Efezským 4. kapitola je o jednotě a životě v Kristově těle. Popisuje, jak vypadá život hodný toho, aby patřil Pánu.
| „Galatským | Efezským | Filipským“ |
| 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 |
“ Všechny knihy v Bibli „
Být jedno s Kristem
Paul začal 4. kapitolu listu Efezským slovy, že ti, kteří byli povoláni v Kristu, mají být vždy pokorní a mírní ke všem, zejména k sobě navzájem. Měli by také být trpěliví a zahrnovat všechny láskou, stejně jako to dělal Kristus.
Paul vysvětlil, že existuje jen jedno Kristovo tělo a jeden duch. Jednotu v těle je proto třeba vidět na lidech, kteří ho tvoří. To jsou všichni, kteří žijí v Kristu a kterým byla zdarma dána milost.
Ježíš vystoupil na výšinu
Paul cituje knihu Žalmů a říká, že „vystoupil na výšinu“, což znamená, že Ježíš již sestoupil do pokorných krajů, aby získal zpět ty, kteří byli ztraceni. Ježíš vybavil všechny své apoštoly tím, co potřebovali, aby mohli hlásat evangelium. On byl tím, kdo jako první dozrál ve víře. To je to, k čemu se apoštolové stavěli. Měli všem pomáhat pochopit víru a stát se plně zralými v Kristu.
Nové stvoření v Kristu
Pavel řekl, že věřící už nemají být nemluvňaty ve světě. Místo toho by měli růst v poznání a lásce ke Kristu. Poté Efezany vyzval, aby změnili svůj způsob myšlení a už nežili jako pohané.
Řekl jim, aby odložili své staré já a zemřeli Ježíši, aby v něm mohli mít lepší život. Ve 4. kapitole listu Efezským je poučil o tom, jak se mají k sobě navzájem chovat. Neměli hřešit, když se rozzlobí, neměli se pouštět do sprostých řečí a měli odpustit každému, kdo se proti nim prohřešil.
„Předchozí kapitolaDalší kapitola“
Efesanům 4 (King James Version)
1 Já, vězeň Páně, vás tedy prosím, abyste chodili hodni povolání, jímž jste povoláni,
2 se vší pokorou a tichostí, s trpělivostí, snášejíce se navzájem v lásce;
3 snažte se zachovávat jednotu Ducha ve svazku pokoje.
4 Jedno je tělo a jeden Duch, jako jste povoláni v jedné naději svého povolání,
5 jeden Pán, jedna víra, jeden křest,
6 jeden Bůh a Otec všech, který je nade všemi, skrze všechny a ve všech vás.
7 Ale každému z nás je dána milost podle míry Kristova daru.
8 Proto říká: „Když vystoupil na výšinu, odvedl zajatce a dal lidem dary.
9 (A když vystoupil, co jiného je, než že také nejprve sestoupil do nižších částí země?“
10 Ten, který sestoupil, je také ten, který vystoupil vysoko nad všechna nebesa, aby naplnil všechno.)
11 A dal některé apoštoly, jiné proroky, jiné evangelisty, jiné pastýře a učitele,
12 k zdokonalování svatých, k dílu služby, k budování Kristova těla,
13 dokud všichni nedojdeme k jednotě víry a poznání Božího Syna, k dokonalému člověku, k míře postavy Kristovy plnosti:
14 Abychom od nynějška nebyli více dětmi, zmítanými sem a tam a unášenými každým větrem učení, lidskou lstí a chytráctvím, jímž se snaží oklamat,
15 Ale mluvíce pravdu v lásce, abychom ve všem rostli v toho, který je hlavou, totiž v Krista:
16 Od něhož celé tělo, vhodně spojené a stmelené tím, co každý kloub dodává, podle účinného působení v míře každé části, vzrůstá k budování sebe sama v lásce.
17 Toto tedy říkám a dosvědčuji v Pánu, abyste od nynějška nechodili jako jiní pohané v marnosti své mysli,
18 majíce zatemnělý rozum, odcizeni jsouce životu Božímu pro nevědomost, která je v nich, pro slepotu srdce svého,
19 kteřížto pominuvše smyslnost, vydali se prostopášnosti, aby činili všelikou nečistotu s lakotou.
20 Ale vy jste se tak nenaučili Kristu,
21 pokud jste ho slyšeli a byli jste jím vyučeni, jaká je pravda v Ježíši:
22 abyste odložili, pokud jde o dřívější obcování, starého člověka, který je zkažený podle lstivých žádostí,
23 a obnovili se v duchu své mysli,
24 a oblékli nového člověka, který je podle Boha stvořen ve spravedlnosti a pravé svatosti.
25 Protož odloživše lež, mluvte jeden každý pravdu s bližním svým, nebo údové jsme jedni druhých.
26 Hněvejte se a nehřešte, ať slunce nezapadá nad hněvem vaším,
27 ani nedejte místa ďáblu.
28 Kdo kradl, ať již nekrade, ale ať raději pracuje, pracujíc rukama svýma, což dobrého jest, aby měl, komu dáti potřebuje.
29 Ať z vašich úst nevychází žádná zkažená řeč, ale ta, která je dobrá k užitku budování, aby sloužila milosti posluchačům.
30 A nezarmucujte svatého Božího Ducha, jímž jste zapečetěni ke dni vykoupení.
31 Odložte od sebe všechnu hořkost, hněv, zlost, křik a zlé mluvení se vší zlobou
32 A buďte k sobě laskaví, dobrosrdeční, odpouštějte si navzájem, jako i Bůh pro Krista odpustil vám.
„Předchozí kapitolaNásledující kapitola“