byl jsem v COOPu, v Tractor Supply, v obchodě s potravinami a měl jsem autory písní, kteří přišli k nám domů psát. znám lidi, kteří zemřeli… Joe Diffie, moc mi chybí… ale musíme se vrátit ke svým životům a nechat lidi, aby se vrátili k práci.“
Lawrence říká, že si myslí, že on a jeho kapela mohli mít virus v lednu, když byli ještě na turné. „Můj tour manažer něco měl, když v pondělí nastoupil do autobusu, a ve středu už mě lechtalo v krku. Měl jsem pocit, jako by mi hořelo dýchací ústrojí, neměl jsem energii, nemohl jsem dýchat. Všichni v autobuse to chytli. Trvalo mi pět týdnů, než jsem se z toho dostal.“
Zpěvák říká, že píše na další album, ale žádné konkrétní plány, kdy by mohlo vyjít, nemá. „Právě jsem psal nějakou tradiční country hudbu a na podzim možná začnu zase stříhat. Plánoval jsem psát, když jsem byl na turné, a stříhat na podzim, ale teď ještě diskutujeme o tom, jaký bude náš další krok.
„Stříhat album je umění, musíte ho nechat plynout. Nevím přesně, jak chci k nové desce přistoupit. Rádpracuji na desce vcelku, abych zjistil, co mi chybí, abych měl kompletníbalíček. Potřebuje to swingovou melodii, power baladu, další střednětempou skladbu – to jsou věci, které hledám, aby to bylo dobře ucelené country album.“
Lawrence doufá, že se v červnu vrátí na cesty, ale nic není definitivní. Většina koncertů, které měl domluvené s Justinem Moorem, je pryč, a i když se jeho agent snažil zachránit co nejvíce vystoupení, je těžké přeplánovat věci, které musely být zrušeny. Doufá, že se jim podaří pár z nich přidat na podzim.
„Poslední koncert jsme odehráli první březnový víkend, takže jsme všichni připraveni vrátit se do práce. Interně diskutujeme o našich vlastních směrnicích, o utírání kytar, o udržování přívěsů v čistotě. O kluky ze štábu se bojím víc než o kohokoli jiného. Nepamatuji si, že bych někdy za těch 30 let, co pracuji, měl takovou dobu volno. Vždycky jsme pracovali 10 měsíců v roce.“
Kromě hudby se Lawrence věnuje i hraní hudby, kterou se svými přáteli nahrál v 80., 90. a 2000. letech, ve svém populárním rozhlasovém pořadu Honky Tonkin‘ With Tracy Lawrence. Za svou práci v tomto pořadu získal dvě nominace ACM na národní on-air osobnost roku.
„Ještě jsem si neposlechl ani jeden díl,“ přiznává dýdžej na částečný úvazek. „Nerad se poslouchám, když mluvím. Rádi se s Patrickem bavíme, pouštíme si spoustu skvělé muziky a děláme rozhovory s přáteli. Kdybych nad tím příliš přemýšlela, mohla bych to pokazit. Když jsem s pořadem začínal, motivovalo mě to, že mainstreamová rádia před rokem 2010 nehrála nic z toho starého katalogu a ozývali se mi fanoušci, kteří tu hudbu chtěli slyšet. Mám pocit, že důvodem našeho úspěchu bylo to, že jsme hráli žhavou hudbu z té doby a fanouškům se to líbilo. Myslím, že od té doby jste měli další stanice, které začaly hrát věci, které hrajeme na ‚Honky Tonkin‘.“
Zpěvák říká, že si pamatuje, že když přijel do města, Waylon Jennings a Merle Haggard a tato skupina zpěváků si stěžovali, protože to byla doba, kdy je rádia právě začala vyřazovat z playlistů. „Vzpomínám si, že jsem si říkal: ‚Proč to děláte? Měl jsi skvělou kariéru.‘ Teď sedím na druhé straně a chápu to. Chápu, z čeho vycházeli.“
Lawrence v roce 2021 oslaví 30 let v hudbě a za ty roky viděl spoustu věcí, které se změnily, mimo jiné způsob distribuce alb a to, jak se zpočátku sestavovaly žebříčky Billboardu a dalších časopisů. Nyní se technologie změnily natolik, že písně a alba jsou okamžitě ke koupi na internetu v internetových obchodech a rádia mění své playlisty v týdnu, kdy se hrají, takže jsou zcela aktuální, když je lidé vidí.
„Nejvíce si cením přátelství z 90. let,“ říká Lawrence. „Byli jsme opravdu hrdí na úspěch toho druhého, každý jsme měli svůj vlastní zvuk. Dělali jsme balíčky koncertů a po vystoupení jsme spolu seděli v autobuse.
„Myslím, že jsme se v 90. letech bavili víc, než se objevily sociální sítě. Myslím, že o lidech už není to tajemno, protože než se člověk vrátí do města, všichni už vědí všechno o koncertech a o tom, co se děje s jednotlivými umělci.“
